Průša

Z hospody na návsi je slyšet polku, jů dů dů dů dů,
v úplňku na hrázi v křoví se krčí, jů dů dů dů dů,
posedlý potřebou chytit si holku, jů dů dů dů dů,
funí do rákosí a temně vrčí, jů dů dů dů dů. Ho ho.

Stejně si samy za to holky můžou, že nechtěj chodit bosy s Petrem Průšou,
tak to skusil aspoň s tou blbou Růžou, pod rouškou násilí tmou, tmou, tmou, tmou.

Skončila zábava, Růža se vrací, Průša je úchyl,
sama jde po hrázi a nemá strach, Průša je úchyl,
tlustá a opilá chvílemi zvrací, Průša je úchyl,
častěji upadne, polyká prach, Průša je úchyl.