. V hospodě mi dají Schweineschnitzel natur,
na opravně mají Autoreparatur,
marně hledám bytnou, Frantík, Pepík, Vilík
v pasáži mi špitnou:"Junge Mädchen! Billig!",
v pasáži mi špitnou:"Junge Mädchen! Billig!", holáryjó!

4. Křečkové a sysli jsou tu jako vždycky,
mně to ale myslí neekonomicky,
jsem zas mezi svými, kdekdo kapsu mastí,
zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí,
zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí, holáryjó!

G D
*: Je mi z toho nanic a mám z toho srandu,
G E7 A7
zajódluju z hranic: Sláva Vaterlandu!
D A7 D
Zajódluju z hranic: Sláva Vaterlandu!, holáryjó!

Holáryjó

D A7
1. Někdy se mi zachce novinářských kachen,
D D7 G
ale Tereza chce se mnou "Liebe machen",
D A7
bejt tak trochu mladší, zvládnul bych tě, ženská,
D G E7 A7
takhle sjedu radši do Těžkoslovenska,
D A7 D
takhle sjedu radši do Těžkoslovenska, holáryjó!

2. Škodovka se blíží ke Karlovým Varům,
oči se mi klíží: třicet mařen za room!
I pro pána Jána, i pro páma Klause:
slova nadepsána "Zimmer frei mit Brause",
slova nadepsána "Zimmer frei mit Brause", holáryjó!

. Tak pohleď, jak s vervou tu do sebe mlátí,
než hrdlo si servou a život si zkrátí,
tak s křikem se boulují s tupostí mezků
a páni se radují, utáhnou přezku.

R:

3. Když v hospodě pijí, tak pozor dej na ně
jak na klubko zmijí, jež zabíjí laně,
tak pozor dej na ně v té podivné době,
vždyť při této hraně jde o krk i tobě!

Hle, jak se perou

Emi D Emi H7 Emi

Emi D Emi D
1. Tak hle, jak se perou, jen pohleďte na ně,
Emi D G Ami
jak úplatky berou a svrbí je dlaně,
Emi C D Emi
jen pohleďte na ně, jak zatančí tance,
D Emi H7 Emi
když namísto daně jim dají kus žvance.

C D G Emi G Emi D Emi
R: Pít, klít, rouhat se víře, pak sedět v díře nějaký rok,
C D G Emi G Emi D Emi
klít, pít, co hrdlo ráčí, vždyť osud stáčí už poslední lok.

"Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil
a stráž mi ho do klece vsadí,
a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,
tvůj hlas tě zradí!"

3. Dnes jako kníže si v paláci žiji,
mám ve stájích koně a v zahradách pávy,
jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,
jen rádio nemám a nesnáším zprávy.

4. Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,
když slaví se vrazi a obchody s časem,
když svatými slovy se bezpráví hájí,
když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.

R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,
mám z démantů bazén a ze zlata ryby,
mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,
mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!

R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,
je krásný, byť s úsměvem krysím,
vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,
když na větvi visím ...

Hlas

Ami G Ami F
1. V měsíci září, kdy jablka zrají,
Ami G Ami E
kdy mantilu noci svit měsíce protkal,
Ami G Ami F
když dozněla hymna, již v půlnoci hrají,
Ami G Ami
já poprvé tehdy jsem Satana potkal.

2. Ten Satan měl líbeznou postavu panny
a nepáchla síra, však voněly květy,
a v úsměvu něha bez jediné hany,
jen z úst jako hadi mu syčely věty:

C G
R: "Jen nech si svou duši, ta k ničemu není,
Ami G Ami E
vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu,
Ami G Ami F
však hlas - to je zboží, jež dneska se cení
Ami G Ami
a dobře se platí - to beze všech žertů!"

R:

G C
3.=2. + [: že neviděl ji dřív ... :]
C Ami E
jako nápověda z nápovědní budky
pod černým kloboukem
nosím si Hannibala
sedí si na lůžku
pojídá parmezán
a milánskou roštěnou
a moravský vrabce
a moje hlava je špatný stůl
k pojídání špatných jídel
G F E
s nejhorší obsluhou
a když je nejvíc nespokojený
řekne mým čtyřem vlasům
G
hele poďte zahrajem si čtyřručně
D G D
Mikasa Sukasa
pod černým kloboukem
nosím si Hannibala
který je hubený fakír
a nohy má zkřížené
a hraje si na píšťalu
Rhythm and Blues
a tucet posvátných
bílých
neangažovaných slonů
sloupovýma nohama počítá pět
podle návodu počítej pět
a dvanáct a pět jsou čísla
která jdou velmi špatně k sobě
D
jak říkal pan učitel
pod černým kloboukem
nosím si
G F E
kromě Hannibala
kromě tuctu posvátných
bílých
neangažovaných slonů
D G A D Emi
a kromě poloprázdného povrchu
poloprázdné lebky
ještě
čtvrt kila radosti
čtvrt kila smutku
pepř
sůl
a párátka do myšlének

Hannibal

Ami Emi ...
Pod černým kloboukem
nosím si Hannibala
a tucet posvátných
bílých
neangažovaných slonů
vyprávím kolemjdoucím
nesmírně krásnou pohádku pro usnutí
zatímco okna periferních barabizen
velmi tiše
G
a velmi zřetelně
F
artikulují poměrně bezvýznamná slůvka
miluji
miluješ
milují

Hanina

C E F C
1. S kabinou Gemini počítám hodiny,
D7 G
trvá to století, než obletí tu kouli,
C E F(F,Ami) C(C,Dmi)
mlhavou patinou půjdeme s Haninou,
(-,C) G C
ač se jí nelíbím, přec políbím jí tvář.

E Ami
R: Do týdne nejpozději zavolati kněze dám,
C D7 G
sloveso "milovat" jak časovat, se dovím,
C E Ami Dmi
zahodím beznaději k neuvadlejm rezedám
C G C
a potom v lehátku já pohádku jí povím.
. Tak příští sobotou skoncuji s samotou,
to tady pod šípkem svým polibkem jí sdělím,
pro měsíc umístím Haninu pod listím,
aby mi záviděl, že neviděl ji dřív.

. Mladí už nekřičí, vždyť ústa lze jim ucpat,
i tlukot slavičí lze stiskem ruky uspat
a jásat s Herodesem, tleskat v dešti díků,
než někdo za závěsem zvedne v pěsti dýku.

R: Habet, znělo to stejně jako prve,
Habet, jen trochu víc tam bylo krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně
za ruce v klíně, za ruce v klíně.

R: Habet znít bude stejně jako prve,
Habet, jen hodně víc tam bude krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně
za ruce v klíně, za ruce v klíně.

Habet

Emi D Emi
1. Dvě hvězdy v Malém voze svítí ještě zrána,
G D G
vidí, jak po obloze přeletěla vrána,
D Emi Hmi
rybáři vstávají a rozhazují sítě
Emi D Emi D Emi(H7)
a hvězdy zpívají, když narodí se dítě.

Emi G D
R: Ave padalo z nebe jako mana,
Emi H7
Ave, znělo to trochu jako hrana,
Emi G D H7
Ave, to značí: vítejte, vy mladí,
Emi Hmi Emi
a ruce hladí, a ruce hladí.

R: Ave, la la la ...,
Ave, la la la ...,
Ave, to značí: vítejte, vy mladí,
a ruce hladí, a ruce hladí.

Gulášová polífka

D G A7
D A7
1. Já před necelou hodinou
D G D
jsem měla konflikt s rodinou,
G D
prý nesluší se na dívku
A E A7
jíst gulášovou polífku
D A7
v buffet bez gardedámy,
D A7 D
v buffet bez gardedámy.

2. Teď v baru Petra Gottlieba
už milenec mě nelíbá,
ten pán se ke mně nehlásí,
vždy velmi tiše prohlásí:
zlé pryč a Pánbůh s námi,
zlé pryč a Pánbůh s námi!

G D
*: Pan Bezruč za to nemůže,
A7 D
že na nábytek střádám
G D
a místo ódy na růže
E A7
teď blbé písně skládám,
D A7
však jednou přijde sobota,
D G D
já spáchám píseň pro Gotta,
G D
a než se půlnoc překulí,
A E A7
Gott bude zpívat fistulí:
D G
mám rozprávkový dom
D A7
s vysokou strechou kdesi pod nebom...

Gloria

C Ami
1. Je noc, v které nezpívá andělů chór
F G C
a nevidět více kov s příchutí slanou,
F G C Ami
pláč na písku ulpívá u paty hor
F E Ami G Ami
a vánoční svíce dnes na hrobech planou,
F Ami Dmi(Dmi,G) E Ami
Gloria nezní, tlí mudrci v krytech a Herodes bdí,
F Ami Dmi E Ami G Ami
Gloria nezní, jsou střepiny v bytech u rozbitých zdí.

2. Vše zalito svitem, i neony měst,
tři vteřiny ticha, v nichž umlkly zbraně,
svět pohrdl citem a táže se hvězd,
proč proroctví lichá jsou podobna hraně,
Gloria nezní, teď zpívají hlavně žalm "Chtíc, aby lkal",
Gloria nezní vzdor hvězdě, jež slavně plá nad hřbety skal.

3. Je tichá noc svatá, v níž nepadá sníh
a šílenec Svět řekou bláta se brodí,
je slepý a hmatá po ořízkách knih,
snad po stovkách let znova Kristus se zrodí,
Gloria zazní a přeroste tráva přes písečný vír,
Gloria zazní, buď na nebi sláva a na Zemi mír.

2. Vzal Gero jako urážku, že nikdo nechtěl bumážku
a povolení k vystavení pasu
a že dokonce farnosti už dělají mu schválnosti
a nechtějí mu plnit státní kasu.
Je divu, že je naštvaný, když uteče mu poddaný,
jenž vystaven byl léta jeho péči,
a že se cítí uražen, když fůra mužů, fůra žen
se z jeho péče u sousedů léčí.

3. Zří Gero oheň na střeše a alarmuje Mikeše,
by polapil tu nevolnickou chátru,
a Mikeš v roli spojence jde chytat Němce pro Němce,
neb prospívá to ledvině a játru.
A Pepa - ručky vod práce se plíží podél paláce,
jenž ukrejvá se v malostranských střechách,
a s tváří lovce mamuta jde vykrádati auta,
jež zanechali Braniboři v Čechách.

4. Proč by si jeden nepokrad' - jó, v tom je Pepa demokrat
a šikulovi má být dána šance,
my přežili jsme Habsburka a dneska máme wartburka
a tuzexový konto v Živnobance.
Pak odstartuje po lupu na víkendovou chalupu,
tam s kamarády švihne pivní kůru
a, na poměry skuhraje, ví, že to zas ňák uhraje
[: a už se těší na demokratůru. :]

2. Vzal Gero jako urážku, že nikdo nechtěl bumážku
a povolení k vystavení pasu
a že dokonce farnosti už dělají mu schválnosti
a nechtějí mu plnit státní kasu.
Je divu, že je naštvaný, když uteče mu poddaný,
jenž vystaven byl léta jeho péči,
a že se cítí uražen, když fůra mužů, fůra žen
se z jeho péče u sousedů léčí.

3. Zří Gero oheň na střeše a alarmuje Mikeše,
by polapil tu nevolnickou chátru,
a Mikeš v roli spojence jde chytat Němce pro Němce,
neb prospívá to ledvině a játru.
A Pepa - ručky vod práce se plíží podél paláce,
jenž ukrejvá se v malostranských střechách,
a s tváří lovce mamuta jde vykrádati auta,
jež zanechali Braniboři v Čechách.

4. Proč by si jeden nepokrad' - jó, v tom je Pepa demokrat
a šikulovi má být dána šance,
my přežili jsme Habsburka a dneska máme wartburka
a tuzexový konto v Živnobance.
Pak odstartuje po lupu na víkendovou chalupu,
tam s kamarády švihne pivní kůru
a, na poměry skuhraje, ví, že to zas ňák uhraje
[: a už se těší na demokratůru. :]

2. Vzal Gero jako urážku, že nikdo nechtěl bumážku
a povolení k vystavení pasu
a že dokonce farnosti už dělají mu schválnosti
a nechtějí mu plnit státní kasu.
Je divu, že je naštvaný, když uteče mu poddaný,
jenž vystaven byl léta jeho péči,
a že se cítí uražen, když fůra mužů, fůra žen
se z jeho péče u sousedů léčí.

3. Zří Gero oheň na střeše a alarmuje Mikeše,
by polapil tu nevolnickou chátru,
a Mikeš v roli spojence jde chytat Němce pro Němce,
neb prospívá to ledvině a játru.
A Pepa - ručky vod práce se plíží podél paláce,
jenž ukrejvá se v malostranských střechách,
a s tváří lovce mamuta jde vykrádati auta,
jež zanechali Braniboři v Čechách.

4. Proč by si jeden nepokrad' - jó, v tom je Pepa demokrat
a šikulovi má být dána šance,
my přežili jsme Habsburka a dneska máme wartburka
a tuzexový konto v Živnobance.
Pak odstartuje po lupu na víkendovou chalupu,
tam s kamarády švihne pivní kůru
a, na poměry skuhraje, ví, že to zas ňák uhraje
[: a už se těší na demokratůru. :]

2. Vzal Gero jako urážku, že nikdo nechtěl bumážku
a povolení k vystavení pasu
a že dokonce farnosti už dělají mu schválnosti
a nechtějí mu plnit státní kasu.
Je divu, že je naštvaný, když uteče mu poddaný,
jenž vystaven byl léta jeho péči,
a že se cítí uražen, když fůra mužů, fůra žen
se z jeho péče u sousedů léčí.

3. Zří Gero oheň na střeše a alarmuje Mikeše,
by polapil tu nevolnickou chátru,
a Mikeš v roli spojence jde chytat Němce pro Němce,
neb prospívá to ledvině a játru.
A Pepa - ručky vod práce se plíží podél paláce,
jenž ukrejvá se v malostranských střechách,
a s tváří lovce mamuta jde vykrádati auta,
jež zanechali Braniboři v Čechách.

4. Proč by si jeden nepokrad' - jó, v tom je Pepa demokrat
a šikulovi má být dána šance,
my přežili jsme Habsburka a dneska máme wartburka
a tuzexový konto v Živnobance.
Pak odstartuje po lupu na víkendovou chalupu,
tam s kamarády švihne pivní kůru
a, na poměry skuhraje, ví, že to zas ňák uhraje
[: a už se těší na demokratůru. :]

Gero

Ami
1. Na čele hradní posádky jel Gero vybrat desátky,
E
by oslaviti mohl státní svátek,
leč prázdné město, ves i bor, neb Sasík, Prajz i Branibor
Ami E
už dávno přestal střádat do prasátek.
Ami
Už nechce platit hradu hry, přes Čechy vytáh' na Uhry,
Dmi
tam na Dunaji nalodil se na vor
Ami
a proti proudu pádluje a vesele si jódluje
E Ami Dmi E Ami E Ami
jak Štajerák, jak Tyrolák či Bavor.

Ellena

E F#mi C#mi E F#mi G# C#mi F#mi H G# C#mi G# C#mi H

E F#mi C#mi E F#mi G#
1. Ten snímek dal jsem za mříže, abych ho neztratil,
mám kvůli němu potíže, vždyť jsem ho neplatil,
E F#mi C#mi E F#mi G#
ta dívka stojí za stolem, jako by klečela,
C#mi F#mi H G# C#mi G# C#mi H
prsty jí voní karbolem, vlasy má do čela.

E H E
R: Tak natrhal jsem v podkroví divoké víno nepitné,
A E A H A G# H(H,H E)
teď hledám jedno přísloví, kdo mi ho poskytne?

2. Má jemnou kůži na rukou a stůl je politý,
je posypaný antukou a týdny nemytý,
má unavená obočí a ústa sevřená
a zkouším, zda se otočí na jméno Ellena.

R:

3. Tak pod košatou moruší si o ní povídám,
o milosrdné Venuši, co život za ni dám,
a z rozbitého náčiní, co zbylo od válek,
já zbuduju jí svatyni a záhon fialek.

E C#mi E C#mi E C#mi
R: + kdo mi ho poskytne, kdo mi ho poskytne, kdo mi ho poskytne?

Elegie

Dmi Gmi A Dmi Bb A
1. Na louce koně pasu za zpěvu konipasů, camcará,
Dmi Gmi Dmi
čekaje na to, kdy si zazpívám jako kdysi za cara,
Gmi
[: třesavku nevolníka pod koleny,
Dmi Bb A
z básníka na rolníka přeškolený,
Dmi Gmi A Dmi Bb A
spokojen bez rozhlasu, dočkám jak husa klasu do jara. :]

2. Na klíně Polyxenu, zajel jsem do Brixenu na lyže,
teď piju slivovici, hýčkaje krasavici z Adiže,
[: a než jí zrudnou líčka z tyrolského,
vzpomenu na Havlíčka Borovského,
namísto elegií myslím však na orgii v negližé. :]

3. Z okénka kynu vlídně, na sever jedu z Vídně bujarý,
z protější strany Dyje zaznívá melodie fujary,
[: pak někdo zahuláká Čapajeva,
to car mě zpátky láká, mně to neva,
v exilu brousím tužku pro pamflet na báťušku s bojary. :]

Dvacet

Ami G Ami G
1. Ztichly louky i bor, mrtvé vrcholy hor,
Ami G Ami
padl žal na večer srpnový,
Dmi G Dmi G
v prachu dvaceti let zmizel oheň i led,
Dmi G E
zbyly jen carovy proslovy,
Ami F E
z větví rezavých lesů hřmí ticho děsu,
Ami
slepí a hluší dál kulmují uši
G E (G) Ami E
králi Midasovi.

2. Krví značena je dlažba u Dunaje,
hroby padlých jsou bezejmenné,
heslo o vítězství cizím peřím se skví,
dávno krev vsákla do kamene,
barva rubínu z žezla v záhnědu zrezla,
zavřeni v kleci jsme otroky věcí,
nikdo nevzpomene.
3. Nad zemi prodanou větry až přivanou
oblaka zelená z žíravin,
vlasy tvé havraní uchopím do dlaní,
z prstenu zaplane vltavín,
snítka nachových plodů rozčeří vodu,
navzdory posté zas na břehu vzroste
Ami G Ami
rudý trs jeřabin ...

F Ami
*: V neděli vysedává na lavičce v sadech
G7 Ami
a starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu,
F G
sluníčko vyhledává, naříká si na dech
E
a vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu.

3. Na krku staré káro a úzkost v hlase,
když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,
namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,
G F G Ami G Ami
když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky,

F E Ami
že jednou ze mne bude taky důchodce ...

Důchodce

Ami C Ami C
1. Kalhoty roztřepené na vnitřní straně,
Ami C Ami C
zápěstí roztřesené a seschlé dlaně,
E7 Ami E7 Ami
kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce,
E7 Ami E
tak tedy říkejme mu třeba důchodce.

2. Rukávy u zimníku odřením lesklé,
čekává u rychlíků na zbytky ve skle,
stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce
a pak je střádá do obálky, důchodce.

Na stole kroužky po přelitých číškách,
pelyněk s vínem, leskle lepkavý,
a trapné básně v pramizerných knížkách,
řídké jak bahno ze dna Vltavy.
Zahrady oblékly se do šeříků,
na bledém nebi temné obrysy,
zčernala věž i růže na keříku,
zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.

3. Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,
kamínky týdnů v broži s jaspisy,
a čas, ten pianista jednoruký,
počítá dopisy, dopisy, dopisy.
Smích jako náplast na strhané rysy
a trocha citu, aspoň ke vzteku,
no zbývá, nežli čekat na dopisy,
není-li doteků, není-li doteků,
F7 Ami
není-li doteků, doteků, doteků,
F7 Ami
není-li doteků, není-li doteků?

Dopisy

1. Ami (G) (Ami)
1. Jak léta jdou a hroby přibývají,
G Ami
počítám vrásky, vryté do pleti,
G Ami
koleje běží, běží za tramvají
G Ami
jak dálka - sladkohořké prokletí.
F G
Má paměť - šedý věšák na vzpomínky,
Ami F7 E
zítřek i dnešek změní na kdysi,
Ami F7 Ami
k Maxovi zajdu, místo do Demínky,
F7 Ami E Ami
přečíst si dopisy, dopisy, dopisy.

Dneska už se smí

C G C G
Můj kantor míval smělé přání vtlouct mi do hlavy
C G C G C
to, že všech mezí rozorání dobro připraví,
Ami G
můj táta razil jiné teze větou jedinou:
C G C G C
že rozoráš-li všechny meze, ptáci zahynou.
C F C
Dneska už se smí, co se nesmělo,
F G C F C
dneska už se smí, to nám scházelo!