Monology

Dmi Bb7 A

Dmi Bb7 A7 Dmi
1. Do čtverce patia stín padá mezi slova,
F C Dmi
mlčíme ty i já, pak promluvíme znova,
Gmi C Dmi Bb7
život je prožitý a v rohu mlčí běsi,
Dmi Bb7 A A7(Dmi)
mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

2. Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,
já myslím na jinou, ty myslíš na jiného,
zraněný pária a pýcha baronesy,
mluvíme ty i já, a nerozumíme si.

C
R: Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami,
Gmi Dmi
dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami,
Bb Dmi
a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,
Bb A
tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu,
Dmi Bb7 Gmi A A7 Dmi Bb7 Gmi A A7(Dmi76)
ta da da ...

Monika

C G7 C G7 C

C G
1. Jó, viděl jsem Moniku, seděla v lesíku nad přehradou,
F G C
vpletla si do vínku dva stvoly bojínku s kozí bradou,
F G
s půvabem andílka svlékla se do tílka,
C D7 G
slunce jí osmahlo kůži,
C F
kdybych byl koňadra, sed' bych jí na ňadra,
G C
v zobáčku držel bych růži.

C F C F C
R: Moniko, Moniko, jsem jen tvůj, následuj,
G C
vím, kudy do pekla a s kým, padadada.

2. Hodina minula, Monika usnula u jezera,
voči si zakryla Vojnarkou vod Tyla - teda pardon, ta je vod Jiráska.
Tak znovu:
jó, hodina minula, Monika usnula u jezera,
dala si pod hlavu zánovní Krútňavu vod Cikkera - teda vod Suchoně,
kdybych byl brhlíkem, stal bych se zvrhlíkem,
co nečte Sartra ni Prousta,
s hrdostí vlastence sed' bych jí do věnce,
v zobáčku držel bych chrousta.

C G C
R: + vím, kudy do pekla a s kým, padadada,
G C
vím, kudy do pekla a s kým ...

Maškary

Emi D Emi
1. Ven z šedivých baráků vylezly maškary
D Emi
v ledovém jitru, v den po soudné noci,
D Emi
pět slaměných širáků, pět lahví Campari
D Emi
a nenávist v nitru co odznaky moci.
D Emi D
Jdou cvičení sloni a cvičení pávi,
Emi D Emi D
pár cvičených koní a cvičené krávy,
Emi D Emi D
jdou cvičení švábi a cvičené žáby,
Emi D G Ami
jdou cvičení mroži, a za nimi s noži
H7 Emi
jdou cvičení lidé.

2. Mráz dohnal je k poklusu, plameny šlehají
modře a zlatě jak žíravé růže,
a na půlce globusu maškary čekají
v přepestrém šatě a s bičíky z kůže.
A cvičené krysy a volavčí pera
a tak jako kdysi a tak jako včera,
i dnešní den znova vždy bojí se slova
a s dětskými vlčky zas točí se mlčky
i cvičení lidé.

3. A maškary kynou vstříc divnému sněmu,
zní do ticha hlasy, jež slyšet je všude,
až soudné dny minou, že konec je všemu,
jen na věčné časy že masopust bude.
Jdou cvičení sloni a cvičení pávi,
pár cvičených koní a cvičené krávy,
jdou cvičení švábi a cvičené žáby,
jdou cvičení mroži, a za nimi s noži
dál jdou cvičení lidé ...

9. Kdybych chtěl mluvit s Martinou, plet' bych si bukvy s latinou
a knutu s žezlem,
měnil bych pravdu ve lhaní, v častušku hudbu varhanní,
plet' dobro se zlem.

10. Dbal místo snění konzumu, nabádal děti k rozumu,
z prospěchu podlý,
žil pěkně vprostřed ohrady a zdobil okna, výklady
a vzýval modly.

11. Snad moh' bych najít v Martině přítele ve zlé hodině,
kdy člověk zoufá,
jenž uspí v stínu borovic a ví, že chlap chce skoro víc,
nežli si troufá.

12. Obalí trny sametem, v náruči skryje před světem,
horečku zchladí,
má cit i rozum člověčí a dá ti pocit bezpečí,
když všichni zradí.

R:

13. Svět dává nerad, Martino, zadarmo nebo lacino,
však poznáš s lety,
že čas i kámen rozhlodá a poušť když jednou zřídlo dá,
rozkvetou květy.

14. Až svět mne steskem obklopí, dám si tvou kytku do klopy,
jak kážou mravy,
po vzoru starých Habánů připiji vínem ze džbánu
na tvoje zdraví.

. 6. A snad bych, věru, na to dbal a chodil řváti na fotbal -
- to kvůli hlasu,
v putyce zpíval s čundráky a rumem léčil mindráky
z absence pasu.

7. Kdybych chtěl líbat Martinu, dal bych svou páteř za třtinu,
ohnutou větrem,
trávil si život schůzemi a večer brblal v přízemí
nad Černým Petrem.

8. Nosil bych hesla v zástupu a třeba stavěl chalupu
a kradl cihly,
koupil bych láhev stoličné a z jedné sklínky hořčičné
bychom si přihli.

Ošlehán vichry větráků, měl bych už kolem metráku
tak, jak se sluší,
a kromě piva v žejdlíku měl bych i bachor z knedlíků
a tučnou duši.

C7 F G C Ami
R: Ač je to jenom dvě stě kilometrů nebo ještě blíže
F G C C7
a zbývá už jen duše k proclení,
F G C Ami
na politickém barometru setrvalá níže,
F G C G F
a dokud trvá, svět se nezmění.

5. Kdybych chtěl zajet k Martině, snad bych pak dělal v Martině
holoubky míru,
nebo bych bydlel v Záluží a doma z vody z kaluží
vyráběl síru.

Martině v sedmi pádech

F C Ami
1. V obálce džbán a květina a list, v němž ptá se Martina,
G
jak chutná chleba,
(F) (G)
co jím, když země vymetám a proč jsem tady - a ne tam,
C G F
kde je mne třeba?

2. Smažím si vejce na špeku a, ač je očím do breku,
ústa se smějí,
když nad otázkou přemítám, proč nejsem tady ani tam,
kde prý mne chtějí.

3. Smět sedět vedle Martiny a píti suché Martini
k mokrému masu,
sotva bych asi uznával to, co jsem doma zpívával
za starých časů.

Johanku stříhají, ruka je zemdlená,
pacholci říhají, ocel je kalená,
pan Lincoln v divadle dívá se na scénu,
Smrt sedí v propadle oděna v saténu,
Smrt sedí v propadle oděna v saténu,
oděna v saténu.

5. Jesenin opilý chystá si oprátku,
Puškin si zastřílí, Tyl píše pohádku,
vidíš Fra Filippa, krev plivá do barvy,
Gerarda Phillipa Smrtka si obarví,
Gerarda Phillipa Smrtka si obarví,
Smrtka si obarví.

R:

6. Kennedy ve voze proklíná raracha,
pohřebním na voze uvidíš Palacha ...

G Ami
R: Laskavé šero vám přikryje tvář s grimasou hrůzy,
C G Ami
ruka, jež před chvílí hladila ramena, zkameněla,
G Ami
na nic je pero a k ničemu snář, zemřely Múzy,
G Ami
to, že se nestřílí, smrt jenom znamená pro anděla.

2. Písnička dozněla, bytem je šatlava,
před vraty kostela uvidíš Václava,
drží se klepadla, hrobař si ruce mne,
odhoďte zrcadla, není to dojemné,
odhoďte zrcadla, není to dojemné,
není to dojemné.

3. Cromwell má namále, Hus čeká na kata,
Smrtka má korále, korále ze zlata,
kříž staví Kristovi, Spartakus bez meče,
ranami nachoví, dívej se, člověče,
dívej se, člověče, dívej se, člověče!

Marat ve vaně

Ami
Rec: Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty
dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než
stačila odvolat.

Ami C
1. Pohled se odvrátí, Koperník v sutaně,
Ami G Ami F Ami
smrtka si obrátí Marata ve vaně,
G
stránka se otáčí, Koniáš zatleská,
Ami F
Gogh leží v bodláčí, smrt bývá nehezká,
Ami G
Gogh leží v bodláčí, smrt bývá nehezká,
Ami F Ami
smrt bývá nehezká.

Lilie

Dmi A Dmi
1. Než zavřel bránu, oděl se do oceli a zhasil svíci,
A Dmi
bylo už k ránu, políbil na posteli svou ženu spící,
F C
[: spala jak víla, jen vlasy halily ji,
Dmi Bb A
jak zlatá žíla, jak jitra v Kastilii,
Dmi Bb A Dmi
něžná a bílá jak rosa na lilii, jak luna bdící. :]

2. Jen mraky šedé a ohně na pahorcích - svědkové němí,
lilie bledé svítily na praporcích, když táhli zemí,
[: polnice břeskné vojácká melodie,
potoky teskné - to koně zkalili je,
a krev se leskne, když padla na lilie kapkami třemi. :]

3. Dozrály trnky, zvon zvoní na neděli a čas se vleče,
rezavé skvrnky zůstaly na čepeli u jílce meče,
[: s rukama v týle jdou vdovy alejemi,
za dlouhé chvíle zdobí se liliemi,
lilie bílé s rudými krůpějemi trhají vkleče. :]

Buď tím, co nejvíc vynese a co má větší cenu,
buď břečťan, který vine se vždy po silnějším kmenu,
znej používat nevěry co prostředníka zisku,
měj zásady co pověry, jež brání východisku.

5. Dbej, nechať každý zve tě rád, a přijď i s famílií,
a vydírej co literát, když už ti nenalijí,
buď Pompeius i Agrippa, buď Achilles i Hektor,
a máš-li trochu filipa, pak, synu můj, jsi lektor!

Lektorská

D A7
1. Když strach máš, že se nenajíš, jak osel hlavou kývej,
D
a jestli něčí chleba jíš, pak jeho píseň zpívej,
D7 G
své city zavři na zámek a mlčky snášej výtku,
D A7 D
a hlavně: zdrž se poznámek, když stačí na povídku.

2. Buď věřící jen natolik, jak se to líbí lidem,
buď protestant i katolík, buď buddhistou i Židem,
měj na paměti zásadu, že lží se úspěch získá,
znej, kterak bodnout zezadu, a tanči, jak se píská.

3. Znej rozhovory zapřádat a sedět nad dopisy
a beze studu vykrádat i cizí rukopisy,
neb ti, jimž smrdí lopata, vždy snadno prominou ti,
že radši kradeš košťata, než nehotové proutí.

Ach, chtělo by se zaplakat, když tupě civím na plakát,
jsa rozpolcený vedví, Dany M.,
ten plakát na dva turnaje, v nichž první cenou urna je,
v ní popel z mého ledví, Dany M.

4. Už nebaví mě řečičky, tak tiše saju z bečičky
svůj hektolitr píva, Dany M.,
už oboha je nachová a k areálu krchova
A7 Hmi
jen sto yardů mi zbývá, Dany M.,
A7 D
a jen sto yardů mi zbývá, Dany M. ...

Ledvinové kamínky

D
1. Jen ledvinové kamínky mi zbyly místo vzpomínky
A7
na lásku tvou a něhu, Dany M.,
jsem truchliv, ač ne bez viny, žal odnesly si ledviny
D
a Spolek přátel žehu, Dany M.

D
2. A že mi vážně slabo je, lkám tóny z hloubi hoboje,
D7 G
mám na hoboji vruby, Dany M.,
D
den kutálí se k západu a já si zpívám "papadů"
A7 D
a "šůbydůbydůby", Dany M.

Lásko!

Ami
1. Pár zbytků pro krysy na misce od guláše,
E Dmi E
milostný dopisy s partií mariáše,
Dmi
před cestou dalekou zpocený boty zujem
C E
a potom pod dekou sníme, když onanujem.

Ami G
R: Lásko, zavři se do pokoje,
Ami G
lásko, válka je holka moje,
C G Ami G Ami E
s ní se miluji, když noci si krátím,
Ami G
lásko, slunce máš na vějíři,
Ami G
lásko, dvě třešně na talíři,
C G Ami G Ami E
ty ti daruji, až jednou se vrátím.

2. Dvacet let necelých, odznáček na baretu,
s úsměvem dospělých vytáhnem cigaretu,
v opasku u boku nabitou parabelu,
zpíváme do kroku pár metrů od bordelu.

R:

3. Pár zbytků pro krysy a taška na patrony,
latrína s nápisy, jež nejsou pro matróny,
není čas na spaní, smrtka nám drtí palce,
nežli se zchlastaní svalíme na kavalce.

R:

E
Rec: Levá, dva!

R:

Ami F(F,G) Ami
R: Do listů jív kyselý sníh zvolna se vpíjí,
G(G,G7) F(F,E) E(E,Ami)
nehybný čas rezavých trav, hubených žní,
Ami G(G,F) Ami
vše jako dřív: lkající smích s ohnutou šíjí,
G E Ami
zlomený vaz skloněných hlav v lavině dní.

3. Čas hrůz, blábolu snobů,
znectěných hrobů, znectěných vět,
čas hrůz, bezlesých svahů,
najatých vrahů, popravčích čet,
čas hrůz, špíny a vředů,
omamných jedů, otrockých mas,
čas hrůz, vězničních dvorů,
znamení moru na dlouhý čas, na dlouhý čas.

4. Dny ztrát v noci tě budí,
propadlé hrudi ještě se dmou,
dny ztrát, drogy a pití,
ortely žití vyřčené tmou,
dny ztrát, reklamních šotů,
marného potu, zmarněných snah,
dny ztrát, sto hlasů ze sta,
dobrovolná gesta a povinný strach.

R:

5. Lze žít, jen abys přežil,
zatímco ze žil sají ti krev,
lze žít desítky roků
s holínkou v oku, jíst chleba z plev,
lze žít bez zdi a hrbů,
s malostí blbů nesoutěžit,
lze žít, se lží se měřit
a znovu vždy věřit, že i jinak lze žít.

R: