. Nuž věru není slastí, když děti shledají,
že jednou zve se vlastí a jindy partají,
že matkou jest, kdo zažádá, je matkou lidské plémě,
pak matkou zve se armáda a vzápětí pak Země -
- matička naše.

20. Já utržil jsem šrámů, nu, darmo počítat,
a že jsem zlobil mámu, lze těžko vyčítat,
pak dorostl jsem natolik, bych spokojil se krotce,
že matek vlastním několik, však jednoho jen otce,
konečně jistota!

21. Dost šprýmů, pojďme k věci: mistři mne učili,
že lépe, než žít v kleci, je nemít košili,
teď nemám ani kalhoty a mráz mi chladí plece,
a mistři tančí do noty a pokřikují z klece,
že prý jsem zradil!

. Já záhy nožky zvedal a vlastním vzpomínku,
že v začátku jsem shledal, že vlastní maminku,
však seznámiv se s rodinou, já poznal první zmatek:
ač maminku mám jedinou, mám velké množství matek,
které mne chtějí.

17. Jak byl jsem tomu rád, že vlastním tatínka,
však řekli, že i stát mne bere za synka,
pak ten, jejž zvali sluníčkem, se za tatíčka povznes',
"Vrah tatíčkem, lump tatíčkem!", a od tehdy až podnes
jsem adoptován.

18. Nuž umím číst a psáti, však na tom nedosti,
já učil se též lháti - zbraň proti podlosti,
kdo dobrem čelí násilí, jen zřídka vděčnost zplodí,
vždyť na konopnou košili zas konopí se hodí,
chceš-li ji látat.

Ač oholen a umyt, vždy trochu špinavý,
máš dobře city tlumit, ba nemít pohlaví,
smíš hnípat, vždy však ve spěchu, a polichotit blbu,
neb předpokladem úspěchu jest implantace hrbu,
svět si ho žádá!

14. Tak pardon, je to osud, že všichni láteří,
proč nevyrostl dosud hrb na mé páteři,
co dítě spal jsem skrčený, když trápili mne půstem,
a tudíž chodím vzpřímený, jsa pidimužík vzrůstem,
jak račte vidět.

15. Šla krása jiným dětem, a tudíž sudičky
mne učinily skřetem na úkor hlavičky,
když vyňaly mne z kolébky, já neplakal jsem dosti,
i daly mozek do lebky a trochu výřečnosti -
- dost smutný dar.

Věz, milý tvore Boží: to lze si ověřit
že lépe nežli zboží lze ruce zpeněžit
a stvrdí ti, kdo žebrají, i rozšafní, i skoupí,
že za hlavu jim nedají, co za pět prstů koupí,
prakticky vzato.


11. Byť měl jsi hlavu schopnou, jednou se poštěstí,
že botou do ní kopnou a svážou zápěstí,
však poctivec i parazit smí lokty čelit davu
a pěstmi může prorazit, aniž si rozbil hlavu
nárazy o zeď.

12. Máš cizí ruce tisknout i s tváří kamennou,
máš vždycky něco risknout, kdyžs' pevný v ramenou,
smíš pižlat srdce na dlani či zardousiti ptáče,
pak stačí trocha pokání a decilitr pláče,
lid tomu chce!

Ač tu a tam je boule, obzvláště pod pleší,
však v jádru je to koule - tvar, který potěší,
i posměváčci přiznají:"Toť hlava, dá se říci
když podle ní ho poznají i páni úředníci."
Razítko, podpis.

8. Má hlava je teď vzata beze všech předsudků
a zbývá ptát se kata po jeho úsudku,
to odborník je nesporně, jsouť hlavy jeho chleba,
a předvést může názorně, k čemu je hlavy třeba:
k životu prostě.

9. Je tedy hlava v suchu anebo v paruce
a zbývá v tomto duchu přejíti na ruce,
je obvyklé, že prstů pět má každá ruka zdravá
a leccos je ti vytrpět, než poznáš, kde je pravá
a kde je levice.

Ač tu a tam je boule, obzvláště pod pleší,
však v jádru je to koule - tvar, který potěší,
i posměváčci přiznají:"Toť hlava, dá se říci
když podle ní ho poznají i páni úředníci."
Razítko, podpis.

8. Má hlava je teď vzata beze všech předsudků
a zbývá ptát se kata po jeho úsudku,
to odborník je nesporně, jsouť hlavy jeho chleba,
a předvést může názorně, k čemu je hlavy třeba:
k životu prostě.

9. Je tedy hlava v suchu anebo v paruce
a zbývá v tomto duchu přejíti na ruce,
je obvyklé, že prstů pět má každá ruka zdravá
a leccos je ti vytrpět, než poznáš, kde je pravá
a kde je levice.

Lze s plným pupkem mžourat a sáti tokajské
a poté krotce kňourat veršíky lokajské,
lze kráčet cestou vyjetou a nepohlédnout zpátky,
lze snadno býti poetou a nestvořiti řádky,
jak mnozí činí.

5. Dát tupcům pocit lordů, být dvorním holičem,
mít roztlemenou mordu a kušnit o ničem,
pět dámám verše o mracích a dostat ránu kyjem,
pak omluvit se v rozpacích, že dosud vůbec žijem,
tak možno přežít.

6. Nuž promiňte mi, prosím, promiňte, vážení,
že dosud hlavu nosím, která je k myšlení,
já přerozličné verbeži tím sloužím proti smutku,
též do krku mi nesněží, což výhoda je vskutku
pro moje mandle.

Pochyby

Dmi Bb7 Gmi7 A7

Dmi
1. Mlád dvacet devět let a devět měsíců,
dost starý hledět zpět do dětských střevíců,
Gmi
jsa příliš mlád, bych přezíral, co každý z vás má zásluh,
A
jsa hluchý dost, bych předstíral, že spoléhám se na sluch,
Dmi Bb7 A7
hovořím k vám.

2. Vzrůst nedaleko dřepu a úsměv naruby
a ústa plná střepů náhradou za zuby,
mám oči, které nebrečí, byť nesmějí se smáti,
mám kolena, jež neklečí, když má mi někdo dáti,
tak možno žít.

3. Já žvaním tu a tam a slova nechybí,
však jistota ta tam a vládnou pochyby,
je pofiderní poslání, jež odvahu mi vrací,
a nedostatek vzdělání dnes nahrazuji prací,
tak tomu jest.

Pochod Gustapa

Emi D Emi H7

Emi D
1. Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra
Emi
a správná příslušnost je víc, než v botě díra,
Ami D
mámu jsme zapřeli a brácha zapřel tátu,
F#7 H H7
někdo se odstřelí a jiným zlámem hnátu,
Emi D
Ďábel nás hnal a šli jsme jako ovce,
Emi
každý z nás znal, že zvěř se stane z lovce,
Ami D
každý však šel a na chytrost měl štempl,
G Ami H7 Emi D Emi D Emi D H7
náš cíl se skvěl, jsi proti? Pak jsi lempl!

2. Nad oči slepota, sám do uší dáš vatu,
je z tebe despota a syna dáváš katu,
k dobrému příteli zas obracíš se zády,
a když ho odstřelí? Po smrti dáš mu řády!
Žene vás čert, zas jdete jako ovce,
není to žert, už zvěř se stala z lovce,
přítel je skřet a nad rozumem víra,
Ami
vpřed! Jenom vpřed! Vpřed! Jenom vpřed!
H Emi D Emi Emi6
Vpřed! Jenom vpřed! A vpředu smrdí síra ...

. V zelené zahradě slyšel jsem trávu,
slyšel jsem trávu, slyšel jsem trávu,
mluvila o zradě, o pěstním právu,
o pěstním právu, o pěstním právu,
mluvila o mužích s tvářemi šelem,
mluvila o růžích nad dívčím čelem,
jež křičely na lidi "pamatuj!",
jež křičely na lidi "pamatuj!"

4. Před sebou muletu, vládci se smáli,
vládci se smáli, vládci se smáli,
podivnou ruletu s pistolí hráli,
s pistolí hráli, s pistolí hráli.

Rec: Minulo září, a ulicí chodí
jen milion tváří - těch zbloudilých lodí,

a žádná z nich neslyší "pamatuj!",
Ami F Ami F Ami
a žádná z nich neslyší "pamatuj!" "Pamatuj!"

Pod hnědí sieny sežehlých trámů
sežehlých trámů, sežehlých trámů
hleděly hyeny na věže chrámů,
na věže chrámů, na věže chrámů,
v ulici trpěly pahýly stromů,
hleděly na střely v průčelích domů
a křičely na lidi "pamatuj!",
a křičely na lidi "pamatuj!"

Ami G Ami
Rec: Jen najatý přístěnek zapadal prachem,
G Ami
jen pavouci v síti a trpký pach klihu,
F Ami
a embrya myšlenek chvěla se strachem,
Emi Ami Emi Ami G Ami G E7
kéž nemusí žíti, kéž nemusí z lihu!

Podivná ruleta

Ami G Ami G Ami G Ami G

Ami G Ami F Ami G9
1. V studené parádě kožených křesel,
Ami G Ami G Ami G
kožených křesel, kožených křesel
Ami G Ami F Ami G
sešli se k poradě výrobci hesel,
Ami G Ami G Ami
výrobci hesel, výrobci hesel,
F Ami(C) (Ami) C
mnohé, co hrozilo, pozbylo punce,
Ami G C(Ami) G7(F)
za okny mrazilo srpnové slunce
Ami G Ami F
a křičelo na lidi "pamatuj!",
Ami G Ami F Ami F Ami F E
a křičelo na lidi "pamatuj!"

S přeslazenou slinou v koutku rybích úst
tiše léta plynou, slyšíš trávu růst,
zrazeni se krčí v hrubém oděvu,
lidé, kteří mlčí ve zpěvu.

4. Řeky plné vorů, místo vody kal,
z šumějících borů mrtvé vrchy skal,
a jen šepot syčí křídlem kačením
v zemi, která křičí mlčením.

R: Spěje proud dlouhou poutí
moři vstříc krajem mírným,
nese tmou loďku z proutí
k hladinám nedozírným,
k hřbetům vln s bílou krajkou,
k fregatám s carskou vlajkou,
a pak pod přídí ostrou
zmizí koš s bílou kostrou
malého krále, malého krále ...

Plaváček

Ami G Ami
1. Tiché listy lísek, třetí kniha běd,
C G Ami
jako v zubech písek skřípou slova vět,
F G Ami
šarlat vlčích máků v němém osení,
F Ami
ztichly hlasy ptáků v mlčení.

2. Světle bledým nebem svítí větve bříz,
pole voní chlebem z jedovatých hlíz,
ticho s hlavou vlčí v době po moru,
lidé, kteří mlčí v hovoru.

F G
R: Vodní tříšť břehy třísní
C Ami
kde se proud řeky kroutí,
F
matka loučí se písní
Ami
s princem v košíku z proutí,
F
tichý pláč skryje houští,
G
košík proudem když pouští,
Ami
snad pak nad hrází bobří
G
najdou rybáři dobří
E Ami F E Ami E
malého krále, malého krále.

: Věk sinalých dní a mrazivé luny,
E Ami (E)
kdy z němoty zní tón ostnaté struny,
(Ami) G
teď mrazivě mží do šedého prachu,
E Ami Emi
hle - písmena lží na pomníku strachu.

3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni,
nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení,
načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou,
když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?

4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli,
nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli,
po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy,
víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?

R:

5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů,
hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru,
chladno je němé, svítí mastně listy jazyků,
ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?

6. Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji,
nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí,
křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná,
v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana.

Platýs

Ami F7 E

Ami G E
1. Nač vlastně lháti, když ti stejně nikdo nevěří,
Ami G
život se krátí, beznadějně zvoní u dveří,
C G Ami
na dveře zíráš - pohled blázna v sadě mandloní,
F E
pak otevíráš - chodba prázdná, nikdo nezvoní.

2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí,
trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji,
sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku,
lesklý a tupý jako slída - démant otroků.

Ami G

Pitomý chanson

C Ami C Ami
1. Nejdříve se objímali, novináře zajímaly
C F E
podrobnosti z jejich životů,
Ami C Ami C
veliteli čestné stráže pokynuli z ekvipáže,
Ami E
shlédli stojky sedmi Pierotů.

2. Z krucifixu Krista stáhli,
na ruce mu nedosáhli,
rozdrtili dlaně o hřeby,
do čela ho posadili,
aby se s ním poradili
o předmětech denní potřeby.

Ami C Ami C
R: Nosili mu květiny a ozdobené koše,
Ami C E
stavěli mu slavobrány všelijaké,
Ami G Ami G
o prasečí štětiny na mramorové soše
Ami F E
karty hráli s grobiány, s vrahy také, ale potom:

3. Nakrájeli Mesiáše na kostičky do guláše,
vsadili se, že ho vyloví,
sundali si epolety, k tanci hráli flašinety
Ami
písničky pro hlavy sádrový ...

Píseň pro Zuzanu

D Hmi G A

D Hmi
1. V ovocné směsi ční paprsek měsíční
G A
a já si pro Zuzanu píseň skládám,
D Hmi
a jako včera jsou pod temnou terasou
G A
dvě křesla z molitanu prázdná.

2. S rukama za hlavou těžkou a bolavou,
tiše si pro Zuzanu píseň zpívám,
snad lásku vyslovím jí klíčem houslovým,
co v prachu na pianu čmárám.

D Hmi
R: Tak z okna mezaninu sleduji Zuzaninu
G A
siluetu, jsa v pokleku,
D Hmi
vymýšlím nezbednosti, vědom si dovednosti
G A
Kapuletů i Monteků.

3. Klekání vyzvání večerní vyzvání
a tanec pod jabloní můry tančí,
a jestli nezhasne, určitě užasne
G A D Hmi
nad písní, co jsem pro ni složil,
G A D Hmi
nad písní, co jsem pro ni složil,
G A D
nad písní, co jsem pro ni složil ...

Píseň pro blbouna nejapnýho

Ami E
1. Samička blbouna nejapnýho
Ami
kráčela z Berouna do Slanýho,
Dmi Ami
že prý se na krásku nepromění,
Dmi E
dokud jí nezazní z kurníku kuropění.

2. Chtěl jsem si dokázat přesvědčení,
že bych měl ukázat vysvědčení,
páč jsem vždy prospíval v zoologii,
tak jsem jí zazpíval tuhletu melodii.

A E
R: Srdce mi v těle plesá tichým hlasem břehulky,
A E
ze Skalnatýho plesa nesu pro vás křehulky,
A A7 D
tokám jak tetřev hluchý s komplexem vzdělance,
A E A
ač nejsem Jiří Suchý, zpívám vám romance:
E D E A
pro vás, slečno Didová, zní ta píseň lidová,
E A E
připadá vám asi snadné čekat, až vám na hřbet spadne
A D E A E A
místo štěstí podkova nebo kostka žulová.

Ami
Rec: Blboun nejapný, latinským jménem Didus ineptus, pták tělem
husa, křikem orel, provokoval anglické námořníky na
E Ami E
ostrovech do té míry, že byl vyhuben.

3. Se slečnou Didovou Ineptovou
prošli jsme alejí jabloňovou,
když potom kohouti kokrhali,
to byste Didovou určitě nepoznali.

4. Když jsem jí zajíce chytil lase-m,
řekla mi "drahoušku" orlím hlasem,
"nepatřím ke ptákům masožravým,"
na což jí povídám:"Jste husa, to vám pravím!"

A D E A D A
R: + pam pa ...

3. Stoje na laně, hledím na laně, angažovaně zívám,
myslím na špitál, čtu si Kapitál, abych neškytal, zpívám,
s bujným potem na čele zpívám píseň vesele,
nechce se mi Angele přinášeti růže,
usmívám se nasládle, smažím tura na sádle,
zpívám píseň o žrádle, neboť to se může,
laj laj ...

Píseň o žrádle

Ami G Ami E7 Ami E7
1. Leže ve vaně, zamilovaně pěju Ivaně dumku,
Ami G Ami E7 Ami
dumku pěju jí, čímž jí sděluji, že jí daruji sumku,
G7 C Dmi E7 Ami
zabalím jí do sumky čtyři kosti od šunky,
E7 Ami E7 Ami
k tomu pracně sehnaný dva dietní párky,
Dmi Ami Dmi E7 Ami
přibalím i strýčkovi deset deka svíčkový
E7 Ami E7 Ami
a půl kila sekaný na vánoční dárky,
Dmi Ami Dmi E7 Ami E7 Ami E7 Ami E7
laj laj ...

2. Kdo mi zamezí ležet za mezí, baštit hovězí pádlem,
pěti s Anitou píseň masitou s bradou pokrytou sádlem,
netřeba jest člověku, žíti zrovna v pravěku,
chce-li slonem na špeku obohatit čundry,
pakliže chceš dobrotu z mamutího chobotu,
stačí zajet v sobotu do sibiřský tundry,
laj laj ...

Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet,
pak se zvednou a hraje muzika písničku mizernou,
ještě jednou se trapně polyká nad hrobem s lucernou.
Co tady civíte? Zkoušíte vzdechnout,
copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!

3. Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají,
ježto s těmi, co střílej' po sobě vůbec nic nemají,
mňoukaj' tence a nikdy neprosí, neslouží hrdinům,
žádné věnce pak na hrob nenosí Neznámým vojínům.
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Ami G G7
Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád?
Ami F E Ami Ami6
Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!

Píseň Neznámého vojína

ec: Zpráva z tisku: "Obě delegace položily pak věnce na hrob
Neznámého vojína." A co na to Neznámý vojín?

Ami E7
1. V čele klaka, pak ctnostné rodiny a náruč chryzantém,
Ami E7
černá saka a žena hrdiny pod paží s amantem,
Ami E7
kytky v dlaních a pásky smuteční civí tu před branou,
Ami
ulpěl na nich pach síně taneční s bolestí sehranou.
F G
Co tady čumíte? Vlezte mi někam!
Ami G
Copak si myslíte, že na to čekám?
Ami G7
Co tady civíte? Táhněte domů!
Ami F E7 Ami E
Pomníky stavíte, prosím vás, komu?

. Kvečeru jsem ho pozval do chaty na kafe,
šest vypil pak se ozval: říkej mi Olafe,
Olafe, dojdem shody, moře ti nesvědčí,
o kráse sladké vody vana tě přesvědčí.

6. Tři slečny v nyvém snění seděly na břehu,
viděly dokončení tohohle příběhu,
neb Olaf časně k ránu zmlátil mě nad vanou,
protože jeho pannu měl jsem tam schovanou.

C G
R: A už mě nežádal o čtyři sanoriny,
C G C
neboť si zažádal o rozvod, o rozvod, o rozvod z její viny.

Píseň na vobjednáfku

C G
1. Ředitel poznamenal předloni v červenci,
C G
že příliv zaznamenal vzestupnou tendenci,
C F
a ježto kůži mění jak barvu přelivu,
C G C
najal mě na měření v Biskajským zálivu.

2. A tak mi vlnobití omejvá holeně
a houser na zabití loupe mně v koleně,
oblékl jsem si plavky, navnadil udice,
chytil jsem do zkumavky mořského panice.

C G
R: Slušně mě požádal o čtyři sanoriny,
C G C
neboť si zažádal o rozvod z vlastní viny.

3. Neb každá mořská panna má svého panice,
manželství spořádaná bez kufru na klice,
a tyhle rajské slasti moc jsem mu záviděl,
poněvadž, vzdálen vlasti, pannu jsem neviděl.

4. Ptal jsem se toho chlapce, zda taky nepíše
recepty pro neplavce, jak chytat měkkýše,
prý sice mořské fauně občas se věnuje,
fauna však mnohdy tajně manželce žaluje.

. Jednu neděli polní zabalili,
poslední pohlednici příbuzným odeslali,
potom odjeli, aniž zaplatili,
na cestě železnicí usínali.

6. Nikdo neplakal, nikdo nelitoval,
nikoho nebolelo, že jeli bez loučení,
někdo přitakal, jiný poděkoval,
nikomu nescházelo poroučení.

R: A jenom pod Pietou holčičku pětiletou
písmena zaujala načmáraná křídou,
Emi D7 Emi D7
číst se však neučila, tak nápis pohladila,
Emi
písmena rozmazala, zbytek umyl déšť,
Emi6 Emi96
zbytek umyl déšť, zbytek umyl déšť ...

Měli monstrance cestou nakradené
a snímky pro rodiny, jež léta neviděli,
místní sebrance, válkou nakažené,
tu trochu zeleniny záviděli.

4. Holky z ulice trochu pomuchlali
a pak jim zaplatili držadlem bajonetu,
sklady munice pečlivě zavírali,
a pak se posadili pod Pietu.

R: Sedíce pod Pietou cpali se omeletou,
hlasitě nadávali na pitomou nudu,
čmárali po Pietě pozdravy Mariettě,
kterou si půjčovali, neznajíce studu.

Pieta

Emi Edim Emi H7

Emi Edim Emi D7
1. V rohu náměstí, kousek od nádraží,
Emi D7 G A H
pod černým baldachýnem komínem vytvořeným,
Emi Edim Emi D7
němá bolestí stála nad drenáží
Emi D7 Emi
Madona s mrtvým synem umučeným.

2. Stála zmatená nenadálým hlukem,
na ruce déšť jí padal jak slzy velekněze,
trochu zděšená podnapilým plukem,
Emi D7 G A H7
co vůbec nevypadal na vítěze.

Emi D7 Emi D7
R: Stojíce u Piety kouřili cigarety
Emi D7 G A H
a šnapsem žízeň hnali kilometr klusem,
Emi D7 Emi D7
kuplety z kabaretu zpívali pro Pietu,
Emi D7 G A H
a když je dozpívali, otřásli se hnusem.