Kyselý sníh

Ami G
1. Prach dní, hedvábně hebký,
F E
skryl bílé lebky do závoje,
Ami G
prach dní, skelety sťatých
F E
s pohledy svatých od orloje,
Ami G
prach dní v pokřiku dlasků
F E
skryl stopy svazků polosmyté,
Ami G
prach dní zahladil stezku
Ami G E Ami E
s kameny stesku po zemi té, po zemi té.

2. Zem zrůd, koktavých zkratek,
svobodných matek, bezdětných vdov,
zem zrůd, zlomené vůle,
cizácké zvůle, siláckých slov,
zem zrůd, bezzubých dásní,
servilních básní, prolhaných knih,
zem zrůd, zpanštělých vozků,
G Ami F E Ami
zem zbabělých mozků a odvážných břich.

Král do boje táh', s tou vraždící lůzou
klaun třásl se hrůzou a odvetu kul,
když v noci byl klid, tak oklamal stráže
a, nemaje páže, sám burcoval lid.
Všude křičel do té hrůzy, ve válce že mlčí Múzy,
muži by však mlčet neměli,
král do boje táh', s tou vraždící lůzou
klaun třásl se hrůzou a odvetu kul.

4. Král do boje táh', a v červáncích vlídných
zřel, na čele bídných jak vstříc jde mu klaun,
když západ pak vzplál, tok potoků temněl,
klaun tušení neměl jak zahynul král:
kdekdo křičel při té hrůze:"Inter arma silent musae,"
krále z toho strachu trefil šlak,
klaun tiše se smál a zem žila dále
a neměla krále, klaun na loutnu hrál,
D7 G D7 G
klaun na loutnu hrál, klaun na loutnu hrál ...

Král a klaun

D C G C G C G C G
1. Král do boje táh', do veliké dálky,
C G D7 G
a s ním do té války jel na mezku klaun,
D C G C G C G C G
než hledí si stáh', tak z výrazu tváře
C G D7 G
bys nepoznal lháře, co zakrývá strach.
D7 G
Tiše šeptal při té hrůze:"Inter arma silent musae,"
A D7 C#7 D7
místo zvonku cinkal brněním,
C G C G C G C G
král do boje táh', do veliké dálky,
C G D7 G H C G A7
a s ním do té války jel na mezku klaun.

2. Král do boje táh', a sotva se vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval měst,
klaun v očích měl hněv, když sledoval žháře,
jak smývali v páře prach z rukou a krev.
Tiše šeptal při té hrůze:"Inter arma silent musae,"
místo loutny držel v ruce meč,
král do boje táh', a sotva se vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval měst.

Kostelní věž

A C#
Kostelní věž ukazuje, že se chýlí k ránu,
D A
vrchní číšník inkasuje vod vopilejch pánů,
H7 E A E
čuc, vo korunu víc,
A C#
figurální kompozici sestavili páni,
D A
pro barovou tanečnici zbylo místo k stání,
H7 E A
čuc, sehnal jí ho strýc.
C# F#mi
Uklízečka myje schody, pikolíci marodí,
H7 E
napijem se na marody, než nás barman vyhodí,
A G# G F#
dopoledne prolezeme kofeinový doupata,
H7 E A A7 D Dmi A E
číšníci nás všude znají, říkají nám: čuc, děfčata ... A E A

Kateřina

Ami
1. Až mine neděle a usne na peřině,
k zbláznění nesměle napíšu Kateřině
Dmi Ami
a potom pod známku doplním poznámku,
E Ami
že asi netušila, že mi byla vším.

2. S ranními červánky na dopis slzy skanou,
vhodím ho do schránky, neřeknu "nashledanou",
prvnímu oblázku položím otázku,
proč asi netušila, že mi byla vším.

3. A když se rozední, koupím si láhev rumu,
ten dopis poslední napsal jsem z nerozumu,
nad jeho kopií tiše se opiji,
to aby netušila, že mi byla vším ...

Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje,
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.

R: V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba voněmí,
[: může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :]

4.=1.

R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezavý,
[: orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý. :]

Karavana mraků

D Hmi
1. Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
G A D A7
pod sluncem sedlo kožený,
D Hmi
pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
G A D
a starý ruce sedřený.

D7 G A Hmi
R: Dopředu jít s tou karavanou mraků,
G A Hmi
schovat svou pleš pod stetson děravý,
Emi A7 Hmi Emi
[: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,
Hmi F# Hmi A7
až tam, kde svítí město, město bělavý. :]
Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolení
a lidi strachem nezdraví.

Jupí, jupí II.

C F C
1. Jó, pakliže dostanem doložku,
G
napečem na cestu pirožků,
C F
celník se zatváří nevlídně,
C G C
že jedem na lyže do Vídně.

F C G C
R: [: Jupí, jupí, cupity dupy,
F C G C
jupí, jupí, cupity dup. :]

2. Větrovku pověsím na věšák,
zajedu nakoupit na blešák,
a abych uspořil večeře,
pojedu lyžovat k Opeře.

R:

3. V náladě doktora Jekkyla
zachutná rakouská tequila,
a pak mě tequila, žumpajda,
promění z Jekkyla na Hyda.

R:

4. Vypijem skleničku ryzlinku
s cikánským primášem z Pezinku,
a že jsme společnost vybraná,
plácnu mu na čelo Hradčana.

R:

5. A že jsme vídeňští lyžaři,
stará nám polívku uvaří,
uvaří polívku z pytlíku,
a pak už spěcháme k rychlíku.

R: Jedem v davu na Bratislavu,
jedem v davu, cupity dup.

Jupí, jupí I.

F C G C
R: Jupí, jupí, cupity dupy,
F C G C
jupí, jupí, cupity dup.

C F C
1. Jó, pakliže dostanem doložku,
G
utratím peníze za drožku,
C F
přejedem Evropu toho dne
C G C
a nasednem na koráb v Boulogne.

R:

2. Jó, úžinu přeplujem kvečeru
a na sever vyjedem z Doveru,
mineme Coventry pospolu
a do přístavu Liverpoolu.

R:

3. Než stačíš udělat bublinu,
přistaneme v Irsku, v Dublinu,
a že jsme v náladě rozmarné,
přejedem hranice do Larne.

R:

4. A v Larne pak přijdeme na nápad
zajet si k jezeru na západ,
podniknem výpravu na voru,
najdeme lochnesskou potvoru.

R:

5. A vo tomhle významným výjevu
zmíníme se v interwievu,
pak si je přečteme z Timesů,
až ti je k posteli přinesu.

R:

Jidáš

Ami C E Ami E Ami E

Ami C E Ami
1. Noc jako sluj, vteřin šest do svítání,
C G7 Ami E
pysk zpocený vyzývá podsvětí,
Ami C E Ami E
ó, ďáble můj, mrtvo jest slitování,
Ami E Ami E
snad zisk splacený zradu mou posvětí.

2. Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání,
mříž u stěny, sedlá krev na rukou,
Ami C Ami E
král bez šatů připraven k uvítání,
Ami G Ami
hle - kříž dřevěný s trnovou parukou.

G Ami
R: Jidáši, k čemu výčitky svědomí,
G Ami
Jidáši, k čemu tohleto smetí,
G Ami
farizej nikdy rukama nelomí,
G E(F) (E) Ami C E Ami G7 Ami E
pro něho účel prostředky světí! (F Ami G Ami)

3. Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti,
hlas zchraptělý do pekel neletí,
Ami C E Ami G
stín provazu jako dar plný zášti
Ami G Ami
pro vás, dospělí tohoto století!

R: Jidáši, dnes jsi důstojným občanem,
s mincemi nemáš nijaké viny,
zítra zas třicet stříbrných dostanem:
vždyť když ne my, tedy zradí ho jiný!

Jeřabiny

Emi H7
1. Pod tmavočervenými jeřabinami
Emi
zahynul motýl mezi karabinami,
C G Ami D
zástupce pro týl šlápl na běláska,
Ami Emi H7
zahynul motýl jako naše láska,
Emi H7 Emi
zahynul motýl jako naše láska.

2. Na břehu řeky roste tráva ostřice,
prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice,
nad tichou zemí vrčí netopýři
a národ němý tlučou oficíři,
a národ němý tlučou oficíři.

6. Vezmi k tomu špetku bromu
nebo utrejch z balíku,
přidej k vínu kromě blínu
trochu maggi z rulíku.

R1:

7. Jedu misku v denním tisku
na rozličných rovinách,
opiátu do salátu
v televizních novinách.

8. Trocha lhaní na snídani,
větší porci k obědu,
v komentáři sedmilháři
upatlaní od jedu.

R3: A pak s volhou škaredou čtyři páni přijedou,
A G A D
skončíš zdárně v kachlíkárně s touhle koledou.

. Baštím kraby z Abu Dhabi,
naložené v curare,
k tomu colu z vitriolu,
Bože, to je soirée.

4. Žáha pálí z cyankali,
nežli usnu bez deky,
pšoukám hlínu z botulínu
s děkou nebo bezděky.

R2: Až dozpívám koledu, tiše zesnu po jedu,
statní ptáci - funebráci uloží mě do ledu.

5. Pro Moniku arseniku,
kapku rtuti, a co víc,
do košíku otrušíku
nebo odvar z makovic.

Jedůfka

D
1. Každý vrah ví, co je v lahvi,
A
na níž lebka s hnáty je,
ví to Jahve, že se z lahve
D
s lebkou s hnáty nepije.

2. Mnohé zmýlí, scházejí-li
hnáty s lebkou na lahvi,
co tě chytí po napití,
D
to jen velký Allah ví.

G D
R1: Až dozpíváš koledu, tiše zesneš po jedu,
A D
statní ptáci - funebráci uloží tě do ledu.

. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,
chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,
vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,
a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,
[: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",
kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :]

Jaro desáté

Ami G Ami(E)
1. Trs trnů tesá "T" a tyran tleská z trůnu,
(Ami) G Ami
je jaro desáté, jež voní po ocúnu,
Dmi G E
plyš prachu píše po zdech písmena šedivá,
Ami Dmi Ami G Ami F E
ne píseň, pouhý povzdech, který se nezpívá, který se nezpívá.

2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,
kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,
jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

Irena

F E Ami F
1. Ač kvete u potoků černé býlí
G C E
a ač mi vadí stáří v rendez-vous,
Ami G
jde chůzí lehčí kroků lesní víly
E Ami F E
a září, září, září v úsměvu.
Ami Dmi
Ač bezjehličné lesy hyzdí rampy
G C E
a za mřížemi pláče Aladin,
Ami G
hrst kouzla nabere si z jeho lampy,
F E
svěžejší kapradin.

Ami Dmi
R1: Už zbylo jen pár vět a tráva spálená
G C E
a rozbahněná zřídla ve žluti,
Ami G
chceš hluchým vyprávět, co píseň znamená,
E Ami F E
a slepým, co jsou křídla labutí?

R2: Už zbylo jen pár slov a slza na víčku,
a bez pardonu platí zmýlená,
nad prachem katastrof zní klapot střevíčků:
E Ami F(G7) E(Ami)
svá ústa nabídla ti Irena, Irena, Irena!

2. Byť vykolejil svět a není síly,
jež díru v lodi zvedá nad ponor,
přec hledáš cestu zpět, však černé býlí
se vyplevelit nedá: je to mor!
Plá slunce jako vích nad cestou úzkou,
svět s jepicemi tančí gavottu,
u sloupů morových začíná schůzkou
tep dalších životů!

R1:

E Ami
R2: + Irena, Irena ...

. Rudá je krev a tužka cenzora,
rudý je samet vazby spisů,
rudé jsou žilky v oku kondora,
rudá je barva kompromisu.
Jedově rudá barva minia,
pod rudým sluncem bubny znějí,
zní pochod do citátů z Plinia
pro školní výlet do Pompejí.

R: F G Dmi Ami E Ami Emi F E Ami F E Ami Emi Ami

Ami
3. Je k pláči řeč, jež mluví frázemi,
F G C E
protože slov a vět se bojí,
Ami
je k smíchu řád, jenž získán v zázemí,
E Ami Emi Ami
zatímco chlapci v palbě stojí.
F G
Jestliže důsledek je příčinou
Dmi E E7
a volnost cídí mříže pastí,
Ami F Ami
je rodná země možná otčinou,
E7 Ami
však není vlastí, není vlastí.

Ignác

Ami Emi F G E Ami F E Ami F E Ami Emi

Ami F E Ami
1. V Loyole Ignác píše Hamleta,
F G C E
jenž mluví slova, slova, slova,
Ami
zrna jsou dávno v mouku semleta
E E7 Ami
a hrbáč havran hlízy klová.
F G(C) (G)
Jsou slova básní v pokru prohraná
C E
a dívky v hot-pants pivem zpité,
Ami
zříš lesklá pera v peří havrana
E Ami Emi Ami
a kříž, jenž drží jezuité.
Ami Dmi
R: V zástupu chátra zedraná,
G C
burlaci s písní jednotvárnou,
Ami Dmi G(E)
na stěně obraz tyrana,
E(-) Ami
krvavé hvězdy nad továrnou.
Dmi
Na nebi visí oblaka
G C E
a měsíc svítí nad hvězdárnou,
Ami Dmi G
v Gulagu bijí kulaka
E(E,E7) Ami F G Dmi Ami G Ami Emi F E Ami
a hvězdy stárnou, hvězdy stárnou. F E Ami Emi Ami

Idyla

Ami E Ami
1. Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky,
F G C
lže požehnání pohana, byť znělo katolicky,
G Dmi E
tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem,
Ami E Ami E Ami
a gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem.

2. Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči,
jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí,
sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni,
ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni.