my-bestsongs

2010-01-03T15:25:00.000-08:00

„Kamso, je Heo – ?“
„Byla s tamtím. V posteli.“
Po odmlce se zeptal: „Máte se kde schovat?“ Bál se, že by je Banarkamyovi lidé mohli, až budou odcházet, popravit jako „kolaboranty“ nebo aby skryli stopy.
„Můžeme jít do krytu, jak jste říkal,“ odpověděla.
„Dobře. Jděte tam, když to půjde. Zmizte! Držte se z dohledu.“
„Nepovolím, pane.“
Právě zavírala dveře, když se okna rozbzučela zvukem blížícího se letadla. Oba zůstali stát. Kamsa ve dveřích. Esdan u okna. Dole i venku bylo slyšet výstřely a přebíhat muže. Z jihovýchodu se blížilo více letadel. „Zhasněte světla!“ vykřikl někdo. Muži běželi ven k letadlům zaparkovaným na trávníku a na terase. Okno vzplálo světlem, vzduch se otřásl výbuchem.
„Pojďte se mnou,“ vyzvala ho Kamsa. vzala ho za ruku a táhla ho za sebou ze dveří, do haly a služebními dveřmi, kterých si předtím ani nevšiml. Belhal se s ní, jak rychle mohl, po kamenných schodech, jež byly jako žebřík, zadní chodbou do změti stájí. Vyšli ven, právě když se všechno kolem nich otřásalo sérií výbuchů. Spěchali nádvořím, ohlušivým rachotem a přeskakujícími plameny. Kamsa ho stále táhla, věděla s absolutní jistotou, kam jde; zašla do skladiště na konci stájí. Byla zde Gana a jeden starý nevolník, otevírali poklop v podlaze. Slezli dolů. Kamsa seskočila, ostatní sestupovali po dřevěném žebříku pomalu a neohrabaně. Esdan nejneohrabaněji, dopadl špatně na zlomenou nohu. Stařec sešel poslední a zavřel za nimi poklop. Garia měla lampu na baterie, ale rozsvítila ji jen krátce, aby jim ukázala velký, nízký sklep se špinavou podlahou, regály a klenutý průchod do další místnosti, hromadu dřevěných beden a pět obličejů: dítě bylo vzhůru a zíralo ze svého ranečku na Ganině rameni tiše jako vždycky. Pak tma. A na nějaký čas ticho.
Nahmatali bedny, rozložili je potmě nazdařbůh po podlaze a sedli si na ně.
Další série výbuchů, zdálo se, že jsou dál, ale země a tma se chvěly. Třásli se také. „O Kamye.“ zašeptal někdo.
Esdan seděl na rozsušené bedně: bodáni a rýpání v noze pomalu přecházelo v palčivé pulzování.
Exploze: tři, čtyři.
Tma byla hmota, stejně jako hustá voda. „Kamso,“ zašeptal.
Vydala jakýsi zvuk, který ji lokalizoval blízko něj.
„Děkuji ti.“
„Říkal jste úkryt, tak nás napadlo tohle místo,“ zašeptala.
Stařec dýchal sípavě a často si odkašlával. Dítě dýchalo také nahlas, nepatrný nepravidelný zvuk. téměř vzdychání.
„Dej mi ho.“ To promluvila Gana. Zřejmě předala dítě matce.
Kamsa šeptem odpověděla: „Teď ne.“
Vtom stařec zčistajasna promluvil hlasitě a všechny je vylekal: „Není tu voda!“
Kamsa na něj udělala „pst“ a Gana zasyčela „Nekřič, hlupáku!“
„Hluchý,“ vysvětlila Kamsa Esdanovi s náznakem smíchu.
Jestliže neměli vodu, mohou se skrývat jen omezenou dobu; noc a příští den; i to bude pro ženu, která kojí dítě, možná dlouho. Kamsa uvažovala stejně jako Esdan. Zeptala se: „Jak poznáme, že máme vyjít?“
„Když budeme muset, riskneme to.“
Následovalo dlouhé ticho. Bylo těžké se smířit s tím, že oči si nepřivyknou na tmu, že ať budou čekat jakkoli dlouho, nic neuvidí. Byla zde zima jako v jeskyni. Esdan si přál, aby měl teplejší košili.
„Zahřívej ho,“ radila Gana.
„Zahřívám,“ zabručela Kamsa.
„Ti lidé byli nevolníci?“ zeptala se ho šeptem Kamsa. Byla dost blízko, po levé straně.
„Ano. Osvobození nevolníci. Ze severu.“
Pokračovala: „Od té doby, co starý pán zemřel, sem přišlo mnoho různých lidí. Vojáci z armády. Ale nevolníci ještě nikdy. Zastřelili Heu. Zastřelili Vey a starého Senea. Nezemřel, ale je postřelený.“

2009-06-04T06:53:00.000-07:00

2008-11-26T10:03:00.000-08:00

„Můžete jít.“
Esdan odešel. Tema šel za ním. ale nezastavil ho, ani mu nenařídil, kam má jít. Esdan šel přímo do kuchyně, kde slyšel rachtat pánve, a požádal: „Choyo, dej mi prosím něco k jídlu!“ Stařec se hrbil a třásl, něco zamumlal, ustaraně se omlouval, ale vytáhl nějaké ovoce a okoralý chléb. Esdan si sedl k pracovnímu stolu a hltal. Nabídl Temovi, ale ten odměřeně odmítl. Esdan snědl všechno. Když byl hotov, odkulhal z kuchyně do postranních dveří, které vedly na velkou terasu. Doufal, že tam uvidí Kamsu: ale nikdo ze služebnictva venku nebyl. Sedl si na lavičku v balustrádě, ze které byl výhled na velkou nádrž, podobnou zrcadlu. Tema stál poblíž, na stráži.
„Říkal jste, že jestliže se nevolníci na takovém místě jako je tohle nepřipojí ke Vzpouře, jsou kolaboranti,“ pronesl Esdan.
Tema bez hnutí poslouchal.
„Nemyslíte si, že někteří prostě jen nepochopili, o co jde? A že tomu dosud nerozumějí? Tohle je zaostalé místo, zadyo. Zde je těžké představit si i svobodu.“
Mladík se chvíli bránil odpovědět, ale Esdan mluvil dál. pokoušel se s ním navázat kontakt, proniknout k němu. Vtom něco, co řekl, vystřelilo poklici.
„Ženské na použití,“ začal Tema. „Černoši je každou noc šukají. To jediné jsou, hovno. Jitské kurvy. Rodí jim černé fakany, anopane, anopane. Řekl jste to, neví, co to je svoboda. Nikdy to nepochopí. Nejde osvobodit někoho, kdo se nechá šoustat černochem. Jsou zkažení. Špinaví, nejde je očistit. Jsou prosáklí skrz naskrz černým svinstvem!“ Plivl na terasu a utřel si ústa. Esdan seděl bez hnutí, díval se na klidnou vodu v nádrži a na nižší terasy, na velký strom, řeku zahalenou oparem, protější zelený břeh. Kéž by byl zdráv a mohl pořádně pracovat, byl trpělivý, měl soucit a klid. K čemu jsem kdy byl? K čemu bylo všechno, co jsem udělal? Nikdy jsem nebyl k ničemu. Trpělivost, soucit, mír. Jsou to tví vlastní lidé… Sklopil oči na hustý plivanec na žluté pískovcové terase. Blázen, zanechat za zády vlastní lidi na celý život a začít se plést do jiného světa. Blázen, myslet si, že někomu můžeš dát svobodu. K tomu sloužila smrt. Aby nás vysvobodila z klece pro skrčence.
Vstal a tiše se belhal k domu. Mladík šel za ním.
Jakmile se začalo šeřit, rozsvítila se světla. Jistě dovolili Sakovi. aby spravil generátor. Esdan byl raději v přítmí, a tak si v pokoji zhasl. Ležel na posteli, když vtom zaklepala Kamsa a vešla; nesla podnos. „Kamso!“ zvolal a namáhavě se posadil, byl by ji objal, ale podnos mu v tom zabránil. „Rekam je – ?“
„S mou matkou,“ zašeptala.
„Je v pořádku?“
Nesmělé přikývnutí. Položila podnos na postel, neboť zde nebyl stůl.
„A ty jsi v pořádku? Buď opatrná, Kamso. Kéž bych – Povídali, že zítra odcházejí. Jestli můžeš, vyhni se jim.“
„Ano. Budete v bezpečí, pane,“ pronesla tiše. Nevěděl, zda je to otázka nebo přání. Udělal krátký kajícný posunek a usmál se. Chystala se odejít.

2008-10-09T04:28:00.000-07:00

Brzy po východu slunce zkusil dveře a zjistil, že jsou zavřené. Chvíli klepal a volal, než někdo přišel: mladý chlapík vypadal polekaně, pravděpodobně stráž; a pak Tema. ospalý a zamračený, s klíčem od dveří.
„Chci, aby mě navštívila Gana.“ řekl Esdan dost nekompromisně. „Stará se mi o tohle.“ ukázal na obtíženou nohu. Tema bez odpovědi zavřel dveře. Asi po hodině zarachotil v zámku klíč a vešla Gana. Metoy vešel za ní. Tema za ním.
Gana před Esdanem uctivě stála. Rychle k ní přišel, chytil ji za paže a přitiskl svou tvář k její. „Pán Kamye buď pochválen, že jsi v pořádku!“ Tato slova mu lidé jako byla ona, často říkali. „Kamsa a dítě, jak se mají?“
Byla vystrašená, třásla se, nebyla učesaná, oči měla zarudlé, ale rychle se vzpamatovávala díky jeho nanejvýš neočekávanému, přátelskému přivítání. „Jsou teď v kuchyni, pane,“ odpověděla. „Muži z armády povídali, že vás bolí noha.“
„Tak jsem jim to řekl. Snad bys mi ji mohla převázat.“
Sedl si na postel a Gana se dala do práce, rozvazovala plátno.
„Jsou ostatní v pořádku? Heo? Choyo?“ Krátce zavrtěla hlavou.
„Mrzí mě to,“ Nemohl se jí dál ptát.
Nezavázala mu nohu tak dobře jako předtím. Neměla v rukou dost síly, aby obvaz utáhla, a spěchala, nervózní z toho, že ji cizinci pozorují.
„Doufám, že je Choyo zase v kuchyni,“ pronesl napůl k ní, napůl k nim. „Někdo vařit musí.“
„Ano, pane,“ zašeptala.
Žádné pane. žádné mistře! Chtěl ji varovat, neboť se o ni bál. Podíval se na Metoye. pokoušel se odhadnout jeho reakci, ale nepovedlo se mu to.
Gana dokončila práci. Metoy ji poslal pryč a zadya za ní. Gana odešla ráda. Tema se zdráhal. „Generál Banarkamye –“ spustil. Metoy se na něj podíval. Mladík zrozpačitěl, zamračil se a poslechl.
„Postarám se o tyto lidi,“ řekl Metoy. „Vždycky jsem to dělal. Byl jsem dozorce na ubikacích.“ Podíval se na Esdana studenýma černýma očima, „Jsem kleštěnec. Takových jako jsem já už moc nezbylo.“
Po chvíli Esdan odpověděl. „Díky, Metoyi. Potřebují pomoc. Nerozumějí tomu.“
Metoy přikývl.
„Ani já tomu nerozumím.“ pokračoval Esdan. „Plánují Osvobození vtrhnout do země? Nebo si to Rayaye vymyslel jako výmluvu pro rozmístění biba? Oyo tomu věří? Věříš tomu ty? Je osvobozenecká armáda na druhé straně řeky? Patříš k ní? Kdo jsi? Nečekám, že mi odpovíš.“
„Ne,“ odvětil eunuch.
Jestli byl falešným agentem, uvažoval Esdan potom, co odešel, pak pracoval pro osvobozenecké velitelství. Nebo v to alespoň doufal. Metoy byl muž. kterého chtěl mít na své straně.
Ale já nevím, kde je má strana, pomyslel si. když kráčel k židli u okna. Osvobození, pochopitelně, ale co je osvobození? Není to ideál, svoboda zotročených. Ne teď. Už nikdy. Od Vzpoury je osvobození armádou, politickým tělesem, velkým počtem lidí, vůdců a rádobyvůdců, ambicí a chamtivosti, které visely jako koule na noze nadějím a síle, nemotorné amatérské polovedení, jež se zmítalo mezi násilím a kompromisem, pokaždé komplikovanějším, a už nikdy nepozná překrásnou jednoduchost ideálu, čirou myšlenku svobody. To jsem chtěl, o to jsem celá léta usiloval. Přeházet aristokraticky jednoduchou strukturu hierarchie kasty tím, že ji zamořím pojmem spravedlnosti. A pak zmotat aristokraticky jednoduchou strukturu ideálu lidské rovnosti tím, že se ji pokusím uskutečnit. Monolitická lež se roztřepila na tisíce neslučitelných pravd, a tak jsem to chtěl. Ale jsem polapen šíleností, hloupostí, bezvýznamnou výslednou brutalitou.
Všichni mě chtějí využít, ale já jsem přežitek, už nejsem užitečný, pomyslel si; a myšlenka jím prošla jako paprsek jasného světla. Stále si myslel, že ještě může něco udělat. Nemůže.
I to byla svoboda.
Není divu, že si s Metoyem beze slova a hned porozuměli.
Ke dveřím přišel Tema a doprovodil ho dolů. Do místnosti s vycpaným psem. Do tohoto pokoje se vodily všechny typy velitelů, byl zarputile mužský. Tentokrát tu bylo jen pět mužů: Metoy. dva generálové a ti dva, kteří užívali hodnosti rega. Banarkamye jim všem velel. To on kladl otázky a udílel rozkazy. „Zítra odcházíme,“ oznámil Esdanovi. „Vy s námi. Získáme přístup na osvobozenou holosíť. Budete za nás mluvit. Oznámíte jitské vládě, že Ekumena ví, že mají v plánu rozmístit zakázané zbraně, a varují je, že jestliže tak učiní, dostane se jim okamžité a hrozné odplaty.“
Esdanovi se točila hlava hlady a nevyspáním. Zůstal stát – nikdo mu nenabídl, aby si sedl – a díval se na podlahu, ruce připažené k tělu. Sotva slyšitelně zamumlal: „Ano, pane.“ Banarkamye trhl hlavou, oči se mu zablýskly. „Co jste říkal?“
„Enna.“
„Kdo si myslíte, že jste?“
„Vězeň války.“

2008-10-07T01:08:00.000-07:00

Banarkamye řekl: „Necháme to chvíli být,“ a vrátil se k prvnímu výslechu. Přeformuloval otázky, chtěl znát více podrobností a bez hnutí poslouchal. Spásonosný obličej. Dával najevo, že rukojmí nedůvěřuje. Kladl důraz na všechno, co Rayaye řekl ohledně invaze či protiútoku na jihu. Esdan několikrát opakoval, že Rayaye povídal, že prezident Oyo očekává útok Osvobozených na tuto provincii, kus odtud po proudu. Pokaždé dodal: „Nemám tušení, jestli bylo něco z toho, co mi Rayaye řekl, pravda.“ Po čtyřech nebo pěti kolech ho přerušil. „Promiňte, generále. Musím se znovu zeptat, jestli nevíte něco o lidech, co zde byli –“
„Znal jste tady někoho, než jste sem přišel?“ zeptal se ho mladší muž ostře.
„Ne. Ptám se na domácí sluhy. Byli ke mně milí. Kamsino dítě je nemocné, potřebuje léčit. Rád bych věděl, že o ně bylo postaráno.“
Generálové se mezi sebou radili a nevěnovali tomuto odbočení žádnou pozornost.
„Každý, kdo po Vzpouře zůstal tady, na tomhle místě, je kolaborant,“ odvětil zadyo Téma.
„Kam měli jít?“ zeptal se Esdan a pokoušel se mluvit klidně. „Tenhle kraj není osvobozený. Páni tu dosud obdělávají pole pomocí otroků. Ještě stále tu používají klec pro skrčence.“ Při posledních slovech se mu hlas trochu roztřásl; proklínal se za to.
Banarkamye a Tueyo se dosud radili a jeho otázky si nevšímali. Metoy vstal a řekl: „Pro dnešek to stačí. Pojďte se mnou.“ Esdan za ním kulhal dvoranou a nahoru po schodech. Přidal se k nim zadyo, spěchal, patrně ho poslal Banarkamye. Nebyly povoleny žádné soukromé rozhovory. Nicméně Metoy se zastavil u dveří Esdanova pokoje, podíval se na něj a řekl: „O domácí služebnictvo bude postaráno.“
„Děkuji vám.“ odpověděl Esdan vřele. Pokračoval: „Gana se mi starala o zranění. Potřebuji, aby ke mně přišla.“ Jestli ho chtějí živého a zdravého, nemusí se bát použít svou indispozici jako hybnou páku. Jestli nechtějí, nepomůže mu nic.
Spal málo a špatně. Vždycky mu prospívalo, když měl informace a činnost. Bylo vysilující být držen v nevědomosti a bezmocný, zmrzačený psychicky i fyzicky. A měl hlad.

2008-08-11T05:00:00.000-07:00

„Vím to, maršále.“
Vyměnili si pohledy. I přes otevřené vyhrožování byl Metoy tím, komu měl Esdan tendenci věřit. Byl spolehlivý. Ostatní byli nervózní, nejistí. Nyní už měl jistotu, že jsou to frakcionáři. Jak velká je jejich frakce a jak moc se liší od osvobozeneckého velení, se mohl dozvědět jen z toho, co jim vyklouzne.
„Poslouchejte, pane Stará Hudbo,“ oslovil ho Tueyo. Zvyk je železná košile. „Víme, že jste pracoval pro Hama. Pomáhal jste dostat lidi na Yeowe. Tenkrát jste stál za nami.“ Esdan přikývl. „Musíte za námi stát i nyní. Hovoříme s vámi otevřeně. Máme informace, že Jiti plánují protiútok. A co to znamená? Znamená to, že se chystají použít bibo. Nic jiného to znamenat nemůže. A to se nesmí stát. Nesmíme jim dovolit to udělat. Musíme je zastavit.“
„Tvrdíte, že Ekumena je neutrální,“ vmísil se Banarkamye. „To je lež. Sto let Ekumena této planetě nedovolila se připojit, protože jsme měli bibo. Měli, nepoužili jsme ho, jen mít ho stačilo. Teď říkají, že jsou neutrální. Teď, když na tom záleží! Teď, když k nim tenhle svět patří! Musí jednat. Podniknout něco proti té zbrani. Musí Jitům zabránit, aby ji použili.“
„Jestli ji legitimní mají a plánují ji použít, a jestli dokážu dát vědět Ekumeně – co by mohli udělat?“
„Vy mluvte. Povězte prezidentovi Jitů: Ekumena říká dost. Ekumena pošle lodě, pošle vojáky. Stojíte za námi! Jestli ne, jste s nimi!“
„Generále, nejbližší loď je několik světelných let daleko. Legitimní to vědí.“
„Ale můžete je přivolat, máte vysílač.“
„Ansibl na vyslanectví?“
„Jitové mají také jednu.“
„Ansibl na ministerstvu zahraničí byl zničen při Vzpouře. Při prvním útoku na vládní budovy. Vyhodili do vzduchu celý blok.“
„Jak to víte?“
„Udělalo to vaše vlastní vojsko. Generále, myslíte si, že legitimní mají možnost spojení s Ekumenou, které vy nemáte? Nemají. Mohli by dát vyslanectví a ansibl zabrat, ale tím by ztratili u Ekumeny veškerou důvěru. A k čemu by jim to bylo? Ekumena nemá žádné vojsko, které by poslala,“ a jelikož si najednou nebyl jistý, jestli to Benarkamye ví, dodal, „jak víte. Kdyby měla, trvalo by léta, než by je sem dopravila. Z tohoto důvodu a mnoha dalších Ekumena nemá armádu a neválčí.“ Byl velmi polekán jejich nevědomostí, amatérstvím a strachem. Nedal na hlase znát neklid a netrpělivost, mluvil volně a díval se na ně bezstarostně, jako kdyby očekával, že ho pochopí a budou souhlasit. Pouhý náznak takové jistoty někdy splnil účel. Naneštěstí z pohledu do jejich tváří poznal, že ti dva generálové se mýlili a Metoy měl pravdu. Hledal stanovisko v diskusi.

2008-08-07T07:07:00.000-07:00

Jeden mladší muž šel s ním. Představil se jako zadyo Tema. Osvobozenecká armáda tedy užívala staré veotské hodnosti. Esdan věděl, že mezi nimi byli veoti, ale Tema nebyl veot. Měl světlou pokožku a všední městský přízvuk, tichý, strohý, uskřípnutý. Esdan se s ním nepokoušel navázat hovor. Tema byl mimořádně nervózní, vystrašený nočním zabíjením v blízkém táboře nebo něčím jiným; ramena, paže i ruce se mu téměř neustále třásly, bledý obličej měl bolestivě stažený. Neměl náladu na tlachání s postarším civilním cizozemským vězněm.
Ve válce je každý vězněm, napsal historik Henennemores.
Esdan poděkoval novým věznitelům za to, že ho osvobodili, ale věděl, kde se v této chvíli nachází. Stále na Yarameře.
Přesto se mu ulevilo, když znovu spatřil svůj pokoj. Sedl si na židli s jedním opěradlem a díval se z okna na ranní slunce, na dlouhé stíny stromů na trávnících a terasách.
Nikdo z domácích nevyšel jako obvykle po své práci nebo si od ní odpočinout. Nikdo nepřišel k němu do pokoje. Ráno se vleklo. Cvičil tanhai, které se zraněnou nohou zvládl. Seděl a bděl, zdříml si, probudil se, snažil se zůstat vzhůru, byl neklidný, dělal si starosti, propracovával se slovy: Zvláštní delegace předsunuté armády světového osvobození.
Legitimní vláda nazývala v holozprávách nepřátelskou armádu „povstaleckými silami“ nebo „vzbouřenecké hordy“. Začali si říkat osvobozenecká armáda, v názvu nebylo nic o světovém osvobození; ale od začátku Vzpoury byl od souvislého spojení s bojovníky za svobodu odříznut, a od té doby, co bylo uzavřeno vyslanectví, ztratil veškeré informace všeho druhu – samozřejmě kromě informací z ostatních planet vzdálených mnoho světelných let. Nebraly konce, ansibl jich byl plný, ale o tom, co se děje o dvě ulice dál, nic, ani slovo. Na vyslanectví byl bez informací, zbytečný, bezmocný, nečinný. Přesně jako tady. Byl, jak řekl Henennemores, od začátku války vězeň. Spolu se všemi ostatními na Werelu. Vězeň v procesu svobody.
Bál se, že si na bezmocnost zvykne, že mu přesvědčí duši. Musí si vzpomenout, proč se tahle válka vede. Ale ať přijde svoboda brzy, pomyslel si, ať už mě osvobodí!
Odpoledne mu mladý zadyo přinesl talíř se studeným jídlem, očividně odřezky zbytků, které našli v kuchyni, a láhev piva. Vděčně jedl a pil. Ale bylo jasné, že domácí sluhy nepropustili. Nebo je zabili. Odmítal si to připustit.
Po západu slunce se zadyo vrátil a odvedl ho dolů do místnosti s vycpaným psem. Generátor přirozeně nefungoval; neudrželo ho v chodu nic jiného než věčné opravy starého Saky. Muži přinesli elektrické svítilny, na stole v místnosti hořelo několik velkých petrolejek a vrhalo na tváře kolem romantické, zlaté světlo a vytvářelo za nimi tajemné stíny.
„Sedněte si,“ pokynul mu hnědovlasý generál. Banarkamye – Čte bibli, tak by se dalo přeložit jeho jméno. „Chceme vám položit několik otázek.“
Němý, ale zdvořilý souhlas.
Ptali se, jak se dostal z vyslanectví, kdo byl jeho kontakt u Osvobozených, kam chtěl jít, proč tam chtěl jít, co se stalo během únosu, kdo ho sem přivedl, na co se ho ptali, co od něj chtěli. Odpoledne došel k závěru, že mu nejlépe poslouží upřímnost, a tak odpověděl na všechny otázky přímo a stručně, až na poslední.
„Osobně jsem na vaší straně téhle války,“ odpověděl, „ale Ekumena nevyhnutelně zůstává neutrální. Protože jsem v této chvíli jediný cizozemec na Werelu, který má možnost mluvit, cokoli řeknu, může být bráno – nebo zaměněno – za mínění vyslanectví a stabilů. Proto jsem byl pro Rayaye cenný. Možná, že i pro vás. Ale je to neplatná hodnota. Nemohu mluvit za Ekumenu. Nemám k tomu oprávnění.“
„Chtěli po vás, abyste prohlásil, že Ekumena podporuje Jity,“ řekl unavený Tueyo.
Esdan přikývl.
„Mluvili o tom, že použijí zvláštní taktiku, zbraně?“ Teď to byl Banarkamye, zachmuřený, snažil se ubrat otázce váhu.
„Raději bych na tuto otázku odpověděl za hranicemi, lidem z osvobozeneckého velitelství, které znám.“
„Mluvíte s velitelstvím armády světového osvobození. Odmítnutí odpovědět lze brát jako důkaz, že jste se spojil s nepřítelem.“ Tohle byl Metoy, mrštný, tvrdý, s ostrým hlasem.

2008-08-01T13:05:00.001-07:00

Mluvil tiše, hlasem prostředka. Možná, že jim bude trvat generaci i víc, než se naučí zvýšit hlas, mluvit svobodně.
„Jak jste se dozvěděli, že jsem zde? Polní pošta?“
Tak nazývali tajný informační systém, který se šířil od ucha k uchu, od pole k ubikaci, do města a zase zpět, mnohem dřív, než existovala holosíť. Hame používal polní poštu a stala se hlavním nástrojem Vzpoury.
Malý tmavý muž se usmál a lehce pokývl, pak se zarazil, když viděl, že ostatní neprozrazují žádné informace.
„Víte, kdo mě sem tehdy přivedl – Rayaye. Nevím, pro koho pracoval. Povím vám, co budu moci.“ Ulevilo se mu a choval se pošetile, příliš mluvil. „Mám zde přátele,“ pokračoval neutrálnějším hlasem, díval se na jednoho po druhém, zpříma, ale zdvořile. „Nevolnice, lidi v domě. Doufám, že jsou v pořádku.“
„Záleží na tom,“ odpověděl šedovlasý, drobný muž, který vypadal velmi unaveně.
„Žena s dítětem, Kamsa. A stařena, Gana.“
Několik z nich zavrtělo hlavou, aby naznačili, že o nich neví nebo že je nezajímají. Většina vůbec nereagovala. Rozhlédl se po nich znovu, potlačoval zlost a podráždění při pohledu na tuto okázalost, na tu sešlost se staženými rty.
„Potřebujeme vědět, co jste tu dělal.“ řekl hnědovlasý muž.
„Kontakt z osvobozenecké armády ve městě mě asi před patnácti dny odvedl z vyslanectví na osvobozenecké velitelství. Na rozhraní nás zadrželi Rayayovi muži. Odvezli mě sem. Strávil jsem nějaký čas v kleci pro skrčence.“ pokračoval Esdan stejně neutrálním hlasem. „Zranil jsem si nohu a nemohu moc chodit. Mluvil jsem dvakrát s Rayayem. Než řeknu víc, myslím, že pochopíte, že potřebuji vědět, s kým mluvím.“
Vysoký hubený muž. který ho osvobodil ze zamčené místnosti, obešel stůl a krátce se poradil se šedovlasým mužem. Hnědovlasý naslouchal, bylo znát, že souhlasí. Vysoký hubený muž promluvil k Esdanovi atypicky pronikavým, hlubokým hlasem: „Jsme zvláštní delegace předsunuté armády světového osvobození. Jsem maršál Metoy.“ Všichni ostatní se představili. Velký hnědovlasý muž byl generál Banarkamye, unavený starší muž byl generál Tueyo. Řekli s jménem i hodnost, ale při oslovování ji nepoužívali; ani jemu neříkali pane. Před osvobozením užívali námezdníci tituly mezi sebou jen zřídka, oslovovali se podle příbuzenského vztahu: otče, sestro, tetinko. Tituly se užívaly před jménem pána: lord, pán, mistr, magnát. Osvobození zjevně rozhodlo obejít se bez nich. Potěšilo ho, že se setkal s armádou, která nešla ve vyšlapaných kolejích a nekřičela na sebe Pane! Ale nebyl si jistý, s jakou armádou se setkal.
„Drželi vás v té místnosti?“ zeptal se ho Metoy. Byl to zvláštní muž, temný chladný hlas, bledý, lhostejný obličej, ale nebyl nesvůj jako ostatní. Zdálo se, že je sebejistý, zvyklý velet.
„Zamkli mě tam na noc. Jako kdyby byli varováni, že se blíží potíže. Obvykle jsem měl pokoj nahoře.“
„Smíte tam teď jít,“ řekl Metoy. „Zůstaňte uvnitř.“
„Zůstanu. Ještě jednou děkuji,“ pronesl ke všem. „Prosím, kdybyste něco zjistili o Kamse a Ganě –?“ Nečekal, až ho okřiknou, otočil se a vyšel z místnosti.

2008-07-30T02:53:00.001-07:00

„Pusťte mě ven!“
Žádný zvuk.
Jediný výstřel. Hlasy, dupot nohou, střelba, volání. Následovalo další dlouhé ticho, vzdálené hlasy, bylo slyšet, že chodbou k místnosti přicházejí lidé. Nějaký muž řekl: „Zatím je dovnitř nepouštějte.“ Hluboký, ostrý hlas. Byl v rozpacích, pak si dodal odvahy a zvolal: „Jsem vězeň! Tady uvnitř!“
Odmlka.
„Kdo je tam?“
Tenhle hlas ještě neslyšel. Vyznal se v hlasech, tvářích, jménech i úmyslech.
„Esdardon Aya z Ekumenického vyslanectví.“
„Mocný pán!“ pronesl hlas.
„Dostaňte mě odtud, ano?“
Nedostal odpověď, ale dveře marně rachotily v mohutných pantech, někdo do nich bušil; další hlasy zvenčí, další bouchání a údery. „Sekeru,“ nařídil někdo. „Najděte klíč,“ navrhl jiný; odešli. Esdan čekal. Potlačil opakované nutkání se zasmát, obával se hysterie, ale bylo to směšné, hloupě směšné, všechny ty výkřiky přes dveře, hledání klíčů a seker, fraška uprostřed bitvy. Jaké bitvy?
Znal to i pozpátku. Osvobození vtrhli do domu a zabili Rayayovy muže, většinu z nich překvapili. Čekali, až přiletí Rayayovo letadlo. Museli mít kontakty mezi rolníky, informátory, vodítka. Zamčený v místnosti slyšel jen hlučné ukončení celé záležitosti. Když ho pustili, právě táhli ven mrtvolu. Spatřil, jak se otřesně zohavené tělo jednoho z mladíků. Alatuala nebo Nemea, oddělilo, jak ho táhli, na podlahu se v provázcích vyvalila krev a vnitřnosti, nohy zůstaly ležet. Muž, který mrtvolu táhl. zrozpačitěl, stál a držel torzo za ramena. „No, do prdele,“ ulevil si. Esdan stál a lapal po dechu, snažil se potlačit smích a nezvracet. „Pospěšte si,“ přikázal muž vedle něj, a on šel rychle dál.
Časné ranní paprsky šikmo pronikaly rozbitým oknem. Esdan se neustále rozhlížel, ale nikoho z domácích neviděl. Muži ho zavedli do místnosti, kde byl nad římsou vycpaný pes. Kolem stolu se shromáždilo šest nebo sedm mužů. Neměli uniformy, ačkoliv někteří měli na čepici nebo na rukávu žlutý uzel nebo stužku Osvobození. Byli otrhaní, ale samý sval. Někteří byli tmaví, jiní měli béžovou, jílovitou či namodralou pokožku, všichni vypadali podrážděně a nebezpečně. Jeden z mužů, kteří přišli s ním, hubený, vysoký muž. řekl pronikavým hlasem, který předtím přede dveřmi pronesl „Mocný pán“: „To je on.“
„Jsem Esdardon Aya, Stará Hudba, z vyslanectví Ekumeny,“ zopakoval tak nenucené, jak jen to šlo. „Drželi mě tu. Děkuji, že jste mě osvobodili.“
Několik mužů na něj zíralo způsobem, jakým na něj civěli lidé, kteří ještě nikdy neviděli cizozemce, vnímali červenohnědou pokožku a hluboko posazené oči s bílými koutky, a jemné rozdíly ve stavbě lebky a rysů. Pár jich civělo agresívněji. jako kdyby jeho tvrzení podrobovali zkoušce a dávali najevo, že mu uvěří kdo je, teprve až to dokáže. Velký muž se širokými rameny, s bílou pokožkou a hnědavými vlasy, plnými prachu a krve starobylé poražené rasy, se na Esdana dlouhou dobu díval. „Proto jsme přišli,“ řekl.

2008-07-08T05:39:00.000-07:00

„Osvobozenecká?“
„Enna. Nějaká armáda.“
„Z druhé strany řeky?“
„Myslím.“
„Jsou to prostředkové – osvobození lidé. Tví vlastní lidé. Neublíží vám. Snad.“
Bála se. Ovládala se dokonale, ale bála se. Byla tady svědkem Vzpoury. A odvety.
„Když začne bombardování nebo boj, ukryj se, jestli je to možné. V podzemí. Musí zde být kryty.“
Zamyslela se. „Ano.“
V zahradách Yaramery byl klid. Žádný zvuk, jen vítr šelestil v listí, a znělo tiché bzučení generátoru. I spálené, zubaté ruiny domu vypadaly mile, věčně. Nejhorší už je za námi, tvrdily ruiny. Za nimi. Ale možná, že ne za Kamsou a Heou, Ganou a Esdanem. Ale v letní atmosféře nebyla ani stopa násilí. Dítě se usmálo svým neurčitým úsměvem a uvelebilo se Esdanovi v náručí. Pomyslel na kámen, jejž ztratil ve snu.
Na noc ho zamkli do místnosti bez oken. Neměl možnost zjistit, kolik je hodin, když ho vyburcoval hluk, pak ho zcela probudily série výstřelů a explozí, střelba z pušek nebo ruční granáty. Nastalo ticho, a pak druhá série ran a třesků, slabší. Znovu ticho, nerušené. Pak přímo nad domem slyšel letadlo, jako by kroužilo, zvuky v domě: pokřik, pobíhání. Rozsvítil lampu a snažil si obléknout kalhoty; přes ovázanou nohu to šlo ztěžka. Když slyšel, že se letadlo vrací, a explozi, skočil v panice po dveřích. Věděl jen to, že se musí dostat ven z této smrtící pasti. Vždycky se bál ohně, smrti v ohni. Dveře byly z pevného dřeva, důkladně zasazené do pevného rámu. Neměl vůbec žádnou naději je rozbít, a i ve svém zděšení si to uvědomoval. Vykřikl: „Pusťte mě odtud!“ Pak nad sebou získal kontrolu, vrátil se k posteli a po chvilce si sedl na podlahu mezi lůžko a stěnu, do jediného úkrytu, jejž místnost poskytovala; pokoušel si představit, co se děje. Osvobození zaútočili a Rayayovi muži na ně střílí a pokoušejí se sestřelit letadlo, to jediné si představil.
Mrtvé ticho. Neměnné.
Lampa zablikala. Vstal a postavil se ke dveřím.

2008-06-23T02:45:00.001-07:00

„Tak dlouho jako jeho život.“
Nedalo se dělat nic. Nebylo kam jít. Na koho se obrátit. Lék na avo existoval, někde a pro některé děti. Zde a pro tohle dítě ne. Nemělo smysl se rozčilovat či doufat. Ani se rmoutit. Na žal ještě nebyl čas. Rekam tu byl s nimi a budou se z něj těšit, dokud bude žít. Tak dlouho jako jeho život. Je můj velký dar. Držíte mou radost.
Bylo to nezvyklé místo k poznání kvality radosti. Voda je mi vůdcem, napadlo ho. Měl stále stejný pocit, jako když v rukou držel dítě, nepatrnou váhu. krátké teplo.
Druhý den dopoledne byl na terase a čekal, až přijde Kamsa s dítětem jako obvykle, ale namísto nich přišel starší veot. „Pane Stará Hudbo, musím vás požádat, abyste zůstal načas uvnitř,“ oznámil mu.
„Nechystám se utéct, Zadyo,“ odpověděl Esdan a vystrčil obvázanou nohu.
„Je mi líto, pane.“
Rozzlobeně se belhal za veotem. Zadyo ho zamkl do přízemní místnosti, do skladovacího prostoru bez oken za kuchyněmi. Byla zařízena lůžkem, stolem, židlí, latrínou a lampou na baterie pro případ, že selže generátor, což se na chvíli stávalo skoro každý den. „Očekáváte snad útok?“ zeptal se, když viděl, kam ho odvádí, ale veot odpověděl jen tím, že zamkl dveře. Esdan se posadil na lůžko a meditoval, jak se naučil v pueblu v Arkananu. Oprostil mysl od úzkosti a zlosti tím. že dlouho opakoval: zdraví a dobrou práci, odvahu, trpělivost, mír sobě, zdraví a dobrou práci, odvahu, trpělivost a mír zadyovi… Kamse, dítěti Rekamovi, Rayayovi, Hee, Taulenemovi, ogovi, Nemeovi, který ho strčil do klece pro skrčence, Ganě, která mu ovázala nohu a požehnala mu, lidem, které znal na vyslanectví, ve městě, zdraví a dobrou práci, odvahu, trpělivost, mír… Šlo to dobře, ale sama meditace byla omyl. Nemohl přestat myslet. A tak přemýšlel. Přemýšlel, co by mohl udělat. Zjistil, že nic. Byl slabý jako voda, bezbranný jako dítě. Představil si, jak s textem v ruce hovoří na holosíti a prohlašuje, že Ekumena s váháním odsouhlasila omezené použití biologických zbraní, aby ukončili občanskou válku. Představil si, jak mu na holosíti padá text z ruky a on říká, že Ekumena nikdy neschválí použití biologických zbraní za jakýmkoli účelem. Obě představy byly fantazie. Rayayovy plány byly fantazie. Až uvidí, že je mu rukojmí k ničemu, nechá ho zastřelit. Jak dlouho žije? Stejně dlouho jako šedesát dva let. Mnohem spravedlivější díl času, než byl přidělen Rekamovi. Znovu se zamyslel.
Zadyo otevřel dveře a sdělil mu, že může vyjít.
„Jak blízko je osvobozenecká armáda, zadyo?“ zeptal se. Nečekal, že mu odpoví. Vyšel na terasu. Bylo pozdní odpoledne. Seděla tam Kamsa s dítětem u prsu. Dítě mělo v ústech matčinu bradavku, ale nesálo. Zakryla si prs. Poprvé přitom vypadala smutně.
„Spí? Smím ho pochovat?“ Esdan si sedl vedle ní.
Přendala mu uzlíček do klína. Byla znepokojená. Esdanovi se zdálo, že dítě dýchá namáhavěji, pracněji. Ale chlapec se vzbudil a podíval se velkýma očima na Esdana. Esdan dělal grimasy, špulil rty a mrkal. Byl odměněn krátkým, něžným úsměvem.
„Dělníci tvrdí, že přichází armáda,“ řekla Kamsa svým velmi slabým hlasem.

2008-06-19T03:11:00.001-07:00

Tu noc se Esdanovi, když spal v pokoji, který měl výhled na terasy Yaramery, zdálo o tom, že ztratil plochý oblázek. který s sebou stále nosil v brašně. Kámen pocházel z puebla. Když ho držel v dlani a hřál ho, dokázal mluvit, povídat si s ním. Ale už dlouho s ním nemluvil. Teď zjistil, že ho nemá. Ztratil ho, někde ho zapomněl. Domníval se, že ho nechal v suterénu vyslanectví. Pokoušel se dostat do suterénu, ale dveře byly zamčené a jiné najít nemohl.
Vzbudil se časně ráno. Nemusel vstávat. Měl by přemýšlet, co bude dělat, co řekne, až se Rayaye vrátí. Nemohl. Myslel na sen, na kámen, který mluvil. Přál si slyšet, co říkal. Myslel na pueblo. Rodina otcova bratra žila v Arkananském pueblu na vysočině na dálném jihu. Když byl chlapec, létal tam Esi každý rok uprostřed severní zimy na čtyřicet dní léta. Nejdříve s rodiči, později sám. Strýc a teta vyrostli v Darrandě, nepatřili do puebla. Jejich děti ano. Vyrostly v Arkananu a zcela k němu patřily. Nejstarší, Suhan, o čtrnáct let starší než Esdan, se narodil s ireparabilním mozkem a nervovou vadou, a kvůli němu se rodiče usadili v pueblu. Bylo to místo pro něj. Stal se pastevcem. Šel do hor s varnami, zvířaty, jež přivedl jižní Hain z O asi před miléniem. Staral se o ně. Vracel se do puebla jen na zimu. Esi ho vídal jen zřídka a byl za to vděčný, neboť Suhan mu připadal hrozný – velký, pajdal, odporně smrděl, mluvil hlasitě hýkavým hlasem a nesrozumitelně mumlal. Esi nedokázal pochopit, proč rodiče i sestry Suhana milují. Myslel si. že to předstírají. Jeho nemohl nikdo milovat.
Pro dospívajícího Esdana to byl problém. Sestřenice Noy, Suhanova sestra, jež se stala vodním náčelníkem Arkananu, mu řekla, že to není problém, ale záhada. „Vidíš, jak nás Suhan vede?“ zeptala se. „Tak si to představ. Dovedl rodiče sem. Já se sestrou jsme se proto narodily zde. Ty k nám také jezdíš. Naučil ses žít v pueblu. Nikdy nebudeš jen měšťák, protože tě sem Suhan dovedl. Vedl nás všechny. Do hor.“
„Ve skutečnosti nás nevedl,“ přel se čtrnáctiletý.
„Ale ano. Šli jsme za jeho slabostí. Za neúplností. Vada nás vedla. Podívej se na vodu. Vyhledává ve skále vadná místa, otvory, dutiny, nedostatky. Když budeme následovat vodu, dojdeme tam, kam patříme.“ Pak začala vést spor o uživatelských právech zavlažovacího systému mimo město, neboť na východní straně hor byla velice suchá krajina a lidé z Arkananu byli svárliví, i když pohostinní, a vodní náčelník měl plno práce.
Ale Suhanův stav byl nezvratitelný a slabost nedokázala vyléčit ani zázračná medicína Hainu. Avšak tohle dítě umíralo na nemoc, jež se dala vyléčit několika injekcemi. Nebylo správné smířit se s jeho nemocí a smrtí. Nebylo správné dovolit, aby byl ošizen o život okolnostmi, smůlou, nespravedlivou společností, fatalistickým náboženstvím. Náboženství, jež živilo a podporovalo hroznou pasivitu otroků, jež našeptávalo těmto ženám, aby nic nedělaly, aby nechaly dítě chřadnout a umřít.
Měl by zasáhnout, měl by něco udělat – co by se dalo dělat?
„Jak dlouho žije?“

2008-06-15T01:42:00.001-07:00

Pomalé přikývnutí. Neustávala v mírném houpání. Dítě mělo zavřené oči, hlavu tiše položenou na nepatrných, vysušených prsou. „Myslím, že už nebude trvat dlouho, než zemře.“
Po chvíli Esdan zopakoval: „Zemře?“
Přikývnutí. Usmívala se. Mírně, velmi mírně ho houpala. „Jsou mu dva roky věku, pane.“
„Myslel jsem, že se narodil letos v létě,“ odvětil Esdan šeptem.
Stará žena odvětila: „Přišel, aby tu s námi zůstal jen malou chvíli,“
„Co je s ním?“
„Má úbytě.“
Esdan už tenhle výraz slyšel. Zeptal se „Avo?“ Název znal, byla to systematická virová infekce běžná mezi werelianskými dětmi, obvykle propukala v epidemiích v ubikacích prostředků ve městech.
Přikývla.
„Ale ty se dají léčit!“
Stařena neodpověděla.
Avo se dalo úplně vyléčit. Když byli doktoři. Když byla medicína. Avo bylo léčitelné ve městě, ne na venkově. V panském domě, ne v ubikacích prostředků. V době míru. ne za války. Blázne!
Možná, že ví, že je léčitelné, možná, že ne; možná, že neví, co to slovo znamená. Houpala dítě a šeptem mu pobrukovala, bláznovi nevěnovala žádnou pozornost. Ale slyšela ho, a nakonec mu odpověděla, nedívala se přitom na něj, pozorovala spící obličej dítěte.
„Narodila jsem se jako otrok a mé dcery také. Ale on ne. On je dar. Dar nám. Nikdo ho nemůže vlastnit. Dar od samotného Pána Kamye. Kdo si může ponechat takový dar?“
Esdan sklopil hlavu.
Matce tehdy řekl: „Bude volný.“ A ona odpověděla: „Ano.“
Konečně promluvil. „Smím si ho pochovat?“
Babička ho přestala kolébat a chvíli ho bez hnutí držela. „Ano.“ Zvedla se a velice opatrně položila spící dítě Esdanovi do náruče, do klína.
„Držíte mou radost.“ řekla mu.
Dítě nic nevážilo – šest nebo sedm liber. Připadalo mu, že drží teplou květinu, nepatrné zvířátko, ptáče. Plenka se svezla na kameny. Gana ji sebrala, ovinula ji jemně kolem dítěte a zakryla mu obličej. Klečela tam, napjatá a nervózní, starostlivá, pyšná. Zanedlouho si dítě znovu přitiskla na srdce. „Tak,“ řekla a obličej jí zjihl do výrazu štěstí.

2008-06-10T01:06:00.001-07:00

„Yera yera,“ zamumlala, další výraz otroků, který často slýchával v městských ubikacích: Ach, škoda, škoda.
„Jak ty poznáš jádro věci, Kamso,“ odpověděl. Pohlédla na něj a usmála se. Měla ošklivé zuby, ale usmívala se mile. Připadalo mu, že dítě nesaje. Leželo jí klidně na paži. Heo byla stále napjatá a trhla sebou, kdykoli promluvil, a tak raději mlčel. Odvrátil se, zahleděl se za keře. Měl překrásný výhled, jenž se mu naskytl pokaždé, ať šel nebo seděl, vždycky byl dokonale vyvážený: stupně dlažby, šedohnědé trávy a modré vody, záhyby alejí, masy a obrysy křovin, obrovský starý strom, zamlžená řeka a protější zelený břeh. Ženy začaly po chvíli tiše mluvit. Neposlouchal, co říkají. Vnímal hlasy, sluneční paprsky, klid.
Po horní terase k nim ztěžka přicházela stará Gana. uklonila se mu a řekla Kamse a Hee: „Choyo vás chce. Nech mi tu dítě.“ Kamsa položila dítě na teplý kámen. Vyskočily a odešly, drobné, malé ženy, pohybovaly se s přirozeným spěchem. Stařena kousek po kousku, se sténáním a grimasami, dosedla na chodník vedle Rekama. Hned ho přikryla záhybem plenky, mračila se a bručela, že je matka pošetilá. Esdan sledoval starostlivé pohyby, jemnost, s jakou chlapečka zvedá, jak mu podpírá těžkou hlavu a tenké údy, jak její něžnost dítě konejší. jak ho vlastním tělem kolébá.
Podívala se na Esdana. Usmála se; obličej se jí zvrásnil tisícem vrásek. „Je pro mě velký dar,“ pronesla.
Zašeptal: „Tvůj vnuk?“

2008-06-08T12:03:00.000-07:00

Hlava byla ve srovnání s krkem velká, také jako květ, příliš velký na příliš tenký stonek. Kamsa ohnula větvičku s jedním květem nad dítě. Prohlíželo si ho tmavýma očima. Mělo nádherně křehká víčka a obočí. Mezi prsty mu prosvítalo slunce. Usmálo se. Esdan zatajil dech. V dětském úsměvu při pohledu na květ byla krása květu, krása světa.
„Jak se jmenuje?“
„Rekam.“
Kamyův vnuk. Kamye, pán a otrok, lovec i hospodář, válečník i smírce. „Krásné jméno. Jak je starý?“
Jejich jazykem to znamenalo „Jak dlouho žije?“ Kamsa odpověděla divně. „Jako jeho život.“ Tak alespoň pochopil šeptání a Kamsino nářečí. Možná, že se neslušelo nebo to nepřinášelo štěstí, když se člověk ptal na věk dítěte.
Opřel se o lavici. „Cítím se velmi starý. Neviděl jsem dítě sto let.“
Heo seděla nahrbená zády k němu; vycítil, že by si nejraději zakryla uši. Děsil ji, cizinec. Domníval se, že život Hee mnoho neodkázal, jen strach. Bylo jí dvacet, dvacet pět? Vypadala na čtyřicet. Možná, že jí bylo sedmnáct. Ženy na použití, na surové používání, stárly rychle. Odhadoval, že Kamse nebude moc přes dvacet. Byla drobná a plochá, ale měla půvab a vnady, které Heo neměla.
„Pán má děti?“ zeptala se Kamsa a zvedla dítě s jistou diskrétní pýchou k prsu; plaše, ale hrdě.
„Ne.“'

2008-05-22T08:50:00.001-07:00

„Souhlasím.“
„Nikdy se nevzdáme. Musíte to pochopit.“ Rayaye ztišil svůj vemlouvavý, mírný hlas. „Navrátíme světu svatý řád.“ Znělo to zcela věrohodně. Oči, tmavé werelianské oči, jež neměly bělma, byly v tlumeném osvětlení neproniknutelné. Dopil víno. „Myslíte si, že bojujeme o svůj majetek. Abychom si ho udrželi. Ale povídám vám, že hájíme Paní. V tomto boji neexistuje prohra. A žádný kompromis.“
„Paní je milosrdná.“
„Její soucit je zákon.“
Esdan mlčel.
„Zítra se musím vrátit do Bellenu,“ pronesl Rayaye po chvíli opět svým mistrovským nenuceným tónem. „Je třeba dokonale zkoordinovat plán posunutí jižní fronty. Až se vrátím, budu potřebovat vědět, jestli nám poskytnete pomoc, o kterou jsem vás požádal. Naše reakce na ní bude velkou měrou záviset. Na vašem mínění. Je známo, že jste zde ve východních provinciích – mám na mysli, že to vědí jak vzbouřenci, tak naši lidé – i když přesné místo je samozřejmě, kvůli vaší bezpečnosti, utajováno. Je známo, že možná připravujete zprávu o změně postoje Ekumeny k vedení občanské války. Změně, která by mohla zachránit miliony životů a přinést naší zemi spravedlivý mír. Doufám, že svůj čas tady strávíte touto činností.“
Je taktik, pomyslel si Esdan. Nejede do Bellenu a jestli ano, Oyova vláda se tam nenachází. Jde o jeho vlastní plán. Ztřeštěnec. Nevyjde mu to. Žádné bibo nemá. Ale má zbraň. A zastřelí mě.
„Děkuji za příjemnou večeři, ministře.“
Ráno za svítání slyšel odlétat letadlo. Po snídani se vybelhal na slunce. Jeden z veotů ho pozoroval oknem a pak se odvrátil. V chráněném koutě hned pod balustrádou jižní terasy, kde rostly mohutné keře s velkými, rozvinutými, příjemně vonícími bílými květy, spatřil Kamsu s dítětem a Heu. Kulhavě se k nim vydal. Vzdálenosti na Yarameře dokázaly, i v domě, zmrzačeného člověka odradit od procházky. Když k nim konečně dorazil, pronesl: „Jsem osamělý. Smím si k vám sednout?“
Ženy samozřejmě uctivě stály, i když Kamsina úcta byla spíše symbolická. Posadil se na oblou lavičku, jež byla pokryta spadanými květy. Ženy s dítětem se posadily na kamenem vydlážděný chodník. Rozbalily tělíčko a vystavily je mírnému slunci. Esdan si pomyslel, že dítě je velmi drobné. Klouby na modročerných pažích a nohách byly jako kolínka na stopkách květů, průsvitné. Dítě se pohybovalo víc než předtím, natahovalo ručky a otáčelo hlavu, jako kdyby se radovalo z čerstvého vzduchu.

2008-05-22T08:50:00.000-07:00

2008-05-19T09:11:00.000-07:00

„Nejsem jeden z vás. Nevlastním ani nejsem vlastněn. Abyste mě mohli počítat mezi sebe, musíte předefinovat sami sebe.“
Rayaye na okamžik nevěděl, co říci. Zarazil se a jistě se naštve. Blázne, nadával Esdan sám sobě, starý blázne, zaujímat morální stanovisko! Ale neměl ponětí, na jakém stanovisku trvat.
Je pravda, že jeho slovo bude mít větší váhu než velvyslancovo. Ale z ostatního, co Rayaye řekl, nic nedávalo smysl. Jestliže chtěl prezident Oyo od Ekumeny požehnání, aby mohl použít zbraň a vážně myslel, že mu ho Esdan dá. proč k tomu použil Rayaye a držel Esdana ukrytého v Yarameře? Pracoval Rayaye s Oyem, nebo pracoval pro frakci, která prosazovala použití biba, i když Oyo to stále odmítal?
Většina, možná celé tohle povídání, byl bluf. Neexistovala žádná zbraň. Esdanovou úlohou bylo propůjčit celé záležitosti věrohodnost, zatímco Oyo ze smyčky vyvázne, kdyby bluf nevyšel.
Biobomba, bibo, byla prokletím Voe Dea po desetiletí, po staletí. V panickém strachu před cizí invazí, v době, kdy je téměř před čtyřmi sty lety Ekumena poprvé kontaktovala, vložili Wereliané všechny své prostředky do rozvoje kosmických letů a do zbrojení. Vědci, kteří vynalezli tento ničivý prostředek, ho zavrhli, a informovali vládu, že je neovladatelný; zničil by veškerý život, lidstvo i zvířata, na obrovském území a způsobil by vážné a trvalé celosvětové genetické škody, neboť se šíří vodou i atmosférou. Vláda zbraň nikdy nepoužila, ale odmítla ji zničit, a dokud bylo v platnosti embargo, její existence bránila Werelu stát se členem Ekumeny. Voe Deo trvalo na tom, že je to záruka proti cizozemské invazi a snad věřilo, že zabrání revoluci. Přesto ji nepoužili, když se otrocká planeta Yeowe vzbouřila. Pak, když už Ekumena embargo zrušila, oznámili, že zásoby zničili. Werel se připojil k Ekumeně. Voe Deo vyzvalo k inspekci stanovišť zbraní. Velvyslanec zdvořile odmítl a odvolal se na ekumenickou politiku důvěry. Teď se bibo znovu objevilo. Byla to pravda? Nebo existuje jen v Rayayově mysli? Byl zoufalý? Nebo to byl krutý žert, pokus využít Ekumenu k podpoře hrozby, která má zamezit vpádu: nejpravděpodobnější varianta, přesto ne zcela přesvědčivá.
„Válka musí skončit,“ pronesl Rayaye.

2008-05-02T04:07:00.000-07:00

„Změnili jste rozhodnutí?“
„Prezident Oyo schválil rozmístění biba proti jednotkám, které se shromáždily a chystají se ze západu vtrhnout do této provincie.“
Jaké roztomilé slovo, „bibo“. Esdan zavřel na okamžik oči.
„Bude to děsivá zkáza,“ pokračoval Rayaye.
Souhlas.
„Je možné.“ Rayaye se předklonil, černé oči v černém obličeji, dychtivý jako kočka na lovu. „že když budou povstalci varováni, že se možná stáhnou. Budou ochotni vyjednávat. Jestliže se stáhnou, nezaútočíme. Když budou ochotni vyjednávat, přizpůsobíme se. Zkáze lze zabránit. Ekumeny si váží. Váží si vás osobně, pane Stará Hudbo. Věří vám. Kdybyste k nim promluvil po síti, nebo kdyby jejich vůdci souhlasili se setkáním, vyslechnou vás. Ne jako nepřítele, utlačovatele, ale jako hlas benevolentní, mírumilovné neutrality, hlas moudrosti, který je nabádá, aby se zachránili, dokud je ještě čas. To je možnost, kterou vám a Ekumeně nabízím. Ušetřit vaše přátele mezi vzbouřenci a ušetřit zároveň tento svět nevýslovného utrpení. Otevřít cestu k trvalému míru.“
„Nejsem oprávněn mluvit za Ekumenu. Velvyslanec –“
„To neudělá. Nemůže. Není k tomu oprávněn. Vy ano. Jste nezávislý prostředník, pane Stará Hudbo. Máte na Werelu jedinečné postavení. Obě strany vás respektují. Věří vám. A váš hlas má nekonečně větší váhu mezi bílými než jeho. Přišel teprve rok před Vzpourou. Vy jste, mohu říci, jedním z nás.“

2008-04-26T02:58:00.000-07:00

„Měl jsem za to, že si přirozeně přejete přežít.“
Rayaye zavrtěl hlavou, jako kdyby ho obtěžovala moucha. „Od doby, kdy jsme se připojili k Ekumenům – a dávno před tím. než jsme se k nim připojili, pane Stará Hudbo – jsme se věrně řídili jejich politikou a klaněli se jejich názorům. A proto jsme ztratili Yeowe! A proto jsme přišli o západ! Čtyři miliony mrtvých, pane Stará Hudbo, čtyři miliony během první Vzpoury. Od té doby další miliony. Miliony. Jak prostředků, tak pánů.“
„Sebevražda,“ pronesl Esdan tichým mírným hlasem, způsobem, jakým mluvili prostředkové.
„Pacifisté chápou všechny zbraně jako zlé, zhoubné, sebevražedné. I přes letitou moudrost Ekumeny, pane Stará Hudbo, nemáte praktický náhled na důvody války, ke kterým jsme my, mladší a krutější lidé, nuceni. Věřte mi, nejsme sebevrazi. Chceme, aby přežili lidé, národ. Jsme rozhodnuti, že to tak bude. Bibo bylo plně vyzkoušeno dlouho před tím, než jsme se připojili k Ekumeně. Je regulovatelné, dá se navádět na cíl, je ovladatelné. Je to přesná zbraň, precizní válečný nástroj. Fámy a strach široce zveličily jeho kapacitu a vlastnosti. Selektivnímu rozmístění během prvního léta povstání zabránila jen reakce stabilů ústy vašeho velvyslance.“
„Měl jsem dojem, že hlavní velitelství armády Voe Dea se rovněž postavilo proti rozmístění této zbraně.“
„Někteří generálové. Mnozí veoti mají zastaralé názory, jak víte.“

2008-04-19T09:45:00.000-07:00

Co se stalo za další půlrok, se mohl Esdan jen dohadovat. Rayaye hovořil o „našich vítězstvích na jihu“, jako kdyby legitimní armáda útočila a probojovala se přes řeku Devan jižně od centra do Svobodné země. Jestli tomu tak bylo a získali znovu toto území, proč se tedy vláda stáhla z centra a zahrabala se v Bellenu? Rayayova povídačka o vítězstvích by se dala přeložit také tak, že se osvobozenecká armáda pokoušela přejít řeku na jihu a legitimním se ji dařilo odrážet. Jestliže to byli ochotni nazývat vítězstvím, vzdali se snad konečně snu o naprostém potlačení revoluce a znovuzískání celé země, a rozhodli se zamezit dalším ztrátám?
„Rozdělení národa není řešení,“ pronesl Rayaye a zničil tak Esdanovu naději v zárodku. „Předpokládám, že to chápete.“
Zdvořilý souhlas.
Rayaye rozlil zbytek vína. „Ale naším cílem je mír. Velice pevný a naléhavý cíl. Naše nešťastná země už si vytrpěla dost.“
Jednoznačný souhlas.
„Vím, že jste mírumilovný člověk, pane Stará Hudbo. Víme, že Ekumeni pečují o harmonii mezi svými členskými státy. Mír je to, co si všichni z celého srdce přejeme.“
Souhlas a nepatrná známka zvědavosti.
„Jak víte, vláda Voe Dea má stále moc povstání ukončit. Možnosti, jak ji ukončit rychle a jednou provždy.“
Neodpověděl, ale byl ve střehu.
„A předpokládám, že víte, že v použití těchto možností nám brání jen úcta k politice Ekumeny, k níž náš národ patří.“
Žádná odpověď ani souhlas.
„Vy to víte, pane Stará Hudbo.“

2008-04-09T04:11:00.000-07:00

„Prezidenta Oya mrzelo, že se vám dařilo zle, a přeje vám, abyste se zcela uzdravil. Je rád, že už vám od povstalců nehrozí žádné týrání. Můžete zde bezpečně zůstat, jak dlouho si budete přát. Nicméně, až přijde správný čas, prezident a jeho kabinet vás očekávají v Bellenu.“ Zdvořilé zamumlání.
Dlouhodobá zkušenost Esdana naučila neptat se a neodhalovat tak stupeň své nevědomosti. Rayaye jako většina politiků miloval svůj hlas, a zatímco mluvil, Esdan se pokoušel dát dohromady hrubou skicu stávající situace. Vypadalo to, že legitimní vláda se přestěhovala z centra do Bellenu. na severovýchod od Yaramery, na východní pobřeží. Nějaké velení zůstalo v centru. Podle Rayayových narážek Esdan usoudil, že centrum je vskutku polonezávislé na Oyově vládě a je řízené nějakou frakcí, možná vojenskou; byl zvědav, zda se nemýlí.
Když Vzpoura začala, Oyo získal naráz mimořádnou moc; ale legitimní armáda Voe Dea se po drtivé porážce na západě postavila velení na odpor a požadovala větší autonomii v poli. Civilní vláda se dožadovala odplaty, útoku a vítězství. Armáda chtěla ovládnout povstání. Generál Aydan vybudoval v centru rozhraní a pokusil se stanovit a udržet hranici mezi nově vytvořenou Svobodnou zemí a legitimními provinciemi. Veoti, kteří přešli s bateriemi prostředků na stranu vzbouřenců, také vybízeli Osvobozenecké velitelství k příměří na hranicích. Armáda usilovala o příměří, válčící strany usilovaly o mír. Ale NekamAnna, vůdce. Osvobozené země, křičel: „Dokud tu bude jediný otrok, tak nejsem svobodný,“ a prezident Oyo hřměl: „Národ se nebude dělit! Budeme hájit zákonný majetek do poslední kapky krve!“ Generál byl najednou nahrazen novým velitelem. Velice brzy nato bylo vyslanectví zavřeno a byl mu odříznut přístup k informacím.

2008-04-07T05:49:00.000-07:00

Ráno slyšel přistávat letadlo. Ten večer ho Rayaye pozval na večeři. Jedli s nimi Tualenem a dva veoti, pak se omluvili a zanechali ho s Rayayem a polovinou lahve vína u provizorního stolu postaveného v jedné z nejméně poškozených místností v přízemí. Býval zde lovecký pokoj nebo trofejní místnost. Byli v křídle domu, který byl pánskou částí, kam ženy nikdy nepřišly; ženské prostředky, služky a ženy na použití se nebraly jako ženy. Nad římsou krbu cenila zuby obrovská vycpaná psí hlava, chlupy měla opálené a zaprášené, skleněné oči zakalené. Na čelní stěně byly připevněny kuše. Jejich světlý stín byl na tmavém dřevě dobře zřetelný. Elektrický lustr zablikal a pohasl. Generátor byl nespolehlivý. Starý nevolník ho stále opravoval.
„Odešel za svou ženou na použití,“ pronesl Rayaye a kývl ke dveřím, které Tualenem s horlivým přáním dobré noci ministrovi právě zavřel. „Zasraná běloška. Jako ty zasraný hovna. Dělá se mi z toho husí kůže. Strká ptáka do otročí kundy. Až bude po válce, už takové věci nebudou. Míšenci jsou kořenem této revoluce. Rasy mají být oddělené, Panovnická krev se má zachovat čistá. To je jediné řešení.“ Mluvil, jako by očekával, že s ním Esdan bude naprosto souhlasit, ale nečekal na sebemenší známku tohoto souhlasu. Nalil Esdanovi plnou sklenici a pokračoval svým znělým hlasem politika, laskavý hostitel, pán usedlosti. „No, pane Stará hudbo, doufám, že se na Yarameře máte dobře a že se vám zlepšilo zdraví.“ Zdvořilé zamumlání.

2008-04-02T05:22:00.000-07:00

„Viděl jsem, že… země je pod ní jiná,“ Esdan mluvil tak tiše a měl tak sucho v ústech, že se mu krátil dech. „Viděl jsem ji, když jsem se díval dolů. Trávu. Myslel jsem, že možná… kde oni…“ Úplně ztratil hlas.
„Jedna babička vzala hůl, dlouhou, na konec dala hadr a namočila ho, a podala mu ho. Kastráti se otočili. Ale muž zemřel. A nějakou dobu tam hnil.“
„Co udělal?“
„Enna,“ odvětila, jednoslovná záporná odpověď, kterou často slyšel prostředky užívat – nevím, neudělal jsem to, nebyl jsem tam, nemohu za to, kdo ví…
Viděl, jak dcera otrokáře, která řekla „enna“, dostala facku – ne proto, že rozbila hrneček, ale že použila slovo otroka.
„Poučná lekce.“ Věděl, že mu porozumí. Podřízení znali ironii stejně jako vzduch a vodu.
„Dali vás do ní, bála jsem se.“
„Tentokrát to byla lekce pro mě, ne pro tebe.“
Pracovala, opatrně, neustále. Pozoroval ji při práci. Skloněný obličej měl barvu hlíny s modravými stíny, byl vyrovnaný, klidný. Dítě bylo tmavší než ona. Nepřivedl ji do jiného stavu otrok, ale byla „použita“ otrokářem. Znásilnění říkali „použití“. Mimino pomalu zavřelo oči, průsvitná modravá víčka jako mušličky. Bylo malé a křehké, pravděpodobně jen měsíc nebo dva staré. Hlavu mělo s nekonečnou trpělivostí položenou na matčině sehnutém rameni.
Nikdo jiný na terasách nebyl. Kvetoucí stromy za nimi čechral nepatrný větřík a tvořil stříbrné pruhy na hladině vzdálené řeky.
„Tvé dítě, Kamso, víš, bude svobodné,“ řekl Esdan.
Zvedla oči, ne k němu. ale na řeku a za ní. „Ano. Bude svobodné.“ pronesla a pokračovala v práci.
To, že mu tohle řekla, mu dodalo odvahy. Vědomí, že mu věří, mu udělalo dobře. Potřeboval někoho, kdo by mu věřil, neboť od doby, co byl v kleci, nevěřil sám sobě. S Rayayem to bylo v pořádku: stále uměl vést slovní potyčky; to nebyl problém. Horší bylo, když byl sám, když přemýšlel nebo spal. Byl sám většinu času. Něco uvnitř, hluboko v něm. bylo zraněno, zlomeno, nezahojilo se, nemohl tomu důvěřovat, že ho to nezradí.

2008-03-27T05:40:00.000-07:00

Posledních pár dní myslel na Hain častěji než léta, desetiletí předtím. Býval na Werelu doma, a teď nebyl. Nepatřičné srovnání, nemístné vzpomínky. Odcizené.
„Strčili mě do klece.“ mluvil stejně potichu jako ona a na posledním slově se zarazil. Nedokázal to říci celé, klec pro skrčence.
Znovu přikývla. Tentokrát se na něj poprvé podívala, jen krátce mrkla. Bezvýrazně řekla: „Já vím,“ a pokračovala v práci.
Nenapadalo ho, co ještě říci.
„Když jsem byla dítě, žila jsem tam.“ Pohlédla k ubikacím, kde byla klec. Naprosto své mumlání ovládala, stejně jako všechny posunky a pohyby. „Předtím, než dům shořel. Když zde žili páni. Nechávali klec viset často. Jednou v ní byl muž, dokud tam neumřel. Uvnitř. Viděla jsem to.“
Oba mlčeli.
„My děti jsme pod ni nikdy nechodily. Nikdy jsme tam neběhaly.“

2008-03-25T06:07:00.000-07:00

Kamsa měla jemný, vyrovnaný obličej, a nedala na sobě znát žádné emoce, i když občas ji slyšel, jak hovoří a velmi tiše zpívá svému dítěti, veselý, radostný, tichý šum. Přitahoval ho. Jednou odpoledne ji spatřil sedět a pracovat na parapetu na velké terase, dítě zavěšené v ranečku na zádech. Přikulhal se blíž a sedl si. Nedokázal jí zabránit, aby neodložila nůž a prkno a nepostavila se s hlavou, rukama a očima v úctě sklopenýma.
„Prosím, sedni si a pokračuj v práci.“ Poslechla. „Co to krájíš?“
„Dueli, pane.“ zašeptala.
Byla to zelenina, kterou jedl často a měl ji rád. Pozoroval ji při práci. Každý velký, dřevitý lusk se musel rozříznout podél zavřeného švu, což nebyl snadný úkol; místo, kde se dal otevřít, se muselo pečlivě hledat a pak ztuha opakovaně páčit nožem, aby se lusk otevřel. Tučná jedlá semena se musela jedno po druhém uvolnit a zbavit vláknitého lůžka, které na nich lpělo.
„Chutná tato část špatně?“ zeptal se.
„Ano, pane.“
Byla to namáhavá práce, která vyžadovala sílu, zručnost a trpělivost. Zastyděl se. „Ještě nikdy jsem syrové dueli neviděl,“ přiznal se.
„Ne, pane.“
„Jak hodné dítě,“ nadhodil, trochu nazdařbůh. Drobounké stvoření v ranečku, hlavu položenou na matčině rameni, otevřelo modravě černé oči a nechápavě si prohlíželo svět. Nikdy ho neslyšel plakat. Připadalo mu poněkud nadpozemské, ale neměl s dětmi zkušenosti.
Usmála se.
„Chlapec?“
„Ano, pane.“
„Prosím, Kamso, jmenuju se Esdan. Nejsem pán. Jsem vězeň. Tvoji páni jsou i mými. Budeš mi říkat jménem?“
Neodpověděla.
„Páni by nesouhlasili.“
Přikývla. Wereliani nepřikyvovali hlavou dopředu, ale zakláněli ji dozadu. Úplně si na to po všech těch letech zvykl. Přikyvoval stejně. Uvědomil si. že si toho teď všiml. Zajetí a to, jak s ním zacházeli, ho rozvrátilo, dezorientovalo.

2008-03-19T09:53:00.000-07:00

Nejdříve si s žádným z nich netroufal mluvit, aby jim nezpůsobil potíže, ale jejich věznitelé si jich nevšímali, jen jim dávali rozkazy; očividně jim důvěřovali a měli k tomu dobrý důvod. Buřiči, prostředkové, kteří uprchli z ubikací, zapálili domy a zabili dozorce a pány, byli dávno pryč: byli mrtví nebo zmizeli, či byli znovu zotročeni a na obou tvářích ocejchováni křížem. Tihle byli dobří služební duchové. Velice pravděpodobně zůstali po celou dobu loajální. Mnoho nevolníků, zvláště osobních otroků, mělo stejnou hrůzu ze Vzpoury jako páni a snažilo se je chránit nebo s nimi uprchlí. Nebyli o nic většími zrádci než páni, kteří osvobodili své prostředky a bojovali na straně Osvobozených. Stejnými, o nic většími.
Dívky, mladé pomocnice na polích, byly jedna po druhé přiváženy, aby ukojily mužskou touhu. Skoro každý den vyjížděli mladíci, kteří ho mučili, s terénním vozem a odváželi dívku, kterou využili, a přiváželi si novou.
Jedna z mladších domácích nevolnic, Kamsa, s sebou vždycky nosila své mimino, a muži ji ignorovali. Druhá, Heo, byla bázlivá žena, která ho obsluhovala. Tualenem s ní každou noc spal. Ostatní muži od ní drželi ruce pryč.
Když ženy nebo ostatní nevolníci potkali v domě nebo venku Esdana, přitiskli ruce k bokům, bradu k hrudi, sklopili oči a nehýbali se: formální úcta, která se očekávala od osobních prostředků, kteří potkali pána.
„Dobrý den, Kamso.“
Odpovědí mu byla úcta.
Byla to již léta, co se setkal s výsledným produktem generací otroctví, s druhem otroka popisovaným jako „dokonale vycvičený, poslušný, nezištný, oddaný, ideální osobní prostředek,“ když byli nabízeni k prodeji. Většina prostředků, které znal, přátelé a kolegové, byli městští námezdníci, najatí pány do společností a sdružení na práci v továrnách, obchodech či kvalifikovaných řemeslech. Poznal také velmi mnoho rolníků. Rolníci se s pány setkávali jen zřídka; pracovali pod vedením dozorců a ubikace řídili kasírovaní otroci. Ti, které znal, byli většinou na útěku, chráněni Hamem, podzemní dráhou; na cestě ke svobodě na Yeowe. Žádný z nich nebyl zcela připraven o vzdělání, názory a jakoukoli představu o svobodě jako tito nevolníci. Zapomněl už, jak vypadá dokonalý otrok. Zapomněl na naprostou neproniknutelnost člověka, který nemá žádný osobní život, na nedotknutelnost zcela bezbranného.

2008-03-17T06:20:00.000-07:00

Další rozhovor s Rayayem byl odložen. Zadyo ho přišel omluvit. Ministr byl odvolán k rozmluvě s prezidentem a vrátí se za tři až čtyři dny. Esdan si uvědomil, že brzy ráno slyšel nedaleko vzlétat letadlo. Byla to pro něj milost. Měl v oblibě bouřlivé debaty, ale byl ještě příliš unaven, příliš otřesen a odpočinek uvítal. Nikdo k němu do pokoje nechodil, kromě vystrašené ženy Hey, a zadya, který přišel jednou za den zeptat se, jestli něco nepotřebuje.
Když už se cítil dost silný, směl opustit pokoj a jít ven, pokud si přál. S pomocí hůlky a tvrdé podešve ze starého sandálu, kterou mu Gana přinesla, mohl chodit, dojít do zahrad a sedět na slunci, jež každým dnem sláblo, jak se léto chýlilo ke konci. Strážce či přesněji řečeno opatrovníky mu dělali dva veoti. Vídal oba mladíky, kteří ho mučili; drželi se od něj dál, evidentně měli zakázáno se k němu přibližovat. Jeden z veotů byl obvykle na dohled, ale nikdy k němu nepřistoupil.
Nedošel daleko. Někdy si připadal jako brouk na pláži. Část domu, jež se dala užívat, byla obrovská, zahrady byly rozsáhlé, lidí tu bylo velmi málo. Šest mužů, kteří ho přivezli, a pět nebo šest dalších, kteří zde žili; velel jim zavalitý muž Tualenem. Z původní populace prostředků v domě a na farmě zde bylo deset až dvanáct otroků, malý zbytek domácího personálu kuchařů, pomocníků v kuchyni, pradlen, pokojských, komorných, osobních sloužících, leštičů bot. čističů oken, zahradníků, hrabačů pěšin, číšníků, lokajů, poslíčků, podkoních, řidičů, dívek a chlapců pro ukojení touhy, kteří svým majitelům a jejich hostům sloužili za starých časů. Těchto pár už nebylo v noci zamčeno ve starých ubikacích domácích prostředků, kde se nacházela klec pro skrčence, ale spali na nádvoří ve změti stájí pro koně a lidi, kde ho zpočátku drželi, nebo v komplexu místností kolem kuchyní. Většina z těchto několika zbylých byly ženy, z toho dvě mladé, a dva nebo tři staří, křehce vypadající muži.

2008-03-13T09:09:00.000-07:00

A když tak konečně seděl a cítil se trochu pohodlně, byl si také vědom, že krásně truchlivé terasy Yaramery by mohly v sobě obsahovat terasy Darrandy na Hainu; střecha pod červenou střechou, zahrada pod zelenou zahradou, prudce spadající k blyštivému přístavu, k promenádám, přístavištím a k plachetnicím. Za přístavem se vzdouvá moře, zvedá se do výšky domu, až k jeho očím. Esi ví, že knihy říkají, že moře leží. „Moře dnes v noci klidně leží,“ praví báseň, ale on ví své. Moře stojí, jako stěna, šedomodrá stěna na konci světa. Když na něj vypluješ, bude se zdát ploché, ale když ho opravdu spatříš, bude vysoké jako kopce Darrandy, a když se po něm skutečně poplavíš, proplaveš tou stěnou na druhou stranu, za konec světa.
Nebe je střecha, kterou tato stěna podepírá. V noci hvězdy září skleněnou vzdušnou stěnou. Můžeš k nim také doplout, ke světům mimo svět.
„Esi,“ volá někdo zevnitř, a on se otočí od moře a nebe, odejde z balkonu a jde přivítat hosty nebo na hodinu hudby nebo na oběd s rodinou. Je hezký chlapec, Esi: poslušný, příjemný, ne příliš hovorný, ale docela společenský, zajímají ho lidé. Samozřejmě s velmi dobrým vychováním: je konec konců Kelwen a starší generace by nic jiného v dítěti z rodiny nedopustila, ale učil se dobrým způsobům snadno, snad proto, že nikdy neviděl špatné. Nebyl snílek. Byl bdělý, pohotový, všímavý. Ale přemýšlivý, rozhodnutý na všechno přijít vlastním rozumem, jako třeba na mořskou stěnu a vzdušnou střechu. Esi už není Esdanovi tak zřetelný a blízký jako býval; je to malý chlapec před dávnou dobou a velice daleko, zůstal vzadu, zůstal doma. Esdan se jen málokdy dívá jeho očima nebo vdechuje úžasnou a spletitou vůni domu v Darrandě – dřevo, pryskyřičný olej používaný k leštění dřeva, rohože z vonné trávy, čerstvé květiny, kuchyňské byliny, mořský vítr – nebo slyší matčin hlas: „Esi? No tak pojď dovnitř, miláčku. Přijeli příbuzní z Dorasedu!“ Esi vběhne dovnitř přivítat příbuzné, starého Iliawada s výstředním obočím a chlupy v nose, který umí kouzla s kousky lepicí pásky, a Tuitui, která umí chytat lépe než Esi, i když je mladší, zatímco Esdan usíná na rozbité židli u okna s výhledem na strašné, nádherné zahrady.

2008-03-11T04:09:00.000-07:00

Zeptal se jí na jméno.
„Gana,“ odpověděla. Když se mu představovala, střelila po něm ostrým pohledem, podívala se mu zpříma do tváře, na otroka to byla troufalost. Pravděpodobně chtěla vidět jeho cizí oči, když zjistila, že ostatní části těla, i když měly odlišnou barvu, byly docela obyčejné, kosti na nohou a všechno.
„Děkuji ti, Gano. Jsem ti vděčný, že jsi tak obratná a laskavá,“
Pohodila hlavou, ale bez uctivosti, a odešla. Kulhala,
ale šla vzpřímeně. „Všechny babičky jsou buřičky,“ povídal
mu někdo kdysi, ještě před Vzpourou.
* * *
Příští den byl schopný vstát a dokulhat k židli se zlomeným opěradlem. Chvíli seděl a díval se z okna.
Pokoj poskytoval výhled z druhého poschodí na zahrady Yaramery, terasovité svahy a květinové záhony, cesty, trávníky a řadu ozdobných jezírek a bazénů, jež postupně přecházela v řeku: obrovský vzor křivek a ploch, rostlin a stezek, půdy a stojaté vody sevřený v náručí široké křivky řeky. Všechny ty parcely, cesty a terasy tvořily jemnou geometrii, jež byla důvtipně soustředěna k obrovskému stromu na břehu řeky. Už před čtyřmi sty lety, kdy byla zahrada založena, to musel být velký strom. Stál dost daleko od břehu a poněkud nad ním, ale větve sahaly daleko nad vodu a v jeho stínu by se dala postavit vesnice. Tráva na terasách zežloutla dozlatova. Řeka, jezírka i bazény měly stejně mlhavě modrou barvu jako letní nebe. Květinové záhony a křoviny byly zanedbané, přerostlé, ale ještě ne zpustlé. Zahrady Yaramery byly ve své opuštěnosti překrásné. Pusté, opuštěné, beznadějné, hodila se k nim všechna ta romantická přízviska, a přece byly rovněž racionální, vznešené a plné míru. Byly vytvořeny otroky. Jejich důstojnost a mír jsou založeny na krutosti, bídě a bolesti. Esdan byl Hainišan, pocházel z velmi starého národa, národa, který mohl Yarameru tisíckrát postavit a zničit. V duši měl krásu a obrovský smutek tohoto místa – přesvědčen, že existence jednoho nemůže ospravedlnit existenci druhého, jedna zkáza nemůže zničit druhé místo. Byl si vědom obojího, pouze vědom.

2008-03-04T10:23:00.000-08:00

„Samozřejmě, ministře,“ souhlasil Esdan se zdvořilostí, jež hraničila s pokorou, tónem, který podobným lidem vyhovoval, neboť byli více zvyklí na pozornost otroků než sebe rovných. Esdan, jako většina jeho lidí, byl ochotný překypovat zdvořilostí za všech okolností, jež to dovolovaly, a neměl rád okolnosti, které to neumožňovaly. Něco jako pokrytectví ho netrápilo. Sám ho ovládal dokonale. Jestliže ho Rayayeovi muži mučili a Rayaye předstíral, že o tom nic neví, Esdan nic nezíská tím, že na tom bude trvat.
Byl rozhodně rád, že není nucen o tom mluvit, a doufal, že na to nebude muset myslet. Tělo na mučení myslelo za něj, pamatovalo si ho přesně, každým kloubem a svalem. Částí svého já na něj bude myslet, dokud bude žít. Naučil se věci, které neznal. Myslel si, že chápe, co je to být bezmocný. Teď věděl, že nechápal. Když přišla ta bázlivá žena, požádal ji, aby poslala pro veterináře. „Potřebuji dát nohu do sádry.“
„Léčí dělníky, nevolníky, pane,“ zašeptala žena a ustoupila. Prostředkové zde mluvili zastarale znějícím nářečím, kterému bylo občas těžké rozumět.
„Může přijít do domu?“
Zavrtěla hlavou.
„Je tu někdo, kdo se mi o ni může postarat?“
„Zeptám se, pane,“ zašeptala.
Tu noc přišla stará otrokyně. Měla vrásčitý, seschlý, přísný obličej a nechovala se vystrašeně jako ostatní. Když ho spatřila, zašeptala „Mocný pane!“, ale odměřeně mu prokázala úctu a pak mu vyšetřila oteklou nohu, neosobně jako všichni doktoři. Řekla: „Jestli mi ji dovolíte ovázat, pane, zahojí se.“
„Co mám zlomeného?“
„Tyhle prsty. Tady. Možná také tuhle kůstku. Spoustu kostí v chodidle.“
„Ovažte mi to, prosím.“
Ovazovala mu nohu látkou stále dokola, pevně, až byla obalená dost silně a znehybnila mu chodidlo v jednom úhlu. „Když půjdete, používejte hůl, pane. Šlapejte jen na patu.“

2008-01-12T11:03:00.000-08:00

Později se domníval, že byl v kleci dva dny. Pamatoval si, jak mu dráty trhaly sluncem spálené nahé tělo, když ho vytahovali ven, šok z ledové vody, která se na něj valila z hadice. Tehdy byl na okamžik zcela při vědomí, uvědomoval si sám sebe jako loutku, která leží malá, skleslá v prachu, zatímco muži nad ním mluvili a něco pokřikovali. Pak ho museli odnést zpět do cely nebo chléva, kde ho drželi, neboť kolem byla tma a ticho, ale zároveň stále visel v kleci skrčence a pekl se v ledové výhni slunce, mrzl v hořícím těle a zapadal stále pevněji do přesných drátěných ok bolesti.
V určitém okamžiku ho přenesli do postele v pokoji s oknem, ale stále byl v kleci a houpal se vysoko nad zaprášenou zemí, nejzaprášenější zemí. nad kruhem zelené trávy.
Byli tam zadyo a podsaditý muž, a nebyli tam. Nevolnice s obličejem jako syrovátka, hrbila se a třásla, a působila mu bolest, když se mu pokoušela namazat spálenou paži, nohu a záda hojivou mastí. Byla tam a nebyla. V okně svítilo slunce. Cítil, jak ho dráty znovu a znovu chytají za nohu.
Tma mu ulehčila. Většinu času prospal.
Po několika dnech si dokázal sednout a sníst, co mu bázlivá nevolnice přinesla. Spáleniny se hojily a většina zranění a bolestí se zmírnila. Nohu měl hrozně nateklou, protože měl zlámané kosti: nezáleželo na tom, pokud nemusel vstát. Poklimbával a lenošil. Když do pokoje vešel Rayaye, okamžitě ho poznal.

2007-12-13T04:13:00.000-08:00

Za starých časů pod klecí postávali lidé, kteří přišli shlédnout „morální ponaučení“ otroka skrčence. Byla to lekce pro děti. aby věděly, co se stane služebné, která se vyhýbá práci, nebo zahradníkovi, jenž ukradne vzorek, dělníkovi, který odmlouvá pánovi. Teď tu nebyl nikdo. Zaprášená země byla pustá. Vysušené parcely, malý hřbitov na druhé straně prostoru pro ženy, strouha mezi oběma prostory, pěšiny, mlhavý kruh zelenější trávy přímo pod ním, všechno bylo opuštěné. Jeho mučitelé tam ještě chvíli postávali, smáli se a hovořili, pak se začali nudit a odešli.
Pokoušel se převrátit do pohodlnější pozice, ale mohl se pohybovat jen nepatrně. Klec se při každém pohybu rozkolébala a rozkývala. takže se mu přitížilo a bál se. že spadne. Nevěděl, nakolik bezpečně klec visí na jediném háku. Noha. kterou měl zaklíněnou ve dvířkách, ho bolela tak silně, že si přál omdlít, ale i když se mu točila hlava, zůstal při vědomí. Zkusil dýchat, jak se tomu naučil před dávnou dobou na jiné planetě, klidně a zlehka. Na této planetě, v téhle kleci to nešlo. Plíce měl stlačené dnem klece, takže mu každý nádech působil obrovskou námahu. Pokoušel se zůstat při vědomí, pouze zůstat při vědomí, ale vědomí bylo nesnesitelné.
Když slunce doputovalo na tuto stranu budovy a začalo na něj svítit plnou silou, závrať se změnila v nauzeu. Pak občas upadl do bezvědomí.
Přišla noc a zima. Pokoušel si představit vodu. ale žádná tu nebyla.

2007-12-08T07:11:00.000-08:00

Nikdo se mu nepokusil ublížit, ale jeho mnohomluvné lži neposlouchali. Jakmile muž odříkal svou litanii, odvrátil se a mladíci Esdana znovu popadli. Postrkovali ho dveřmi a chodbami – přes samou bolest neviděl, kudy ho vedou – dolů po kamenných schodech, po širokém, dlážděném nádvoří, do místnosti, kde mu naposledy bolestivě škubli rukou a podrazili mu nohy, takže upadl jak dlouhý tak široký na zem, zabouchli za ním dveře a nechali ho ležet na břiše na kamenech ve tmě.
Položil čelo na paži, ležel a třásl se, slyšel vlastní dech, jak vázne v kňourání.
Později si na tu noc vzpomněl, i na další věci z příštích dnů a nocí. Nevěděl, tehdy ani později, jestli byl mučen proto, aby ho zlomili, nebo zda byl toliko příhodným předmětem bezcílné brutality a zášti, chlapecká hračka. Vybavoval si kopance, údery, velmi mnoho bolesti, ale na nic z toho si jasně nepamatoval – kromě klece pro skrčence.
O takových věcech slyšel a četl. Nikdy ji ale neviděl. Nikdy nebyl v jakémkoli vymezeném prostoru. Cizinci a návštěvníci na farmách Voe Dea nevstupovali do ubikací otroků. Byli obsluhováni domovními otroky v domech majitelů.
Tohle byly malé ubikace, ne více než dvacet chatrčí na ženské straně a tři baráky na vstupní straně. Bydlel v nich personál v počtu několika set otroků, kteří se starali o dům a obrovské zahrady Yaramery. Byli oproti rolníkům privilegovaní. To ovšem neznamenalo, že jsou zproštěni trestů. Poblíž hlavní brány, která se otevírala ve vysoké zdi, dosud stál sloup k bičování.
„Tam?“ zeptal se Nemeo. Ten, který mu pokaždé zkroutil ruku, ale druhý, Alatual, odpověděl „Ne, pojď ještě, je to támhle,“ nedočkavě se rozběhl a spustil k zemi na vrátku klec pro skrčence. Visela pod strážním stanovištěm, vysoko na vnitřní straně zdi.
Byla to obyčejná kabina z rezavého ocelového pletiva, na jednom konci zaletovaná a na druhém ji bylo možné zavřít. Visela na řetězu, zavěšena na jediném háku. Když ležela na zemi, vypadala jako past na nějaké zvíře, ne příliš velké. Mladíci ho svlékli a pobízeli ho, aby do ní hlavou napřed vlezl. Pobízeli ho elektrickými biči. které se užívaly na trestání líných otroků a se kterými si posledních pár dní pohrávali. Postrkovali ho a šťouchali mu biči do řiti a šourku a vřískali přitom smíchy. Zkroutil se do klece, až se v ní choulil hlavou napřed, ruce a nohy přitisknuté a vmáčknuté do těla. Prudce přirazili dvířka pasti, přičemž mu skřípli nahou nohu mezi dráty a způsobili mu bolest, jež ho, zatímco klec vytahovali nahoru, oslepila. Klec se divoce rozhoupala a on se křečovitě chytil drátů. Když otevřel oči, viděl, že země je asi sedm nebo osm metrů pod ním. Po chvíli kymácení a točení ustalo. Nemohl vůbec pohnout hlavou. Viděl pod klec a když protočil oči, viděl téměř celý vnitřní prostor ubikací.

2007-11-13T10:01:00.000-08:00

Tohle všechno mu probíhalo nepřirozeně rychle a jasně hlavou, zatímco ho postrkovali po nízkých schodech k severnímu křídlu domu a hlídali ho s namířenými zbraněmi, jako kdyby si mysleli, že se jim dvaašedesátiletý muž se silnými křečemi v nohou od několikahodinového nehybného sezení chystá utéci a zmizet – zde, tři sta kilometrů uvnitř jejich území. Rychle přemýšlel a všeho si všímal.
Tato část domu, spojená s hlavním křídlem dlouhým podloubím, neshořela. Zdi stále držely střechu, ale když vešli do vstupní haly, spatřil, že je to jen holý kámen, vyřezávané obklady shořely. Špinavá podlahová krytina nahradila parket či překryla malované dlaždice. Nebyl zde vůbec žádný nábytek. Vysoká hala byla i ve své zkáze a špíně krásná, vznosná, plná jasného večerního světla. Oba veoti se odpojili od skupiny a ohlásili se nějakým mužům ve dveřích recepce. Cítil, že veoti ho ochraňují, a doufal, že se vrátí, ale nevrátili. Jeden mladík mu pořád držel ruku zkroucenou za zády. Přišel k němu podsaditý muž a díval se na něj.
„Jsi ten cizinec, kterému se říká Stará hudba?“
„Jsem Hainish, a tak mi zde říkají.“
„Pane Stará hudbo, měl byste pochopit, že opuštěním vyslanectví jste porušil úmluvu o ochraně mezi vaším velvyslancem a vládou Voa Dea, a pozbyl jste diplomatické imunity. Můžete být uvězněn, vyslýchán a řádně potrestán za všechna porušení občanského práva a zločiny vyplývající z úmluvy se vzbouřenci a nepřáteli státu, které vám dokážeme, že jste spáchal.“
„Chápu, že tohle je váš výklad mého postavení,“ odpověděl Esdan. „Ale měl byste vědět, pane. že jako velvyslanec a stabil světů Ekumeny jsem chráněn jak diplomatickou imunitou, tak zákony Ekumeny.“

2007-11-12T04:31:00.000-08:00

Dva mladí muži dostali příkaz dopravit ho dovnitř. Vytáhli ho z auta. zkroutili mu paži a tlačili a hnali ho před sebou po schodech. Snažil se nebránit a nevnímat, co s ním dělají; rozhlížel se kolem. Prostřední a jižní křídlo obrovského domu nemělo střechu a bylo na spadnutí. Černou siluetou okna svítilo čistě žluté nebe. I zde v srdci zákona se otroci vzbouřili. Už jsou to tři roky, kdy bylo první hrůzné léto spáleno tisíce domů, ubikací, měst a velkoměst. Čtyři miliony mrtvých. Nevěděl, že Vzpoura zasáhla i Yarameru. Po řece nepřišly žádné zprávy. Kolik otroků Klenotu si tato ohnivá noc vyžádala? Byli majitelé farmy zavražděni nebo přežili a hodlají potrestat viníky? Po řece žádné zprávy nepřišly.

2007-11-07T01:22:00.000-08:00

Když se probudil, obloha byla zlatá, nad bezoblačným západem slunce se třpytily dva měsíčky. Kodrcali se po vedlejší cestě, vozovce, která se vinula kolem polí, ovocných zahrad a sadů kolem velkých ubikací pro rolníky, dalších polí a dalších ubikací. Zastavili na kontrolním stanovišti, které hlídal pouze jeden ozbrojený muž. Krátce si je prohlédl a mávl, aby jeli dál. Cesta vedla ohromným, otevřeným, klikatým údolím. Bylo mu povědomé a to ho znepokojovalo. To, jak stromy stály proti obloze, jak se silnice stáčela mezi lesíky a mýtinami. Věděl, že za tím dlouhým kopcem je řeka.
„Tohle je Yaramera,“ řekl nahlas.
Žádný z mužů nepromluvil.
Před lety, před desetiletími, když byl na Werelu teprve zhruba rok, bylo velvyslanectví pozváno na Yarameru. největší farmu ve Voe Deu. Klenot východu. Model výkonného otroctví. Tisíce prostředků obdělávalo pole, pracovalo v mlýnech a továrnách farmy, žilo v obrovských ubikacích, městech obehnaných zdí. Všechno čisté, systematické, přičinlivé, pokojné. A dům na kopci nad řekou, palác, tři sta pokojů, zařízení nevyčíslitelné ceny, obrazy, sochy, hudební nástroje – pamatoval si na soukromou koncertní síň se stěnami ze skleněné mozaiky, na zadní straně pozlacené, na svatyni Tualitů, jež byla jednou obrovskou květinou vyřezávanou z vonného dřeva.
Jeli právě k tomuto domu. Vůz zabočil. Letmo zahlédl proti obloze zoubkované černé trámy.

2007-11-03T04:18:00.000-07:00

Esdan zvažoval, jak by se dalo odpovědět, vtipně, legračně, ne urážlivě ani vyzývavě, a raději mlčel. Tihle dva čekali jen na záminku. Zavřel oči a pokoušel se uvolnit, vnímat bolest v rameni, ale uvědomoval si jen bolest v měchýři.
Muž vlevo, na kterého téměř neviděl, promluvil: „Řidiči. Tamhle zastav.“ Mluvil do mikrofonu. Řidič přikývl. Vůz zpomalil, sjel ze silnice a hrozně kodrcal. Všichni vystoupili. Esdan spatřil, že muž po levici je také veot, druhého stupně, zadyo. Hned jak vystoupil, uchopil jeden mladík Esdana za paži, a druhý ho rýpl zbraní do jater. Ostatní stáli na zaprášeném okraji silnice a čůrali různě na prach, štěrk a kořeny řady orvaných stromů. Esdanovi se podařilo rozepnout poklopec, ale měl tak ochromené a roztřesené nohy, že sotva dokázal stát; mladík se zbraní ho obešel a postavil se přímo před něj, pušku namířenou na penis. Někde mezi měchýřem a penisem cítil uzlík bolesti. „Ustup trochu,“ pronesl se žalostnou popudlivostí. „Nechci ti pomočit boty.“ Mladík namísto toho vykročil k němu a přiložil zbraň Esdanovi přímo na třísla.
Zadyo udělal nepatrný posunek. Mladík o krok ustoupil. Esdan se otřásl a najednou mu z penisu vystříkla fontána. I v agónii úlevy byl spokojený, když viděl, že mladíka donutil, aby ustoupil ještě o dva kroky.
„Má ho skoro jako člověk,“ řekl mladík. Esdan s diskrétní pohotovostí skryl hnědý, odlišný penis a rychle si zapnul kalhoty. Dosud měl čočky, které mu skrývaly oční bělma, a byl oblečen jako námezdník ve volných, hrubých, matně žlutých šatech, v jediném odstínu, který směli městští otroci nosit. Prapor Osvobozených měl stejně matnou žlutou barvu. Tady to je špatná barva. Tělo v šatech mělo rovněž špatnou barvu.
Esdan žil na Werelu třicet tři let a byl zvyklý, že se ho lidi báli a že to nenáviděli, ale nikdy předtím nebyl těm, kteří se ho báli a nenáviděli ho, zcela vydán na milost. Chránila ho ekumenická záštita. Jaká hloupost, opustit vyslanectví, kde byl alespoň bezúhonný, a nechat se polapit těmito zoufalými obhájci prohrané bitvy, kteří mohou napáchat škodu nejen jemu, ale i jeho prostřednictvím. Nakolik jim dokáže odporovat a kolik snese utrpení? Naštěstí z něj nemohou dostat žádné informace o plánech Osvobození, neboť neví ani za mák, co přátelé dělají. Ale přesto, jaká hloupost.
Zase ve voze, stisknutý na sedadle jako sendvič, k vidění nic než zamračené tváře mladíků a bdělý bezvýrazný obličej ogy; zavřel oči. Cesta byla rovná. Ukolébán rychlostí a tichem, Esdan upadl do postadrenalinové dřímoty.

2007-11-02T08:24:00.000-07:00

Oga byl velice tmavý a velice hezký, jako Teyeo, veot, kterého měl Esdan zvláště rád. Opustil Werel dávno před válkou, odletěl s manželkou na Terru a Hain, kde budou jednou mobily v Ekumenii. Za několik století. To už bude válka skončena a Esdan bude dávno mrtvý. Ledaže by se rozhodl jít za nimi, zpátky, jít domů.
Jalové myšlenky. V revoluci se nerozhoduješ. Unáší tě jako vodopád bublinu, jsi jako jiskra v ohni, neozbrojený se sedmi ozbrojenými muži v autě, jež se řítí po široké, prázdné východní radiále… Vyjížděli z města. Mířili k východním provinciím. Legitimní vláda Voe Dea se nyní smrskla na polovinu hlavního města a dvě provincie, ve kterých bylo sedm lidí z osmi jejich majitelem, onou osmou osobou, nazýváno prostředky.
Dva muži v předním kupé spolu hovořili, ale majitelé je ve svém oddělení neslyšeli: Muž s kulatou hlavou napravo od Esdana něco zamumlal ogovi naproti, který přikývl.
„Ogo,“ oslovil ho Esdan.
Veot se na něj bezvýrazně podíval.
„Potřebuji na malou,“
Muž neodpověděl a odvrátil se. Chvíli nikdo z nich nepromluvil. Projížděli špatný úsek silnice roztrhaný bojem v prvním létě Vzpoury – nebo pouze od té doby neudržovaný. Esdan pociťoval silné nárazy a otřesy na měchýř.
„Ať se ten zasranej bělovokej pochčije,“ řekl mladík proti němu druhému, a ten se napjatě usmál.

2007-11-01T09:52:00.000-07:00

Vrchní zpravodaj vyslanectví Ekumeny na Werelu, muž. který se na rodné planetě jmenoval Sohikelwenyanmurkeres Esdan a jenž byl ve Voe Deu známý pod přezdívkou Esdardon Aya neboli Stará Hudba, se nudil. Trvalo to občanskou válku a tři roky než se začal nudit, ale dospěl do stádia, kdy sám sebe v ansiblových zprávách stabilům na Hainu označoval jako vrchního úřednického hlupáka vyslanectví.
Nicméně i potom, co legitimní vláda uzavřela vyslanectví a nedovolila, aby se dovnitř nebo ven dostal kdokoli či jakákoli informace, byl schopen udržet si s přáteli ve Svobodném městě několik tajných spojení. Třetí léto války přišel k velvyslanci se žádostí. Osvobozenecké velitelství bylo odříznuto od spolehlivého spojení s vyslanectvím a zeptalo se ho (jak? vpadl mu do řeči velvyslanec; vysvětlil mu, že po jednom člověku, který dodával potraviny) jestli vyslanectví dovolí jednomu nebo dvěma svým lidem proklouznout přes hranice a promluvit s nimi, dovolí, aby byli společně vidět a poskytli důkaz, že navzdory propagandě a dezinformacím a přestože vyslanectví uvízlo v Jitském městě, není jeho personál zapleten do podpory legitimních, ale zůstal neutrální a je připraven jednat se zákonnými úřady na obou stranách.
„Jitské město?“ zeptal se velvyslanec. „Nevadí. Ale jak se tam dostaneš?“
„Neustálé potíže s Utopií,“ Esdan nato. „No, zkusím projít s kontaktními čočkami, jestli si mě nikdo nebude prohlížet zblízka. Přejít rozhraní bude ošemetný kousek.“
Většina z velkého města dosud fyzicky stála, vládní budovy, továrny a skladiště, univerzita, turistické atrakce: Velká tualská kaple, Divadelní ulice, Starý trh se zajímavými výstavními plochami a vznešená Aukční síň, jež se neužívá od doby, kdy byl prodej a nájem otroků přesunut na elektronické tržiště; nespočetné ulice, třídy a bulváry, zaprášené parky ve stínu purpurově kvetoucích stromů, míle a míle obchodů, garáží, továren, tratí, stanic, činžovních domů, budov, ohrazených ubikací, sídlišť, předměstí a satelitních čtvrtí. Většina z nich stále stála, většina z patnácti milionů obyvatel zde dosud žila, ale hluboká komplexnost města byla ztracena. Spojení byla přerušena. Vzájemná součinnost se nekonala. Mozek po mrtvici.
Největší úder byl surový, rána sekyrou přímo do mozku města, kilometr široká země nikoho, budovy vyhozené do vzduchu, zatarasené ulice, trosky a suť. Na východ od rozhraní bylo legitimní území: centrum města, vládní kanceláře, vyslanectví, banky, komunikační věže, univerzita, rozlehlé parky a bohatá sídliště, silnice z města ke zbrojnici, kasárnám, letištím a kosmodromu. Na západ od rozhraní bylo Svobodné město, osvobozené území: továrny, ubikace, byty námezdních dělníků, sídliště starých usedlíků, nekonečné míle uliček, jež se nakonec ztrácely v pustině. Oběma částmi probíhaly hlavní silnice z východu na západ, pusté.
Osvobození ho úspěšně propašovali z vyslanectví a skoro přes rozhraní. Stejně jako on měli dostatek zkušeností ze starých časů, kdy dostávali uprchlé prostředky na Yeowe a na svobodu. Připadalo mu zajímavé být pašován, namísto toho aby byl jedním z pašeráků, připadalo mu to mnohem děsivější, a přece méně stresující, protože nenesl zodpovědnost, byl balíkem, ne pošťákem. Ale někde ve spojení byl vadný článek.
Došli pěšky na rozhraní a část cesty přes a zastavili se u malého opuštěného náklaďáku, jenž seděl na ráfcích pod rozebraným činžovním domem. Za volantem za rozbitým, popraskaným čelním sklem seděl řidič a zubil se na něj. Průvodce mu ukázal, aby nastoupil dozadu. Náklaďák se odrazil jako kočka na lovu, ujížděl po příšerné cestě a kličkoval mezi troskami. Byli téměř na hranici rozhraní, kodrcali se územím zasypaným sutí, které bylo dříve možná ulicí či tržištěm, když náklaďák změnil směr, zastavil, ozvaly se výkřiky, výstřely, korba se otevřela a dovnitř vtrhli nějací muži. „Klid,“ řekl jim, „buďte v klidu,“ neboť s ním zacházeli hrubě, smýkali jím a zkroutili mu paži za záda. Vytáhli ho z náklaďáku, svlékli mu kabát a prohledali ho, jestli nemá zbraň, pak ho postrkovali s pažemi pevně přitisknutými k zádům k autu, které čekalo vedle náklaďáku. Pokusil se zjistit, jestli je jeho řidič mrtvý, ale než ho strčili do auta, nestačil se rozhlédnout.
Byla to stará vládní limuzína, tmavě červená, široká a dlouhá, určená na přehlídky a na to, aby vozila významné majitele nemovitostí na Radu a velvyslance z kosmodromu. Hlavní oddělení vozu se dalo zatáhnout závěsem, který odděloval pánské a dámské pasažéry, a kupé pro řidiče bylo uzavřeno, aby pasažéři nedýchali stejný vzduch, který vydechl otrok.
Jeden muž mu držel ruku za zády, dokud ho nestrčil hlavou napřed do vozu, a jediné, co ho napadlo, když zjistil, že se ocitl mezi dvěma muži a proti němu sedí další tři, bylo: na tohle jsem už příliš starý.
Zachovával klid, potlačoval strach i bolest, netroufal se pohnout ani si třít rameno, v němž pociťoval ostrou bolest, ani se jim podívat do tváře či příliš nápadně na ulice. Dva pohledy mu řekly, že právě přejíždí ulici Rei; jeli na východ, ven z města. Uvědomil si, že doufá, že ho vezou zpět na vyslanectví. Jak pošetilé.
Měli ulice sami pro sebe, kromě pěších, kteří je sledovali polekaným pohledem, když se kolem nich mihli. Byli zrovna na širokém bulváru, jeli velmi rychle, stále na východ. I když byl ve velmi špatné situaci, přesto ho naprosto rozjařovalo, že je mimo vyslanectví, na vzduchu, ve světě, že se pohybuje, a to rychle.
Opatrně zvedl ruku a masíroval si rameno. Stejně opatrně pohlédl na muže vedle sebe a proti sobě. Všichni měli tmavou pokožku, dva modročernou. Dva muži naproti byli mladí. Upravené, netečné obličeje. Třetí byl veot třetího stupně, oga. Obličej nic nevyjadřoval, v tom byla jeho kasta dobře vycvičena. Jak se na něj Esdan díval, zachytil jeho pohled. Oba se okamžitě odvrátili.
Esdan měl veoty rád. Viděl je, vojáky stejně jako majitele otroků, jako část starého Voe Dea, členy rasy odsouzené k záhubě. Obchodníci a byrokraté přežijí a budou prosperovat mezi Osvobozenými, bezpochyby si najdou vojáky, kteří za ně budou bojovat, ale vojenská kasta ne. Jejich zákon oddanosti, cti a přísnosti byl příliš podobný zákonu otroků, s nimiž společně uctívali Kamye, bojovníka a nevolníka. Jak dlouho ta mystika utrpení přežije osvobození? Veoti byli nekompromisními známkami nesnesitelného řádu. Věřil jim, a jen zřídka se v nich zklamal.

2007-10-29T07:31:00.000-07:00

Většina z mé science fiction se nachází ve stejném budoucím-historickém rámu. Jelikož se vyvíjí namátkově spolu s knihami a příběhy, obsahuje některé nápadné nesrovnalosti, ale celkový plán je následující: lidé z planety zvané Hain osídlili před více než milionem let celé rameno galaxie kolem Orionu. Všechny zmíněné polidštěné druhy jsou potomky hainských kolonistů (často geneticky přizpůsobení, aby vyhovovali kolonizované planetě, či z jiných důvodů).
Po této expanzi se Kainové stáhli na sta tisíciletí na Hain a nechali své daleké příbuzné svému osudu.
Když začali pozemšťané používat vesmírné lodě ŇAFAL – rychlé téměř jako světlo, a okamžitý komunikátor, kterému říkali ansibl, a začali zkoumat okolní vesmír, narazili na Hainy, kteří se vydali najít své ztracené příbuzné. Byl vytvořen Světový svaz (viz romány Rocannonův svět, Planeta exilu, Město přeludů. Ten se rozvinul a vyzrál v rovnostářské sdružení světů a lidí, které si říkalo Ekumena. Bylo spravováno z Hainu, lidmi, kteří se nazývali stabilové. Mobilové se roztrousili po vesmíru a pátrali po neznámých planetách, na kterých by našli další civilizace, a sloužili jako poslové a vyslanci na členských planetách.
„Ekumenické“ romány jsou následující: Levá ruka tmy, Les je svět, svět je les, a Vyděděnec. K ekumenickým patří většina z vědeckofantastických povídek ve sbírkách Dvanáct stran větru, Růžice kompasu, poslední tři povídky v Zubařovi vnitrozemského moře a všechny povídky ve Čtyřech cestách k odpuštění.
Tato poslední kniha představuje planety Werel a Yeowe. Před třemi tisíci pěti sty lety ovládla na Werelu bílou, severní rasu agresivní černá rasa, a ustanovila otrokářskou společnost a hospodářství s kastami, založené na barvě pokožky. První kontakt s Ekumenou vyděsil Wereliany natolik, že začali rychle rozvíjet zbraně a vesmírné lodě a jelikož se jim naskytla příležitost, obsadili Yeowe, sousední planetu směrem ke slunci, kterou nelítostně zotročili. Brzy potom, co Werel konečně přijal diplomaty Ekumeny, vypuklo na Yeowe velké povstání otroků. Po třiceti letech války se Yeowe od nejmocnějšího národa Werelu, Voe Dea, osvobodila. Společnost Voe Dea byla destabilizována jak osvobozením Yeowe, tak novými vyhlídkami, které jim nabízela Ekumena. Během několika let se povstání otroků rozšířilo a postavilo proti sobě do konfliktu „pány“ a „prostředky“ v občanské válce v celosvětovém měřítku. Tento příběh se odehrává na konci této války.
Ursula K. Le Guin

RIDERS ON THE STORM

2007-10-25T14:05:00.000-07:00

Riders on the storm
Riders on the storm
Into this house we're born
Into this world we're thrown
Like a dog without a bone
An actor out alone
Riders on the storm

There's a killer on the road
His brain is squirmin' like a toad
Take a long holiday
Let your children play
If ya give this man a ride
Sweet memory will die
Killer on the road, yeah

Girl ya gotta love your man
Girl ya gotta love your man
Take him by the hand
Make him understand
The world on you depends
Our life will never end
Gotta love your man, yeah

Wow!

Riders on the storm
Riders on the storm
Into this house we're born
Into this world we're thrown
Like a dog without a bone
An actor out alone
Riders on the storm

Riders on the storm
Riders on the storm
Riders on the storm
Riders on the storm
Riders on the storm

THE WASP

2007-10-24T09:26:00.000-07:00

(Texas Radio And The Big Beat)

I wanna tell you 'bout Texas Radio and the Big Beat
Comes out of the Virginia swamps
Cool and slow with plenty of precision
With a back beat narrow and hard to master

Some call it heavenly in it's brilliance
Others, mean and ruthful of the Western dream
I love the friends I have gathered together on this thin raft
We have constructed pyramids in honor of our escaping
This is the land where the Pharaoh died

The Negroes in the forest brightly feathered
They are saying, "Forget the night.
Live with us in forests of azure.
Out here on the perimeter there are no stars
Out here we is stoned - immaculate."

Listen to this, and I'll tell you 'bout the heartache
I'll tell you 'bout the heartache and the lose of God
I'll tell you 'bout the hopeless night
The meager food for souls forgot
I'll tell you 'bout the maiden with raw iron soul

I'll tell you this
No eternal reward will forgive us now for wasting the dawn

I'll tell you 'bout Texas Radio and the Big Beat
Soft drivin', slow and mad, like some new language

Now, listen to this, and I'll tell you 'bout the Texas
I'll tell you 'bout the Texas Radio
I'll tell you 'bout the hopeless night
Wandering the Western dream
Tell you 'bout the maiden with raw iron soul

CRAWLING KING SNAKE

2007-10-23T09:03:00.000-07:00

Well, I'm the Crawlin' King Snake
And I rule my den
I'm the Crawlin' King Snake
And I rule my den
Yeah, don't mess 'round with my mate
Gonna use her for myself

Caught me crawlin', baby, window
Grass is very high
Keep on crawlin' till the day I die
Crawlin' King Snake
And I rule my den
You better give me what I want
Gonna crawl no more

Caught me crawlin', baby
Crawlin' 'round your door
Seein' everything I want
I'm gonna crawl on your floor
Let's crawl
And I rule my den
C'mon, give me what I want
Ain't gonna crawl no more

Alright, crawl a while

C'mon crawl
C'mon crawl
Get on out there on your hands and knees, baby
Crawl all over me
Just like the spider on the wall
Ooo, we gonn' crawl, one more

Well, I'm the Crawlin' King Snake
And I rule my den
Call me the Crawlin' King Snake
And I rule my den
Yeah, don't mess 'round with my mate
Gonna use her for myself

Hyacinth House

2007-10-21T04:43:00.000-07:00

What are they doing in the Hyacinth House?
What are they doing in the Hyacinth House?
To please the lions in this day

I need a brand new friend who doesn't bother me
I need a brand new friend who doesn't trouble me
I need someone and who doesn't need me

I see the bathroom is clear
I think that somebody's near
I'm sure that someone is following me, oh yeah

Why did you throw the Jack of Hearts away?
Why did you throw the Jack of Hearts away?
It was the only card in the deck that I had left to play

And I'll say it again, I need a brand new friend
And I'll say it again, I need a brand new friend
And I'll say it again, I need a brand new friend, the end

L'America

2007-10-19T06:25:00.000-07:00

Yeeeaahh I took a trip down to L'America
To trade some beads for a pint of gold
I took a trip down to L'America
To trade some beads for a pint of gold
L'America, L'America, L'America
L'America, L'America, L'America

C'mon people, don't ya look so down
You know the rain man's comin' ta town
Change the weather, change your luck
And then he'll teach ya how ta...find yourself
L'America

Friendly strangers came to town
All the people put them down
But, the women loved their ways
Come again some other day
Like the gentle rain
Like the gentle rain that falls

I took a trip down to L'America
To trade some beads for a pint of gold
I took a trip down to L'America
To trade some beads for a pint of gold
L'America, L'America, L'America
L'America, L'America, L'America
L'America

L. A. Woman

2007-10-17T01:18:00.000-07:00

Well, I just got into town about an hour ago
Took a look around, see which way the wind blow
Where the little girls in their Hollywood bungalows

Are you a lucky little lady in The City of Light
Or just another lost angel...City of Night
City of Night, City of Night, City of Night, woo, c'mon

L.A. Woman, L.A. Woman
L.A. Woman Sunday afternoon
L.A. Woman Sunday afternoon
L.A. Woman Sunday afternoon
Drive thru your suburbs
Into your blues, into your blues, yeah
Into your blue-blue Blues
Into your blues, ohh, yeah

I see your hair is burnin'
Hills are filled with fire
If they say I never loved you
You know they are a liar
Drivin' down your freeways
Midnite alleys roam
Cops in cars, the topless bars
Never saw a woman...
So alone, so alone
So alone, so alone

Motel Money Murder Madness
Let's change the mood from glad to sadness

Mr. Mojo Risin', Mr. Mojo Risin'
Mr. Mojo Risin', Mr. Mojo Risin'
Got to keep on risin'
Mr. Mojo Risin', Mr. Mojo Risin'
Mojo Risin', gotta Mojo Risin'
Mr. Mojo Risin', gotta keep on risin'
Risin', risin'
Gone risin', risin'
I'm gone risin', risin'
I gotta risin', risin'
Well, risin', risin'
I gotta, wooo, yeah, risin'
Woah, ohh yeah

Well, I just got into town about an hour ago
Took a look around, see which way the wind blow
Where the little girls in their Hollywood bungalows

Are you a lucky little lady in The City of Light
Or just another lost angel...City of Night
City of Night, City of Night, City of Night, woah, c'mon

L.A. Woman, L.A. Woman
L.A. Woman, your my woman
Little L.A. Woman, Little L.A. Woman
L.A. L.A. Woman Woman
L.A. Woman c'mon

Cars Hiss By My Window

2007-10-15T23:11:00.000-07:00

The cars hiss by my window
Like the waves down on the beach
The cars hiss by my window
Like the waves down on the beach
I got this girl beside me
But she's out of reach

Headlight through my window
Shinin' on the wall
Headlight through my window
Shinin' on the wall
Can't hear my baby
Though I called and called

Yeah, right
Woo!

Windows started tremblin'
With a sonic boom
Windows started tremblin'
With a sonic boom, boom
A cold girl'll kill you
In a darkened room

Yeah, woo
Ride
Ride on
Weooooo!
Wawa, eooo!
Oooo, owa, owaaa!
Wa, waaaaea!
Ooo, wa, wa, wa, wa, waa!
Uh-huh

Been Down So Long

2007-10-15T01:05:00.000-07:00

Well, I've been down so Goddamn long
That it looks like up to me
Well, I've been down so very damn long
That it looks like up to me
Yeah, why don't one you people
C'mon and set me free

I said, warden, warden, warden
Won't you break your lock and key
I said, warden, warden, warden
Won't ya break your lock and key
Yeah, come along here, mister
C'mon and let the poor boy be

Baby, baby, baby
Won't you get down on your knees
Baby, baby, baby
Won't you get down on your knees
C'mon little darlin'
C'mon and give your love to me, oh yeah

Well, I've been down so Goddamn long
That it looks like up to me
Well, I've been down so very damn long
That it looks like up to me
Yeah, why don't one you people
C'mon, c'mon, c'mon and set me free

Love Her Madly

2007-10-12T01:04:00.000-07:00

Don't ya love her madly
Don't ya need her badly
Don't ya love her ways
Tell me what you say

Don't ya love her madly
Wanna be her daddy
Don't ya love her face
Don't ya love her as she's walkin' out the door
Like she did one thousand times before

Don't ya love her ways
Tell me what you say
Don't ya love her as she's walkin' out the door

All your love
All your love
All your love
All your love

All your love is gone
So sing a lonely song
Of a deep blue dream
Seven horses seem to be on the mark

Yeah, don't you love her
Don't you love her as she's walkin' out the door

All your love
All your love
All your love

Yeah, all your love is gone
So sing a lonely song
Of a deep blue dream
Seven horses seem to be on the mark

Well, don't ya love her madly
Don't ya love her madly
Don't ya love her madly

2007-10-10T01:17:00.000-07:00

Uh!
Uha!
Gedu!

I live uptown
I live downtown
I live all around

I had money, and I had none
I had money, and I had none
But I never been so broke
That I couldn't leave town

I'm a Changeling
See me change
I'm a Changelin'
See me change

I'm the air you breath
Food you eat
Friends your greet
In the sullen street, wow

See me change
See me change, you

I live uptown
I live downtown
I live all around

I had money, yeah, and I had none
I had money, yeah, and I had none
But I never been so broke
That I couldn't leave town

Well, I'm the air you breath
Food you eat
Friends your greet
In the sullen street, wow

Ew ma!
Uh, ah!

You gotta see me change
See me change
Yeah, I'm leavin' town
On a midnight train
Gotta see me change
Change, change, change
Change, change, change
Change, change, change
Change, change, change
Woa, change, change, change

2007-10-08T23:50:00.000-07:00

No one's gonna bother me anymore
No one's gonna mess with my head no more
I can't understand what all the fightin's for
But it's so nice here down off the shore
I wish you could see this
'Cause there's nothing to see
It's peaceful here and it's fine with me
Not like the world where I used to live
I NEVER REALLY WANTED TO LIVE

ZAP HIM AGAIN
ZAP THE SON OF A BITCH AGAIN

Ya live your life like it's a coma
So won't you tell me why we'd wanna
With all the reasons you give it's
It's kinda hard to believe
But who am I to tell you that I've Seen any reason why you should stay
Matbe we'd be better off
Without you anyway
You got a one way ticket
On your last chance ride
Gotta one way ticket
To your suicide
Gotta one way ticket
An there's no way out alive
An all this crass communication
That has left you in the cold
Isn't much for consolation
When you feel so weak and old
But is home is where the heart is
Then there's stories to be told
No you don't need a doctor
No one else can heal your soul

Got your mind in submission
Got your life on the line
But nobody pulled the trigger
They just stepped aside
They be down by the water
While you watch 'em waving goodbye
They be callin' in the morning
They be hangin' on the phone
They be waiting for an answer
When you know nobody's home
And when the bell's stopped ringing
It was nobody's fault but your own
There were always ample warnings
There were always subtle signs
And you would have seen it comin'
But we gave you too much time
And when you said
That no one's listening
Why'd your best friend drop a dime
Sometimes we get so tired of waiting
For a way to spend our time
An "It's so easy" to be social
"It's so easy" to be cool
Yeah it's easy to be hungry
When you ain't got shit to lose
And I wish that I could help you
With what you hope to find
But I'm still out here waiting
Watching reruns of my life
When you reach the point of breaking
Know it's gonna take some time
To heal the broken memories
That another man would need
Just to survive

Coma

2007-10-07T03:01:00.000-07:00

(10:08)

Hey you caught me in a coma
And I don't think I wanna
Ever come back to this...world again
Kinda like it in a coma
'Cause no one's ever gonna
Oh, make me come back to this...
world again
Now I feel as if I'm floating away
I can't feel all the pressure
And I like it this way
But my body's callin'
My body's callin'
Won't ya come back to this...
world again
Suspended deep in a sea of black
I've got the light at the end
I've got the bones on the mast
Well I've gone sailin',
I've gone sailin'
I could leave so easily
While friends are calling back to me
I said they're
They're leaving it all up to me
When all I needed was clarity
And someone to tell me
WHAT THE FUCK IS GOING ON
GODDAMN IT!

Slippin' farther an farther away
It's a miracle how long we can stay
In a world our minds created
In a world that's full of shit

HELP ME
HELP ME
HELP ME
HELP ME
BASTARD

Please understand me
I'm climbin' through the wreackage
Of all my twisted dreams
But this cheap investigation just Can't stifle all my screams
And I'm waitin' at the crossroads
Waiting for you
Waiting for you
WHERE ARE YOU

Dead Horse

2007-10-03T01:02:00.000-07:00

Sick of this life
Not that you'd care
I'm not the only one with
whom these feelings I share

Nobody understands,
quite why we're here
We're searchin' for answers
That never appear

But maybe if I looked real hard I'd
I'd see your tryin' too
To understand this life,
That we're all goin' through
(Then when she said she was gonna like wreck my car...I didn't know what to
do)

Sometimes I feel like I'm beatin' a dead horse
An I don't know why you'd be bringin' me down
I'd like to think that our love's worth a tad more
It may sound funny but you'd think by now
I'd be smilin'
I guess some things never change
Never change

I met an old cowboy
I saw the look in his eyes
Somethin' tells me he's been here before
'Cause experience makes you wise
I was only a small child
When the thought first came to me
That I'm a son of a gun and the gun of a son
That brought back the devil in me

Sometimes I feel like I'm beatin' a dead horse
An I don't know why you'd be bringin' me down
I'd like to think that our love's worth a tad more
It may sound funny but you'd think by now
I'd be smilin'
I guess some things never change
Never change

I ain't quite what you'd call an old soul
Still wet behind the ears
I been around this track a couple o' times
But now the dust is startin' to clear
Oh yeah!!!

Sometimes I feel like I'm beatin' a dead horse
An I don't know why you'd be bringin' me down
I'd like to think that our love's worth a tad more
It may sound funny but you'd think by now
I'd be smilin'
Ooh yeah, I'd be smilin'
No way I'd be smilin'
Ooh smilin'

Bad Apples

2007-10-02T00:31:00.000-07:00

(4:25)

Diamonds and fast cars
Money to burn
I got my head in the clouds
I got these thoughts to churn
Got my feet in the sand
I got a house on the hill
I got a headache like a mother
Twice the price of my thrills
An it's a cold day,
It's a continental drift
I said this traffic is hell
Can you give me a lift
An I'll try to paint a story
Got your pictures to tell
Yeah you got to make a living
With what you bring yourself to sell

I got some genuine
Imitation
Bad Apples
Free sample
For your peace o' mind
Only $9.95
I got my camera back from customs
Got my law fees up to date
Hell they musta seen me comin'
Ain't this life so fuckin' great

When the shit hit the fan
It was all I could stand
Yeah, well I'm a frequent flyer
My body's breathing while it can
But what I don't understand is that
My world ain't gettin' no brighter
If I could touch the sky
Well I would float on by
While everybody's talkin'
Hell I'm just another guy
If it were up to me
I'd say just leave me be
Why let one bad apple
Spoil the whole damn bunch

Gold and caviar
Now why'nt you pour my apathy
I'd have all my bases covered
If I could teach my hands to see
But now we're down in the deep end
Where they'd love to watch you drown
I said your laundry could use washing
We'll hang it up all over town
I said Hollywood's like a dryer
An we're down on Sunset Strip
An you'll be suckin' down the Clorox
'Til your life's all nice and crisp

When the shit hit the fan
It was all I could stand
Yeah, well I'm a frequent flyer
My body's breathing while it can
But what I don't understand is that
My world ain't gettin' no brighter
If I could touch the sky
Well I would float on by
While everybody's talkin'
Hell I'm just another guy
If it were up to me
I'd say just leave me be
Why let one bad apple
Spoil the whole damn bunch

When the shit hit the fan
It was all I could stand
Yeah, well I'm a frequent flyer
My body's breathing while it can
But what I don't understand is that
My world ain't gettin' no brighter
If I could touch the sky
Well I would float on by
While everybody's talkin'
Hell I'm just another guy
If it were up to me
I'd say just leave me be
Why let one bad apple
Spoil the whole damn bunch
Why let one bad apple
Spoil the whole damn bunch
BOY!!

Don't Damn Me

2007-09-30T05:08:00.000-07:00

Don't damn me
When I speak a piece of my mind
'Cause silence isn't golden
When I'm holding it inside
'Cause I've been where I have been
An I've seen what I have seen
I put the pen to the paper
'Cause it's all a part of me

Be it a song or casual conversation
To hold my tongue speaks
Of quiet reservations
Your words once heard
They can place you in a faction
My words may disturb
But at least there's a reaction

Sometimes I wanna kill
Sometimes I wanna die
Sometimes I wanna destroy
Sometimes I wanna cry
Sometimes I could get even
Sometimes I could give up
Sometimes I could give
Sometimes I never give a fuck

It's only for a while
I hope you understand
I never wanted this to happen
Didn't want to be a man
So I hid inside my world
I took what I could find
I cried when I was lonely
I fell down when I was blind

But don't damn me
When I speak a piece of my mind
'Cause silence isn't golden
When I'm holding it inside
'Cause I've been where I have been
An I've seen what I have seen
I put the pen to the paper
'Cause it's all a part of me

How can I ever satisfy you
An how can I ever make you see
That deep inside we're all somebody
An it don't matter who you wanna be
But now I gotta smile
I hope you comprehend
For this man can say it happened
'Cause this child has been condemned
So I stepped into your world
I kicked you in the mind
An I'm the only witness
To the nature of my crime

But look at what we've done
To the innocent and young
Whoa listen to who's talking
'Cause we're not the only ones
The trash collected by the eyes
And dumped into the brain
Said it tears into our
conscious thoughts
You tell me who's to blame

I know you don't wanna hear me cryin'
An I know you don't wanna hear me deny
That your satisfaction lies in your ILLUSIONS
But your delusions are yours and not mine
We take for granted we know the whole story
We judge a book by its cover
And read what we want
Between selected lines

Don't hail me
An don't idolize the ink
Or I've failed in my intentions
Can you find the missing link
Your only validation is living your own life

Vicarious existence is a fucking waste of time
So I send this song to the offended
I said what I meant and I've never pretended
As so many others do intending just to please
If I damned your point of view
Could you turn the other cheek

But don't damn me
When I speak a piece of my mind
'Cause silence isn't golden
When I'm holding it inside
'Cause I've been where I have been
An I've seen what I have seen
I put the pen to the paper
'Cause it's all a part of me
Don't damn me
I said don't damn me
I said don't hail me
Don't damn me

Garden of Eden

2007-09-29T01:25:00.000-07:00

It's a critical solution
And the east coast got the blues
It's a mass of confusion
Like the lies they sell to you

You got a glass jawed toothache
Of a mental disease
An they be runnin' round back
See 'em line up on their knees
'Cause the kiss ass sycophants
Throwin' penance at your feet

When they got nowhere to go
Watch 'em come in off the streets
While they're bangin' out front
Inside their slammin' to the cruch
Go on an throw me to the lions
And the whole damn screamin' bunch
'Cause the pissed-off rip-offs
'R' everywhere you turn
Tell me how a generation's
Ever s'posed to learn
This fire is burnin'
and it's out of control
It's not a problem you can stop
It's rock n' roll

I read it on a wall
It went straight to my head
It said "Dance to the tension
of a world on edge"
We got racial violence
And who'll cast the first stone
And sex is used anyway it can be
Sometimes when I look out
It's hard to see the day
It's a feelin' you can have it
It's not mine to take away

Lost in the garden of Eden
Said we're lost in the garden of Eden
And there's no one's gonna believe this
But we're lost in the garden of Eden
This fire is burnin'
and it's out of control
It's not a problem you can stop
It's rock n' roll
Suck on that

Looking through this point of view
There's no way I'm gonna fit in
Don't ya tell me what my eyes see
Don't ya tell me who to believe in
I ain't superstitious
But I know when somethin's wrong
I've been draggin' my heels
With a bitch called hope
Let the undercurrent drag me along

Lost in the garden of Eden
Said we're lost in the garden of Eden
And there's no one's gonna believe this
But we're lost in the garden of Eden

Most organized religions make
A mockery of humanity
Our governments are dangerous
And out of control
The garden of Eden is just another graveyard
Said if they had someone to buy it
Said I'm sure they'd sell my soul

This fire is burnin'
and it's out of control
It's not a problem you can stop
It's rock n' roll
Lost in the garden of Eden
(An we ain't talkin' about no poison apple or some missin' rib ya hear)
Said we're lost in the garden of Eden
And there's no one's gonna believe this
Said we're lost in the garden of Eden
This fire is burnin'
and it's out of control
It's not a problem you can stop
It's rock n' roll

The Garden

2007-09-28T02:59:00.000-07:00

You know you're all alone
Your friends they aren't at home
Everybody's gone to the garden
As you look into the trees
You can look but you don't see
The flowers seem to tease you at the garden
Everybody's there, but you don't seem to care
What's it with you man, and this
garden

TURNED INTO MY WORST PHOBIA,
A CRAZY MAN'S UTOPIA
IF YOU'RE LOST NO ONE CAN SHOW YA,
BUT IT SURE WAS GLAD TO KNOW YA
ONLY POOR BOYS TAKE A CHANCE,
ON THE GARDEN'S SONG AND DANCE,
FEEL HER FLOWERS AS THEY WRAP AROUND,
BUT ONLY SMART BOYS DO WITHOUT

You can find it all inside
No need to wrestle with your pride
No you ain't losin' your mind
You're just in the garden
They can lead you to yourself
Or you can throw it on the shelf
But you know you can look inside
For the garden

I WASN'T REALLY SCARED
LOST MY VIRGINITY THERE,
TO A GYPSY WITH BLOND HAIR
BUT NOW NO ONE SEEMS TO CARE
LIKE A MOUSE INSIDE A MAZE
WANDERING ROUND 4 DAZE
WITH A SMILE UPON MY FACE,
I NEVER WANNA LEAVE THIS PLACE
ONLY POOR BOYS TAKE A CHANCE,
ON THE GARDEN'S SONG AND DANCE,
FEEL HER FLOWERS AS THEY WRAP AROUND,
BUT ONLY SMART BOYS DO WITHOUT
TURNED INTO MY WORST PHOBIA,
A CRAZY MAN'S UTOPIA
IF YOU'RE LOST NO ONE CAN SHOW YA,
BUT IT SURE WAS GLAD TO KNOW YA
BYE BYE
SO LONG, BYE BYE
IT'S GLAD TO KNOW YA
BYE BYE
BYE BYE
AW...SO LONG

November Rain

2007-09-26T13:45:00.000-07:00

(8:53)

When I look into your eyes
I can see a love restrained
But darlin' when I hold you
Don't you know I feel the same

'Cause nothin' lasts forever
And we both know hearts can change
And it's hard to hold a candle
In the cold November rain

We've been through this auch a long long time
Just tryin' to kill the pain

But lovers always come and lovers always go
An no one's really sure who's lettin' go today
Walking away

If we could take the time
to lay it on the line
I could rest my head
Just knowin' that you were mine
All mine
So if you want to love me
then darlin' don't refrain
Or I'll just end up walkin'
In the cold November rain

Do you need some time...on your own
Do you need some time...all alone
Everybody needs some time...
on their own
Don't you know you need some time...all alone

I know it's hard to keep an open heart
When even friends seem out to harm you
But if you could heal a broken heart
Wouldn't time be out to charm you

Sometimes I need some time...on my
own
Sometimes I need some time...all alone
Everybody needs some time...
on their own
Don't you know you need some time...all alone

And when your fears subside
And shadows still remain
I know that you can love me
When there's no one left to blame
So never mind the darkness
We still can find a way
'Cause nothin' lasts forever
Even cold November rain

Don't ya think that you need somebody
Don't ya think that you need someone
Everybody needs somebody
You're not the only one
You're not the only one

Double Talkin' Jive

2007-09-24T01:10:00.000-07:00

(3:19)

Found a head and an arm in da garbage can
Don't know why I'm here
Livin' on the run for oh so long
I gotta go collect
Double talkin' jive
Get the money motherfucker
'Cause I got no more patience
Double talkin'
-I got (lies)-
No more patience man

Back in town an'a all new friends
They sayin' how ya been?
Fucked up and outta place
That's how I felt back then
Double talkin' jive
Get the money motherfucker
'Cause I got no more patience
Double talkin'
-I got (lies)-
No more patience man
You dig what I'm sayin'?!

2007-09-22T15:11:00.000-07:00

T MINUS 1:09 AND COUNTING

Ostracized but that's all right
I was thinkin' about somethin' myself

1,2,3,4,5,6,7,8

Call on everybody who's got last rites
Said it's better
if you locked 'em away
Runnin' through the visons
at the speed of light
Won't ya let me be
Motherfucker just let me be
Goddamn it better let me be
Don't ya know ya better let me be...

Perfect crime
Goddamn it it's a perfect crime
Motherfucker it's a perfect crime
Don't cha know
It's a perfect crime

Boy

It's a
It's a
Heads up
It's a bad obsession
It's always messin'
It's always messin' my mind
Now it's a bad obsession
It's always messin'
It's always messin' my mind

But I can't stop thinkin' 'bout
doin' it one more time
(Oh no)
See I already left you
And you're better off left behind
(Oh no, oh no)
It's a bad obsession
And you're always messin' my mind
See I already left you
And you're better off left behind
Uh huh...no

Maybe you'll do better next time
PUNK!!

Back Off Bitch (5:01)

Oh baby, pretty baby
Oh honey, you let me down honey
I ain't playin' childhood games
no more
I said it's time for me
to even the score
So stake your claim,
your claim to fame
But baby call another neme
When you feel the fire,
and taste the flame

Back off, back off bitch
Down in the gutter dyin' in the ditch
You better back off, back off bitch
Face of an angel with the love of a witch
Back off, back off bitch
Back off, back off bitch

Makin' love
Cheap heartbreaker, broken backed,
Nasty ballbreaker, stay out of my bed, outta my head
If it's lovin' you,
I'm better off dead

Back off, back off bitch
Down in the gutter dyin' in the ditch
You better back off, back off bitch
Face of an angel with the love of a witch
Back off, back off bitch
Back off, back off bitch

Emotions ripped, gone on a binge
Life lipped, I said you're off the hinge
Tellin' lies of such fame and glory
I don't even wanna hear your story

Back off, back off bitch
Down in the gutter dyin' in the ditch
You better back off, back off bitch
Face of an angel with the love of a witch
Back off, back off bitch
It's such a pity that you're such a bitch

Back off, back off bitch
It's time to burn-burn the witch
Back off, back off bitch
Back off, back off bitch
Back off, back off bitch
Bitch
Bitch
Bitch
Bitch
Hey wha'd'ya think he's tryin' to say there, anyway?
I think it's something each person's s'posed to take in their own special
way
Fucking bitch

You Ain't the First

2007-09-21T01:31:00.000-07:00

(2:32)

I tried so hard just to get through to you
But your head's so far
from the realness of truth
Was it just a come on in the dark
Wasn't meant to last long
I think you've worn your welcome honey
I'll just see you along as I sing you this song

Time can pass slowly,
things always change
You day's been numbered
And I've read your last page
You was just a temporary lover
Honey you ain't the first
Lots of others came before you woman
Said but you been the worst
Sa' you been the worst

So goodbye to you girl
So long, farewell
I can't hear you cryin'
Your jivin's been hell
So look for me walkin'
Down your street at night
I'll be in with another
Deep down inside
DEEP DOWN INSIDE

Bad Obsession (5:26)

I can't stop thinkin'
Thinking 'bout sinkin'
Sinkin' down into my bed
I call my mother
She's just a cunt now
She said I'm sick in the head
She said you ain't special
So who you foolin'
Don't try ta give me a line
But I can't stop thinkin' 'bout
seein' ya one more time
(Oh no)
But I already left you
And you're better off left behind

It's a bad obsession
It's always messin'
It's always messin' my mind
It's a bad obsession
It's always messin'
It's always messin' my mind

Too bad you're fucked up

I used to be wasted
Always tried to take it
Take it down into my vein
I call the doctor
He's just another
He said I'm sick in the brain
He said you ain't special
So who you foolin'
Don't try ta give me a line
But I can't stop thinkin' 'bout
doin' it one more time
(Oh no)
But I already left you
And you're better off left behind
(Oh yeah)

Aw it's a bad obsession
It's always messin'
It's always messin' my mind
It's a bad obsession
It's always messin'
It's always messin' my mind

So bad...

Perfect Crime

2007-09-12T00:20:00.000-07:00

(2:22)

Kickin' back in the shadows
Got no need for the light
Who's sorry now old timer
Look at how you've spent your life
Scroungin' for change
To put some money in your pocket
My how scratch does burn
Laughin' at the suckers as you pissed it away

But I got the time and I got the muscle
I got the need to lay it all on the line
I ain't afraid of your smoke screen hustle
It's a perfect crime
Goddamn it it's a perfect crime
Motherfucker it's a perfect crime
I said it's perfect

Keep the demons down
And drag the skeletons out
I got a blind man followin' me in chains
I said he's fun to watch
When the world has stopped
An I think he's got somethin' to say
"You wanna fuck with me, don't fuck with me- 'Cause I'm what you'll be so
don't
fuck with me
If you had better sense
You'd step aside from the bad side of me
Don't fuck wit'da bad side o' me
Stay away from the bad side o' me
Don't fuck wit'da bad side"

Don't Cry

2007-09-11T02:06:00.000-07:00

(4:42)

Talk to me softly
There's something in your eyes
Don't hang your head in sorrow
And please don't cry
I know how you feel inside I've
I've been there before
Somethin's changin' inside you
And don't you know

Don't you cry tonight
I still love you baby
Don't you cry tonight
Don't you cry tonight
There's a heaven above you baby
And don't you cry tonight

Give me a whisper
And give me a sigh
Give me a kiss before you
tell me goodbye
Don't you take it so hard now
And please don't take it so bad
I'll still be thinkin' of you
And the times we had...baby

And don't you cry tonight
Don't you cry tonight
Don't you cry tonight
There's a heaven above you baby
And don't you cry tonight

And please remember that I never lied
And please remember
how I felt inside now honey
You gotta make it your own way
But you'll be alright now sugar
You'll feel better tomorrow
Come the morning light now baby

And don't you cry tonight
An don't you cry tonight
An don't you cry tonight
There's a heaven above you baby
And don't you cry
Don't you ever cry
Don't you cry tonight
Baby maybe someday
Don't you cry
Don't you ever cry
Don't you cry
Tonight

Live and Let Die

2007-09-09T23:35:00.000-07:00

(2:59)

When you were young
and your heart was an open book
You used to say live and let live
you know you did
you know you did
you know you did
But if this ever changin
in which we live in
Makes you give in and cry
Say live and let die
Live and let die

What does it matter to ya
When ya got a job to do
Ya got to do it well
You got to give the other fella hell

You used to say live and let live
you know you did
you know you did
you know you did
But if this ever changin
in which we live in
Makes you give in and cry
Say live and let die
Live and let die

Dust n' Bones

2007-09-09T02:04:00.000-07:00

(4:55)

He lost his mind today
He left it out back on the highway
On "65"

She loved him yesterday
Yesterday's over
I said okay
That's all right
Time moves on
That's the way
We live an hope to see the next day
That's all right

Sometimes these things they are so easy
Sometimes these things they are so cold
Sometimes these things just seem to rip you right in two
Oh no man don't let 'em get ta you

She loved him yesterday
He laid her sister
She said O.K.
An that's all right
Buried her things today
Way back out deep
Behind the driveway
And that's all right

Sometimes these women are so easy
Sometimes these women are so cold
Sometimes these women seem to rip you right in two
Only if you let 'em get to you

Ya get out on your own
And you/take all that you own
And you/forget about your home
And then you're/just fuckin' gone

There's no logic here today
Do as you got to, go your own way
I said that's right
Time's short your life's your own
And in the end
We are just

DUST N' BONES

Right Next Door to Hell (2:58)

2007-09-06T11:19:00.000-07:00

I'll take a nicotine, caffine, sugar fix
Jesus don't ya git tired of turnin' tricks
But when your innocence dies
You'll find the blues
Seems all our heroes were born to lose
Just walkin' through time
You believe this heat
Another empty house another dead end street
Gonna rest my bones an sit for a spell
This side of heaven this close to Hell

Right next door to hell
Why don't you write a letter to me yeah
I said I'm right next door to hell
An so many eyes are on me
Right next door to hell
I got nowhere else to be
Right next door to hell
Feels like the walls are closing in on me

My mamma never really said much to me
She was much too young and scared ta be
Hell "Freud" might say that's what I need
But all I really ever get is greed
An most my friends they feel the same
Hell we don't even have ourselves to blame
But times are hard and thrills are cheaper
As your arms get shorter
Your pockets get deeper

Right next door to hell
Why don't you write a letter to me yeah
I said I'm right next door to hell
An so many eyes are on me
Right next door to hell
I never thought this is where I'd be
Right next door to hell
Thinkin' time'll stand still for me

Fuck you
Bitch

Not bad kids just stupid ones
Yeah we thought we'd own the world
An gettin' used was havin' fun
I said we're not sad kids just lucid ones yeah
Flowin' through life not collectin' anyone
So much out there
Still so much to see
Time's too much to handle
Time's too much for me
It drives me up the walls
Drives me out of my mind
Can you tell me what this means...huh?

Bílé vánoce

2007-09-03T03:08:00.000-07:00

C Dm7 F# G7
Já sním o vánocích bílých,
F G7 C Dm7
vánocích, jaké z dětství znám,
G7 C Cmaj C&
zněly zvonky saní
F Fm C
a každé přání v ten den
F D7 Dm7 G7
splnilo se nám.
C Dm7 F# G
Já sním o vánocích bílých,
F G7 C Dm7
vánočním stromku zářícím,
G7 C Cmaj C7 F Fm
světla svíček, jmelí a sníh,
C Gdim Dm7 G7 C
tak byl krásný den o vánocích

Jak opravdu vznikl svět ?

2007-09-02T02:53:00.000-07:00

1. Na začátku všeho bylo slovo a ve
slově byly dva bajty, a víc nebylo
nic.

2. I oddělil Bůh jedničku od nuly, a
viděl, že to bylo dobře.

3. Bůh řekl: Budiž data.

4. Bůh řekl: Ať se uloží data na svoje
místo. A vynalezl diskety,
harddisky a kompaktní disky.

5. A Bůh řekl: Budiž počítače, aby bylo
kam strkat diskety, harddisky a
kompakty.
Stvořil počítače a nazval je hardwarem
a oddělil software od hardwaru.

6. Softwaru ještě nebylo, ale Bůh
rychle stvořil programy - velké a malé
a řekl jim:
Jděte a množte se, naplňte celou paměť.

7. Ale unudilo se Bohu samému vytvářet
programy a řekl si:
Stvořím Programátora k obrazu svému a
ať on vládne počítačům, programům
a
datům. I stvořil Programátora a usadil
ho v Počítačovém Centru, aby v
něm
pracoval. Zavedl Programátora ke
stromové struktuře a řekl:
V každém adresáři můžeš spouštět
programy, jenom z WINDOWS nic
nespouštěj
sic zemřeš.

8. Bůh řekl: Není dobré, když je
Programátor sám, stvořím toho, kdo bude
obdivovat Programátorskou práci.
Vzal od Programátora kost, ve které
nebylo mozku a stvořil To,
co bude obdivovat Programátora. I
zavedl To za Programátorem. To dostalo
jméno Uživatel.
A seděli nazí pod nahým DOSem a nestyděli se.

9. Ale Bill byl chytřejší než všechna
jiná zvířata, které Bůh stvořil.
Bill řekl Uživateli:
Určitě řekl Bůh, abyste nespouštěli
žádné programy?
A řekl Uživatel:
V každém adresáři můžeme spouštět
programy, ale v adresáři WINDOWS ne,
nebo zemřeme.
A řekl Bill Uživateli:
Jak můžeš o něčem mluvit, když jsi to
nevyzkoušel!
Ten den, kdy spustíte program z
adresáře WINDOWS, budete rovni Bohu,
protože jedním tlačítkem myši stvoříte
to, co budete chtít.
I uviděl Uživatel, že ovoce Windows
byly pastvou pro oči a hodně
závidění,
protože jakékoliv vědomosti byly od
této chvíle zbytečné.
I nainstaloval Windows na svém
počítači. A řekl Programátorovi, že to je
dobré.
A on si Windows taky nainstaloval.

10. A hned šel Programátor hledat nove
drivery. A Bůh se zeptal: Kam
jdeš?
A on řekl: Jdu hledat nové drivery,
protože nejsou v DOSu.
A na to Bůh: A kdo ti řekl, že
potřebuješ drivery?
Nespustil jsi náhodou programy z
adresáře WINDOWS?
Programátor odpověděl:
Uživatel, kterého jsi mi přidělil, si
objednal programy pro Windows a
proto
jsem si i já nainstaloval Windows.
A řekl Bůh Uživateli:
Proč jsi to udělal?
Uživatel odpověděl:
Bill mě navedl.

11. A řekl Bůh Billovi:
Protože jsi to udělal, budeš navěky
proklet mezi vší chátrou, divokou
zvěří.
A bude nepřátelství mezi tebou a
Uživatelem, navěky tě bude Uživatel
nenávidět,
a ty mu budeš prodávat Windows.

12. A Uživateli řekl Bůh:
Windows tě velmi zklamou a zničí tvé
rezervy sytémových prostředků,
budeš muset používat špatné programy, a
bez Programátora neudělaš ani
ránu.

13. Programátorovi zase:
Protože jsi poslechl Uživatele,
prokleté ať jsou tvoje počítače,
vznikne v nich mnoho chyb a virů, v
potu čela budeš stále opravovat své
dílo.

14. Odpravil je z Počítačového Centra a
vstup zabezpečil heslem.

2007-09-01T07:31:00.000-07:00

Nasledujici radky obsahuji autenticke zaznamy o zavadach letadel CIS
Air Force hlasenych piloty a jejich vyrizeni opravarskymi dilnami:

Pilot: Leva vnitrni pneumatika hlavniho podvozku by skoro chtela vymenit.
Servis: Leva vnitrni pneumatika hlavniho podvozku byla skoro vymenena.

P: Zkusebni let probihal OK, automaticke pristani velmi tvrde.
S: Toto letadlo neni vybaveno automatickym pristavanim.

P: U vrtule c. 2 prosakuje kapalina.
S: Prosakovani kapaliny u vrtule c. 2 normalni. Nefunguje prosakovani u
vrtuli c. 1, 3 a 4.

P: V pilotni kabine je neco uvolnene.
S: V pilotni kabine jsme neco utahli.

P: Prokazatelne unika kapalina z prevodovky praveho podvozku.
S: Dukazy odstraneny.

P: DME je nastaveno na neuveritelne vysokou hlasitost.
S: Hlasitost nastavena na uveritelnou hodnotu.

P: Mrtvy hmyz na prednim skle.
S: Objednan zivy hmyz.

P: Je-li autopilot nastaven na udrzovani vysky, letoun klesa rychlosti 70
m/s.
S: Na zemi se zavadu nepodarilo reprodukovat.

P: IFF nefunguje.
S: IFF nefunguje, je-li vypinac v poloze VYPNUTO.

P: Treci uzavery zpusobuji drhnuti plynove paky.
S: K tomu tam jsou.

2007-08-30T00:26:00.000-07:00

Deep Elm (Various) * Emo Is Awesome / Emo Is Evil 2 * Sampler MAY 11 *
437
Desert City / Settlefish / SLV * Self-Titled * CD EP JUN 22 *
438
Clair De Lune * Marionettes * CD JUN 22 *
436 Eleven Minutes Away Purpose Is Distraction CD TBA
439 This Is Indie Rock (Various) Volume 1 CD TBA
440 Lock And Key Pull Up The Floorboards" CD TBA
441 Benton Falls TBD CD TBA
442 Settlefish TBD CD TBA
443 Burns Out Bright TBD CD TBA
444 Sounds Like Violence TBD CD TBA
450 Deep Elm - 100th Anniversary TBD CDx2 TBA

* Available NOW via MAIL ORDER
DER DISCOGRAPHY TITLE FORMAT
435
Lock And Key No Fate CD EP
434
Fire Divine It's All A Blur CD EP
433
Burns Out Bright Distance And Darkness CD EP
432
Emo Diaries No. 10 (Various) The Hope I Hide Inside CD
431
Desert City Soundtrack Funeral Car CD
430
Deep Elm (Various) This Is How I Kill My Tears Sampler
429
Sounds Like Violence The Pistol CD EP
428
Surrounded Safety In Numbers CD
427
Deep Elm (Various) Too Young To Die Sampler
426
Brandtson / Camber / Seven Storey Self-Titled CD EP
425
Desert City Soundtrack Contents Of Distraction CD EP
424
Emo Diaries No. 9 (Various) Sad Songs Remind Me CD
423
Settlefish Dance A While, Upset CD
422
Benton Falls Guilt Beats Hate CD
421
David Singer & The Sweet Science Civil Wars CD
420
Appleseed Cast Lost Songs CD
419
Red Animal War Black Phantom Crusades CD
418
Logh Every Time A Bell Rings... CD
417
Emo Diaries No. 8 (Various) My Very Last Breath CD
416
Brandtson Death & Taxes CD EP
415
Deep Elm Sampler No. 4 (Various) Hearts Bleed Blue Sampler
414
Slowride Building A Building CD
413
Drive Til Morning Self-Titled CD
412
Red Animal War / Slowride Self-Titled CD EP
411
Deep Elm (Various Artists) * Unreleased No. 2 CD
410
Lewis Even So CD
409
This Beautiful Mess Falling On Deaf Ears CD
408
Brandtson Dial In Sounds CD
407
Emo Diaries No. 7 (Various) Me Against The World CD
406
Slowride As I Survive The Suicide Bomber CD
405
Camber Wake Up And Be Happy CD
404
Seven Storey Mountain Dividing By Zero CD
403
Emo Diaries No. 6 (Various) The Silence In My Heart CD
402
Deep Elm (Various Artists) Unreleased No. 1 CD
401
Last Days Of April Angel Youth CD
400
Deep Elm Sampler No. 3 (Various) Sound Spirit Fury Fire Sampler
399
Benton Falls Fighting Starlight CD
398
David Singer The Cost Of Living CD
397
Appleseed Cast Low Level Owl: Volume 2 CD
396
Appleseed Cast Low Level Owl: Volume 1 CD
395
Red Animal War Breaking In An Angel CD
394
White Octave Style No. 6312 CD
393
Hundred Hands Little Eyes CD EP
392
Brandtson Trying To Figure Each Other Out CD EP
391
Dead Red Sea Birds CD
390
Emo Diaries No. 5 (Various) I Guess This Is Goodbye CD
389
Cross My Heart Temporary Contemporary CD
388
Starmarket Four Hours Light CD
387
Imbroco Are You My Lionkiller? CD EP
386
Appleseed Cast Mare Vitalis CD
385
Deep Elm Sampler No. 2 (Various) Records For The Working Class 2 Sampler
384
Five Eight The Good Nurse CD
383
Planes Mistaken For Stars Knife In The Marathon CD EP
382
Pop Unknown If Arsenic Fails, Try Algebra CD
381
Emo Diaries No. 4 (Various) An Ocean of Doubt CD
380
Brandtson Fallen Star Collection CD
379
Seven Storey Mountain Based On A True Story CD EP
378
Appleseed Cast / PMFS / Race Car Riot Self-Titled CD EP
377
Planes Mistaken For Stars Self-Titled CD EP
376
Muckafurgason The Gay EP CD EP
375
Camber Anyway, I've Been There CD
374
Starmarket Calendar CD
373
Emo Diaries No. 3 (Various) The Moment of Truth CD
372
Cross My Heart Self-Titled CD EP
371
Pop Unknown Summer Season Kills CD EP
370
Appleseed Cast The End of The Ring Wars CD
369
Deep Elm Sampler No. 1 (Various) Records For The Working Class Sampler
368
Walt Mink Goodnite (live) CD
367
Emo Diaries No. 2 (Various) A Million Miles Away CD
366
Brandtson Letterbox CD
365
Pave The Rocket Taken In CD
364
Triple Fast Action Cattlemen Don't CD
363
Muckafurgason Tossing A Friend CD
362
Emo Diaries No. 1 (Various) What's Mine Is Yours CD
361
Walt Mink Colossus CD
360
Ruth Ruth The Little Death CD EP
359
Camber Beautiful Charade CD
358
Camber Hollowed-Out 7-Inch
357
Ruth Ruth Braniac 7-Inch
356
Scout Plague Dogs 7-Inch
355
Fifty Feet Tall Superhighway 7-Inch
354
Shake Appeal My Danger 7-Inch
353
Velour Choice 7-Inch
352
Nada Surf Pressure Free 7-Inch
351
Muler One The Rug 7-Inch
350
Curdlefur Anthemic Tune 7-Inch
666
Deep Elm (Various) Emo Is Awesome / Emo Is Evil Sampler

2007-08-28T00:50:00.000-07:00

Casket a time of grief is a time of remembrance. suffer from the loss of a loved one. final rest, a place deepened now in sorrow. a decade of rosary may now be cited. how could this dead soul trace its past? and uncover up the casket? face his own casket. i have no idea what you're thinking. wonder if you care. unbearable mornings, unveiled by the dawn's early light. this is the unforgiving hour. that claims my life Something About A Ghost please stop screaming. i heard you sing something about a ghost. when i return to solitude addressing the apologies. these hands tied by a jacket produced by my own fears (you'll never know what its like). it's going to be okay, alright. how could you excuse the abuse? it's okay, it's alright. you've learned to live and then let it forget. it's alright, it's okay. his parents found him dead in a parking lot. you'd hit when you knew. my dad wasn't coming home. how could you excuse the abuse? Traction And Temperature (instrumental) Westpoint you kept me from shaking last night. wipe the cold sweat from these hands. sorry i lost sight of what i was sent to do. couldn't escape no matter how many times i've tried to do in the past. your arms, your eyes. they are like the tides we know. pull me in and push the moments aside. you don't make much sense. you're too tired of trying. i don't need you or this. it's so complicated. doesn't make much sense. to carry this out. could you forgive the way i left you? you said "i'm getting used to it, by now your apologies don't mean shit". whisper. screaming

2007-08-26T02:39:00.000-07:00

why won't i let you pull the stitches from my wrists, like i've let you do so many times before? i've only got one week to live Second Sickness let's pick up where you left me. said i promise, don't hold that against me. if you do, let me go. somewhat protected. i knew i was wrong and self - injected. caught up in my painful lies. could you pull me out of this mess? after all this life is a complete mess. borrow a slow moving conversation. carry it into another room. no it's yours, no it's mine. lets carry it on. could we carry our own lives on? Fields Landing say what you want to say. i heard the explosions in the sky. its only going to be a matter of time. if your eyes could kill i'd be the first to know. so long, farewell and goodbye. afterall these winters aren't so cold. if my eyes could kill you'd be the first to know. can't really sleep though i can't say i really tried. i wake up with blood on my hands. why is your voice still haunting me? can't even try to explain why. we are better off alone, together and alone

2007-08-25T01:39:00.000-07:00

there's a change in seasons from dusk till dawn - overwhelmed. feeling of loss has paced its part. i was forced to breathe the same air this can't be kept silent. this can't be kept silent. so withdrawn, scared of dying, so scared? knowing i'm one day closer. hope you can hear me and my dying voice. screaming out "it's not me i'm not the one." leave me out of it Take You Under this breaking up is casting a storm between you and i. swells cover over us. don't let it take you under. trust is nothing i have and what we have is nothing i trust. nothing and nobody should ever trust. what's given to them. trust These Games We Play pull myself and the curtains off of the sheets. last night steps desperate conversations. i knew when i lost it. i lost you. its been years is this my way of saying. sorry i pushed you too far? i need to lose this edge and clear my head. this is intense i need to clear my fucking head. our secrets kept behind closed doors, now revealed. how many secrets have you shared with everyone? don't throw me against the wall you hold my throat. so i can't breathe so i won't breathe. how could i have been so close? those eyes weren't yours.

2007-08-23T00:37:00.000-07:00

My Hell these two loveless arms sit so simple when you stayed over. one night some pillow lines stretched across morning light? sleeping on bedroom walls. you said "i remember why i loved you." i once lied too. pull the covers over us, let's forget who we've been with for only one night. it's only you and me, we could've been the cancer we despise (no atmosphere). knowing we will die on our own Drowning Horses i stood in the doorway staring blindly. i knew you were going to be the death of me. there's no medicine that could cure me right now. i don't want you to see me this way. air is growing colder. days are getting heavier. minutes turn to hours. hours turn to days. days turn to years. how much time do i really have? do i really care to know? what if i could have changed? would things be different? no matter what you got you want it. i was thrown was i deserve. we were lonesome - time spent well Drawn And Quartered you asked could i be honest with you. i'm keeping my distance from you. you're not yourself. i starve to death with connections i've made. your hands appear to be broke. you are uninvited. you have your reasons i have mine. just let it go. you're not yourself. leave me alone. sleep is going to kill me. something's trying to kill me slowly Dying Dawn i knew one day you'd be the end of us would catch up. tear into these hands the hands that kept me safe. no one escapes this life alive. let alone keep us in a lie.

2007-08-22T00:51:00.001-07:00

they will be whoever they wanted to be. he swam until he lost direction of the shore. his perfect brother, he had never lost before. and he found the friend. the kind you give your own blood for. and she found the kind of friend. the kind you wait your whole life for. no regrets. he wanted it so bad he could taste it. they never suspected a thing. and that's something that carries a sense of pride and accomplishment. a reason to live Photel California crimson, blue, magenta. fading with desire. otherwise known as madness. (her glass eyes, her glass fist). seize the moment or lose your chance. these windows they shut premature. "where'd you get the jeans?" he asked. "mexico." a mug was raised to a glass Jambalaya dove-like stares. so blank. so long like prayers. that never filled your self-made hole inside our hearts. so don't you talk? no, no. don't you feel? no, no. don't you hurt? no, no. this is not what you believed in. down these stairs we had our fun i swear. we've got more feelings in our lost and lonely hearts. so don't you talk about it? don't you feel some doubt. and don't it hurt? god protect. is this not what you believed in? i was denied tonight. so let's just hold our hands out. everyone is down. so far so in-between. does every girl think the same? hon, take care, i heard the news, i'm scared. they said the sky was bright, brilliant with our cause. but don't you talk to him and don't you feel something and don't you hurt ever? this is not what you believed in. i was denied tonight Right Now, Today, I Don't Believe In Hell with nicotine nails and coke-red eyes. she said. believe you me, i don't want to die. he softly touched her cheek. girl, it's gonna be alright. and they embraced in the lie. it's a quarter to ten, where could she be? we're all biting our lips cuz we're thinking the same damn thing. then she stumbles into the door. there's vomit on her chest and she's spitting blood all over the floor. you think this dance is over? think again. this is war, these are mines and yes, those are your friends. and your cup it runneth over with love to give. so show me heart. so show me soul. just show me anything at all. now imagine a cold, bleak day. all that was red is replaced with rhino gray. so it's dust to dust on a holiday. i guess it takes all kinds. please be strong. carry on. don't be long. and honey come home

2007-08-21T00:57:00.000-07:00

litter up the countryside. it's like fifteen million fireflies. have eaten my eyes. they call it paranoia. but would you agree. the gunpowder scent that salts the air. is a little bit frightening? i can't believe what i'm hearing! can you believe what you're seeing? can you believe you're seeing bombs. dropping from the sky? to fall asleep to their lullablies. these shelters act as coffins here. the metal untact. the metal attack. i can't believe what i'm hearing! do you believe what you're seeing? do you believe you're seeing bombs? are you listening? why aren't you listening? to those that would survive: become a light for those who cannot shine. make more of love and less of lies. if this promise could be made good. we wouldn't have to knock on wood. you've inspired me. i always knew you could Gattaca he read until he knew the planets back and forth. his parents said, "that's not what he was put here for." and he tried to find a way to put perfection aside. but life is always hard when everyone is putting you down. these are days when your baby is born genetically perfect. blonde hair and blue eyes. (the perfect heartbeat). they'll see with nothing less than a perfect 20 / 20.

2007-08-19T14:24:00.000-07:00

that air i'm told i must breathe. so please bring me down farther south where it's hot. hey longview. i am the mouse. this much is true. take in the poison. each time new. and i had it all to stand ten feet tall. to take in the poison. don't take it back. there was a time in the hall where we all lost our heads. if fear is the only thing that you bring change that to be love instead. i am the mouse. this much is true. i'm taking the poison. a gift from you. and i had it all to stand ten feet tall. to take in the poison. to take it straight down. where you can crown yourself as king. i bide myself time by myself. hit me! and there's a million things things we'd like to do. we'd like to dream. people are so cold to find people are so satisfied with hate And So It Begins With Bombs pink and yellow lights.

blame your mother.

2007-08-19T02:05:00.000-07:00

blame your father. but blame never got anyone anywhere The Day After Yesterday something is on my mind right now. reason being, reason pending. is that our past is now telling me how. how to live my life or deaden my life. my story, your tragedy is handing me very few insights. i lost my train of thought. and that train doesn't seem to stop. so i throw on the brakes (breaks). like your life is at stake, and i realize its not me. and that's been my tragedy. so i'll leave it here today. (so i left it here today). tomorrow has left it here today. right here, right now. and i'm now letting me leave this in my way. you can't negotiate this age old war of deception. so i took the stand and all of it. we've gone our seperate ways. "ours" as in my play. so let this cold play be the way that i have seen. and please come be my guest. and realize it's for the best. realize it's for the rest Mouse and there's just so many things you'd like to do. you'd love to dream. people are so satisfied with hate today. and now you know for sure your heart is on. be frank, be honest. i know how hard you've tried. let's make a pact again tonight. and there's a shift in the economy in argentina.

2007-08-16T23:47:00.000-07:00

you're making it hard for everyone-oh. you're making it hard for everyone When I Get The Feelin' (Back In My Hands) if there is nothing to fear then fear itself would you yield? they were not supposed to be here. i still love laying in fields and staring up to get real. it makes the world just seem so clear. and all the words that they say, don't let 'em turn you to clay. yeah i know it's not fair. i'm waking up to the sound of new york coming down. i never knew we could be so scared. did the timing seem like lightning? i'm afraid it did. she's got new shoes, he wears an old hat. what's it matter? what's it matter?!? when i get the feelin' back in my hands. i promise i'll build some bridges across this land. when i get the feelin' back in my hands. i'll pick apart these walls. brick by brick, stone and sand. and as night falls we will stand tall. proud but not sure why. this is not a dream. this is not a game. i heard someone say america the beautiful. blame the catholics. blame the christians. blame the muslims. blame the jews.

2007-08-14T00:36:00.000-07:00

call it well. the truth? my friend we know you're scared. do you pray and beg for time? it's staring you in the face. goodnight. i chose the less than traveled road. the rest of the country must know something. yeah there's nothing quite like the truth. come make us see-ers and believers in you. you're making it hard for everyone-oh (it's the money and the church). you're making it hard for everyone-oh (they're trading old souls in for new ones). you're making it hard for everyone. the fear in your head is true in time. a doctor's note: "this is the end of the line." and there's only two to know. through the fields and through the snow. you're making it hard for everyone-oh (you bet on boxing-he'll bet on jesus). you're making it hard for everyone-oh (so glad to know we'll die for gods we'll never meet). you're making it hard for everyone. i get a little bit of reason. i give a little bit back tonight. and there's something with this season. yeah there's nothing that's right. it makes everything right tonight. calm your conscience. call it well. if you don't you'll burn in hell. at least that's what the righteous say. they'll fight forever to get your soul. jump in these dead leaves and all our fall-inspired songs. for loss of words we'll make music for you to dance along to. you're making it hard for everyone-oh (as you're claiming you're wise to the afterlife).

this is not over

2007-08-13T00:01:00.000-07:00

Straight Lines For Construction Workers franklin was a construction worker. down on the east side of town. the folks there say he let his loved ones down. but what did they know cuz. the sky was so close. his family so poor. nobody says nothing when a hard-hat hits the ground. except when he's got bills to pay and owes money all over town. so they found the note that read: "so long farewell, cruel world. but folks die everyday." he's giving it up it said. but he's been saving it up for years. the pressure is building. sometimes it's too great. we all know frankie's gotta get away. oh god, please don't tell my son i went this way. she put her heart in a suitcase along with everything else. she moved in with her mother. couldn't stand being by herself. all the while thinking her future looks black. and the past all seems gray Making Zealots call your cancer.

2007-08-12T05:25:00.000-07:00

Still we were staring at the stars. and we heard a clap of thunder. then the moon gave way to rain. and it tore apart the sky. so we lay flat on our backs. cuz in the rain no one knows you're crying. on top of a mountain. under the sea. in the austin moonlight. after the summer heat. dance you lonely dancers. won't you dance for me? i swear i will give you everything. that is me. did we try too hard last year? did the money make us monkeys? and with everything you fear. it comes at times when you don't know. you've got all this behind you. a broken hand like a broken wing. does not hold you back but sets you free When Fat Pigs Fly breaking it down like a bold lie. bury it down like it's bad wine. a sense of relief oh sweet victory! but there's no escape from biblatic prophecy. this is not the course of old. this is not over. laying it down on luther king street. a sense of despair you may never meet. secrets swept up by the sleigh. burn the wrinkled hand and just watch it fall away. this is not the course of old. this is not. over time we all will justify our hells. to each his own as his own as his own mind builds this cell. at the end of the day he turns out the lights to his office. and turns on the lights to his car. and it says: "you did a wonderful job today." when fat pigs fly you'll be waiting. when fat pigs fly you'll be salivating. this is nuts. this is not the course of old.

Note:

2007-08-10T14:04:00.000-07:00

1. "Evil Woman" was originally released on the album "Crow Music"
and later as a single by the group Crow.
It is also available on the "Best Of Crow" cd.
2. "Warning" was originally released on a 7 inch record
by Ansley Dunbar's Retatliation.
Not presently available on cd.

2007-08-10T01:11:00.000-07:00

Now the whole wide world is movin
''Cos there's iron in my heart,
I just can't keep from cryin' 'cos you say we've got to part
Sorrow grips my voice as I stand here all alone
And watch you slowly take away a love I've never known
I was born without you baby but my feelings were a little bit too strong,
Just a little bit to strong

Now the whole wide world is movin''cos there's iron in my heart,
I just can't keep from cryin' 'cos you say we've got to part
Sorrow grips my voice as I stand here all alone
And watch you slowly take away
A love I've never known
I was born without you baby but my feelings were a little bit too strong,
Just a little bit to strong

*1 bought

2007-08-08T14:25:00.000-07:00

A Bit of Finger (14:20)

Sleeping Village

Red sun rising in the sky,
Sleepin' village, cock'rel's cry
Soft breeze blowin' in the trees
Peace of mind, feel at ease

Warning
(By Aynsley Dunbar, "Brox" (Victor Hickling), John Moreshead, Alex
Dmochowski)

Now the first day that I met ya
I was looking in the sky,
When the sun turned all a blur and the thunder clouds rolled by
The sea began to shiver and the wind began to moan,
It must of been a sign for me to leave you well alone
I was born without you baby but my feelings were a little bit too strong

You never said you love meand I don't believe you can,
'Cos I saw you in a dream and you were with another man
You looked so cool and casual and I tried to look the same,
But now I've got to love ya,
Tell me who am I to blame?
I was born without you baby but my feelings were a little bit too strong

Wicked World

2007-08-06T00:29:00.000-07:00

(4:42)

The world today has such a wicked face
Fighting going on between the human race
People go to work just to earn their bread
While people just across the sea are countin' the dead

A politician's job they say is very high
For he has to choose who's got to go and die
They can put a man on the moon quite easy
While people here on earth are dying of (old/all) diseases

A woman goes to work every day after day
She just goes to work just to earn her pay
Child's (sitting/city) cry "my life is harder" *1
He doesn't even know who is his father

*1 Child sitting by a body life is harder

Evil Woman (3:22)
(By Wiegand, Wiegand, Waggoner)

I see a look of evil in your eyes
You've been filling me all full of lies
Sorrow will not change your shameful deed
You will bear someone else's bitter seed

Evil woman don't you play your game with me
Evil woman don't you play your game with me

Now I know just what your looking for
You want me to claim this child you bore *1
Well you know that it was he not me
And you know the way it's got to be

Evil woman don't you play your game with me
Evil woman don't you play your game with
Evil woman don't you play your game with me
Evil woman don't you play your game with me

Wickedness lies in your moistened lips
Your body moves just like the crack of a whip
Black cat sleeps on top of your stain(ed) bed,
Your true wish that you could see me dead

Evil woman don't you play your games with me
Evil woman don't you play your games with me
Evil woman don't you play your games with me
Evil woman don't you play your games with me
Evil woman don't you play your

Basically

2007-08-04T14:45:00.000-07:00

N.I.B.

Oh yeah!

Some people say my love can not be true
Please believe me, my love, and I'll show you
I will give you those things you thought unreal
The sun, the moon, the stars all bear my seal

Oh yeah!

Follow me now and you will not regret
Living the life you led before we met
You are the first to have this love of mine
Forever with me 'till the end of time

Your love for me has just got to be real,
Before you know the way I'm going to feel,
I'm going to feel,
I'm going to feel

Oh yeah!

Now I have you with me under my pow'r
Our love grows stronger now with ev'ry hour
Look into my eyes, you'll see who I am
My name is Lucifer, please take my hand

Oh yeah!

Follow me now and you will not regret
Leaving the life you led before we met
You are the first to have this love of mine
Forever with me 'till the end of time

Your love for me has just got to be real,
Before you know the way I'm going to feel,
I'm going to feel,
I'm going to feel

Oh yeah!

Now I have you with me under my pow'r
Our love grows stronger now with ev'ry hour
Look into my eyes, you'll see who I am
My name is Lucifer, please take my hand

2007-08-02T14:11:00.000-07:00

Chill that numbs from head to toe,
Icy sun with frosty glow,
Words that go read to your sorrow,
Words that go read no tomorrow

Feel your spirit rise with the breeze,
Feel your body fallin' to its knees
Take your wall of remorse, Takes your body to a corpse
Takes your body to a corpse Takes your body to a corpse
Sleeping wall of remorse,
Takes your body to a corpse

Now from darkness there springs light,
Wall of sleep is cool and bright,
Wall of sleep is lying broken,
Sun shines in, you have awoken

The Wizard

2007-08-01T23:57:00.000-07:00

(4:18)

Misty morning, clouds in the sky,
Without warning a wizard walks by,
Casting his shadow, weaving his spell,
Funny clothes, twinkling bell (b-hell)

Never talking,
Just keeps walking,
Causing his magic

Evil power disappears
Demons worry when the wizard is near
He turns tears into joy,
Ev'ryone's happy when the wizard walks by

Never talk'n,
Just keeps walk'n,
Spreadin' his magic

Sun is shining; clouds have gone by,
All the people give a happy sigh,
He has passed by, giving his sign,
Left all the people feeling so fine

Never talk'n,
Just keeps walk'n,
Spreadin' his magic

Wasp (10:40)
Behind the Wall of Sleep

Visions cupped within the flower,
Deadly petals with strange power,
Faces shine a deadly smile,
Look upon you at your trial

Black Sabbath

2007-07-30T23:58:00.000-07:00

(6:16)

What is this that stands before me?
Figure in black which points at me,
Turn 'round quick and start to run,
Find out I'm the chosen one
Oh, No!

Big black shape with eyes of fire,
Telling people their desire
Satan sitting there he's smiling,
Watches those flames get higher and higher
Oh, No, No please God help me!

Is it the end, my friend?
Satan's come around the bend,
People running 'cos they're scared
Ya people better go and beware
No! No! Please! No!

2007-07-30T00:01:00.000-07:00

heads turned from the dead, black swan
that floats upturned in a small pool in the hollow.
There emerges from this pool a faint,sensual mist,that traces
its way upwards to caress the feet of the headless martyr's statue
whose only achievement was to die too soon,and who couldn't wait to loose.
The cataract of darkness forms fully,the long black night begins,
yet still by the lake a young girl waits.
Unseeing she believes herself unseen,
she smiles faintly at the distant tolling bell,
and the still falling rain."

Black Sabbath

2007-07-29T02:56:00.000-07:00

Released: February 13, 1970 - A Friday, no less!

1. Black Sabbath (6:16)
2. The Wizard (4:18)
3. Wasp, Behind the Wall of Sleep, Basically, N.I.B. (10:40)
4. Wicked World (4:42) / Evil Woman (3:22)
5. A Bit of Finger, Sleeping Village, Warning (14:20)

"Still falls the rain"

"Still falls the rain,the veils of darkness shroud the blackened trees,
which, contorted by some unseen violence,shed their tired leaves,
and bend their boughs toward a gray earth of severed bird wings.
Among the grasses, poppies bleed before a gesticulating death,
and young rabbits, born dead in traps,stand motionless,
as though guarding the silence that surrounds and threatens to engulf
all those that would listen. Mute birds, tired of repeating yesterdays
terrors,huddle together in the recesses of dark corners,

"Battle Hymns"

2007-07-26T14:10:00.000-07:00

By moonlight we ride ten thousands side by side
With swords drawn held high our whips and armour shine
Hail to thee our infantry still brave beyond the grave
All sworn the eternal vow the time to strike is now

Gone are the days when freedom shone now blood and steel meet bone
In the light of the battle's way the sands of time will shake
How proud our soldiers stand with mace and chain in hand
Sound of charge into glory ride over the top of their vanguished pride

To the battle we ride we crossed a starlit sky
No space no time we'll catch the wind
Strange losses, men died we crossed a starlit sky
And still no space and time we'll catch the wind

2007-07-26T01:02:00.000-07:00

He was met at the gate of Hades
By the Guardian of the Lost Souls,
The Keeper of the Unavenged
And He did say to him:
"Let you not pass abandon return to the world from once you came
And seek payment not only for thy known anguish
But vindicate the souls of the Unavenged"

And they placed in his hands a sword made for him called Vengeance
Forged in brimstone and tempered by the woeful tears of the Unavenged

And to carry him up on his journey back to the upper world
They brought forth their Demon horse called Black Death
A grim steed so fiercely might and black in colour
That he could stand as one with the darkness
Save from his burning eyes of crimson fire

And on that night they rode up from Hell
The pounding of his hooves did clap like thunder

Burning, death, destruction raping the daughters and wives
In blood I take my payment in full with their lives

No one can escape me on Black Death I ride
When kissed by the sword of Vengeance
Your head lays there by your side
I take the lives of all that I once knew
The torn flesh of a slow death waits for you

Burning, death, destruction raping the daughters and wives
In blood I take my payment in full with their lives

I spare not land or servants my wake is slow dead there
I take their wives and daughters
They stand there watching, watching
Hoping to get my life but when I'm through they know they must pay

"Dark Avenger"

2007-07-24T14:59:00.000-07:00

He broke the laws of the elders
So they plucked out his eye,
Took his land and fortune,
Left him to die

Bound on the shoreline,
Left for the tide,
See's his life blood leaving...
Circling lower the vultures fly

These bones may be broken
But the spirit can't die
And the Gods see his anguish
And give him a sign

From the floor of the ocean
The ship of the lost souls rise
And they take him where no one sleeps
while the undead cry
Where no one sleeps while the undead cry

And in the world above
The elders sing,
On his land they live
Let death's bell ring

Láďa

2007-07-13T00:31:00.000-07:00

Láďa jede na skejtu a umí chodit po laně
když je v dobrý náladě tak napodobí vorvaně
Má veliký BMW, nikdo se na něj nechytá
jak sou ňáký problémy Láďa je všechny vychytá
Geniální nápady, má mozek obřích rozměrů
vejde se mu do hlavy jestlipak víte proč!
Refrén:
Láďa má velkou hlavu jak pytel vod banánů
Láďa se v davu neztratí
Když se mu holky smějou prachy ho v kapse hřejou
jednou si všechny zaplatí
On když se vám rozjede dovede práskat fousama
k tomu metat kozelce a umí spát až do rána
Z Pedra foukat bublinu velkou jako půl Zimbabwe
parusky zpjévať dólinu bacha tamhle Láďa de...

Václav je na plech

2007-07-12T00:46:00.000-07:00

Hrajeme karty vo tvrdý Sparty
Václav je na plech, je jeden z party
Taková holka, docela hloupá
se na mě kouká a mně to stoupá do hlavy
Řešíme spory, většinou pěstí,
bejt politici, národ má štěstí
Všichni sme stejný, jen Dežo jinej
není to blonďák a je dost línej
Refrén:
Svět kolem nás, je jak rozjetej vlak
Žijeme dál, si po svym jenom tak
Taková holka je moje žena
patří nám auto a každá středa,
někdy si vyjdem, bejvá to čtvrtek,
aby nám tejden trochu líp utek
Refrén: ...
V Riu se tančí, v Laosu smutek
Srbové blbnou, Václav je na plech
Přišli sme na svět, rychle a náhle
po nás tu zbudou, jen prázdný láhve
Refrén: ...

Tak teda pojď

2007-07-11T00:01:00.000-07:00

Dlouhá je noc, nebudeš spát
počkáš, až doutník jen tak tě v prstech zabolí
možná si dáš ňáký ten drink
není to jistý, jestli ti játra dovolí
budeš se dál nudit a pít
vypouštět slova, rány to stejně nezhojí
nápad bych měl a není zlej
pudeme jinam, tady to za moc nestojí
Refrén:
Tak teda pojď, pojedem dál
tahle noc končí, ten starej vrátnej chce jít spát
Seržant je zlej a jeho pes
má divnej pohled, bůh ví, co mohlo by se stát
Napijem se naposled, ať prodlouží se noc
oči barvy krve, už je na mě toho moc
Refrén:
Tak teda pojď, pojedem dál
až na kraj světa, kde ještě kousek nebe maj
Tam vládne klid a žádnej sráč
neřekne "heleď, tyhle dva divný se mi zdaj"
Kde podnebí je takový, že zbraně rezaví
kde nemlátěj se do hlavy pro prachy špinavý
Refrén:
Tak už sme tam, kde má bejt líp
roste tu tráva, had se jen tiše usmívá
Tohle je ráj, není to zlý
snad jen ten pocit, pro něj se taky umírá
Svatej Petr táhne šichtu u nebeskejch vrat
už je taky starej pán a tak se mu chce spát
Refrén:
Tak teda pojď, pojedem dál
tahle noc končí, ten starej vrátnej chce jít spát
Někde tady musí ležet zem
tam, kam my jdem
kde nás už nikdy nenajdou...

Silnej jako vůl

2007-07-09T00:47:00.000-07:00

Boty mám kožený a sílu jako vůl,
chceš vidět hrdinu, rozmlátím tenhle stůl
A taky vyskočím dva metry do vzduchu
tam se ti votočim, pak stojku na uchu
Refrén:
Jó, tohleto všechno umím já,
mě každej v týhle díře zná
Kurva, ti povídám, já když sem v opici,
to by si nevěřil, sežeru sklenici
A když se naseru, rozbiju vejlohu,
potom se vyseru fízlovi na nohu
Refrén: ...
Vezmu ten půllitr, rozbiju vo hlavu,
narvu si do nosu dvě štangle salámu,
všem hubu rozbiju, neboj se vole nic,
jednou vám ukážem, je nás tu čím dál víc