Esdan zvažoval, jak by se dalo odpovědět, vtipně, legračně, ne urážlivě ani vyzývavě, a raději mlčel. Tihle dva čekali jen na záminku. Zavřel oči a pokoušel se uvolnit, vnímat bolest v rameni, ale uvědomoval si jen bolest v měchýři.
Muž vlevo, na kterého téměř neviděl, promluvil: „Řidiči. Tamhle zastav.“ Mluvil do mikrofonu. Řidič přikývl. Vůz zpomalil, sjel ze silnice a hrozně kodrcal. Všichni vystoupili. Esdan spatřil, že muž po levici je také veot, druhého stupně, zadyo. Hned jak vystoupil, uchopil jeden mladík Esdana za paži, a druhý ho rýpl zbraní do jater. Ostatní stáli na zaprášeném okraji silnice a čůrali různě na prach, štěrk a kořeny řady orvaných stromů. Esdanovi se podařilo rozepnout poklopec, ale měl tak ochromené a roztřesené nohy, že sotva dokázal stát; mladík se zbraní ho obešel a postavil se přímo před něj, pušku namířenou na penis. Někde mezi měchýřem a penisem cítil uzlík bolesti. „Ustup trochu,“ pronesl se žalostnou popudlivostí. „Nechci ti pomočit boty.“ Mladík namísto toho vykročil k němu a přiložil zbraň Esdanovi přímo na třísla.
Zadyo udělal nepatrný posunek. Mladík o krok ustoupil. Esdan se otřásl a najednou mu z penisu vystříkla fontána. I v agónii úlevy byl spokojený, když viděl, že mladíka donutil, aby ustoupil ještě o dva kroky.
„Má ho skoro jako člověk,“ řekl mladík. Esdan s diskrétní pohotovostí skryl hnědý, odlišný penis a rychle si zapnul kalhoty. Dosud měl čočky, které mu skrývaly oční bělma, a byl oblečen jako námezdník ve volných, hrubých, matně žlutých šatech, v jediném odstínu, který směli městští otroci nosit. Prapor Osvobozených měl stejně matnou žlutou barvu. Tady to je špatná barva. Tělo v šatech mělo rovněž špatnou barvu.
Esdan žil na Werelu třicet tři let a byl zvyklý, že se ho lidi báli a že to nenáviděli, ale nikdy předtím nebyl těm, kteří se ho báli a nenáviděli ho, zcela vydán na milost. Chránila ho ekumenická záštita. Jaká hloupost, opustit vyslanectví, kde byl alespoň bezúhonný, a nechat se polapit těmito zoufalými obhájci prohrané bitvy, kteří mohou napáchat škodu nejen jemu, ale i jeho prostřednictvím. Nakolik jim dokáže odporovat a kolik snese utrpení? Naštěstí z něj nemohou dostat žádné informace o plánech Osvobození, neboť neví ani za mák, co přátelé dělají. Ale přesto, jaká hloupost.
Zase ve voze, stisknutý na sedadle jako sendvič, k vidění nic než zamračené tváře mladíků a bdělý bezvýrazný obličej ogy; zavřel oči. Cesta byla rovná. Ukolébán rychlostí a tichem, Esdan upadl do postadrenalinové dřímoty.