. Ach, slečno, máte možnost zapomenout na nečistý původ,
můžete lidem zbožnost připomenout, zbožnost jako úvod,
vnukněte lidem v barech, ať se modlí za lásku svých dětí,
za místa po barbarech, za pohodlí, za čistotu pleti.

R:

3. Ach, slečno, modlete se za pijany, kteří musí pykat,
možná, že zděsíte se, jaké pány uslyšíte vzlykat,
pak možná řeknete si: jděte k čertu, chci se taky vdávat,
boháče najdete si, a pak v žertu budete nám dávat.

Ami G Ami Dmi E7
R: Protože tohle patří k věci, berte to všechno s přehledem,
Ami F7 E7 F7 Ami
vždyť nedosvědčí žádní svědci, když vás podvedem ...

Spásonosný song

Ami G Ami Dmi Ami E7 Ami E7

Ami E7
1. Ach, slečno, máte šanci, přihlaste se do Armády spásy,
Ami E7
při vaší eleganci stanete se princezničkou krásy,
Ami E7
i vaše vychování bude vhodné, račte nám je svěřit,
Ami E7
pokud jste bez vyznání, dnešního dne máte důvod věřit.

Ami G Ami E7
R: Protože tohle patří k věci, berte to všechno s přehledem,
Ami E7
vždyť nedosvědčí žádní svědci, když vás podvedem.

Smečka

Dmi C Gmi A Dmi
1. Už táhnou hejna holubic se zelenými křídly
C Gmi A Dmi
a klecí zbylo věru víc než snů, jež v duši sídlí,
F C Dmi A
[: po čtvrtstoletí mlčení a půlstoletí strachu,
Dmi C Dmi A Dmi A Dmi
svou troufalostí zděšeni, plijeme na papachu. :]

2. Déšť padá na sloup morový a zamořenou révu,
už táhnou koně kovoví z Augiášových chlévů,
[: a není, kdo by vykydal, vždyť rádci samozvaní
si pěstí staré zvyky dál a kradou, lžou a žvaní. :]

3. Jak ustrašení šakali po dvacet roků hnití
my trpělivě čekali, až vlci budou sytí,
[: už táhne smečka nažraná do tajgy hluchoněmé,
my, čekajíce na hrana, teď o kosti se rveme. :]

Sametové jaro

Ami G E Ami
1. Je jaro,větry vanou od jihu do cely,
C G E
sbohem či nashledanou, obecné veselí,
Ami G F E
[: jsou stromy plné mízy a někdo jiný sklízí
Ami G E Ami
to, co jsme zaseli, to, co jsme zaseli. :]

2. Ačkoli dozvonilo poslední zvonění,
přec v duši temno zbylo a v srdci vězení,
[: po vinných ani slechu, a jiným ku prospěchu
jsou naši ranění, jsou naši ranění. :]

3. Je jaro, ledy plovou s narkózou do žíly
a s maskou sametovou jde ústup zdvořilý
[: a na mohyle něhy mráz uhrabává sněhy,
jež zimu přežily, jež zimu přežily. :]

: Salome, sťali už Křtitele,
Salome, usměj se vesele,
točíš se ve víru, ústa jak upíru
Ami C F E Ami C E
krví ti planou, Salome, la la la ...

2. Noci už ubývá, císař se usmívá,
pokojně mohu žít, všeho lze použít
pro dobrý stát,
možná ho napadlo prastaré říkadlo:
dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse
nemá se štkát.

R: Salome, netanči, nechceš-li,
Salome, hosté už odešli,
jenom roj komárů dopíjí z pohárů
krůpěje vína.

R: Salome, trochu jsi pobledla,
Salome, v koutku jsi usedla,
víčka máš šedivá, nikdo se nedívá,
Ami E Ami C G E Ami
Salome! Pláčeš ...? La la la ...

Salome

Ami C
1. Něžná i proradná, krutá i bezradná,
G
plamen i červánek, ďábel i beránek,
E
cukr i sůl,
Ami C
u vůně hřebíčku, u rytmu střevíčků
G
císař dnes myslí byl, za tanec přislíbil
E
království půl.

Ami E Ami
R: Salome, noc už je na sklonku,
C
Salome, podobnas' úponku,
G
podobna kytaře pro svého vladaře,
E
Salome, tančíš.

Pole nám zdupala kopyta koní,
z nebe se sypala slova, jež zvoní,
když vodku pijí!

3. S žoldáckou mzdou a v červené zbroji
zas jinde už kořist je pro ně,
znovu zas jdou a v zádech jim stojí
ti zelení kovoví koně.

Dmi
R1: + taky tě bijí ...

Ruka je most

Dmi
1. Ruka je most a prsty jsou věže
C Bb A
a v tepně máš špinavou řeku,
Dmi
nezvaný host, chlap v poloze vleže
C Bb A
zlou lekci ti dal o člověku.

F C
R1: Zima je, králíčku, dravci jsou němí,
Dmi Bb
příteli, človíčku v sousední zemi,
A
taky tě bijí?

2. Bradatý mnich a zkřížené hnáty
a zamrzlé kaluže v lomu,
na poli sníh a nad sněhem dráty
a stopy, jež nevedou domů.

Jak tóny kravských zvonců zní stránky pamfletů,
lze dobrati se konců, být stádem Hamletů,
[: být každý sobě drábem, to mnohé přehluší,
však vápno neseškrábem, když vězí na duši. :]

4. Je večer, v sálech hrají pár dalších premiér,
jak loni třešně zrají a štěká teriér
[: a znovu ptáci vzlétnou, výš k slunci! Poslepu!
To léto chodí s flétnou a sahá po tepu. :]

R:

Rec: Je známo, čí je vina: to hraní s kostrami
má jméno Rakovina a voní astrami,
kůň běží bez udidla, kouř štípe do očí,
hrajem si na pravidla a deska přeskočí,
přeskočí, přeskočí, přeskočí ...

Rakovina

Emi Ami Emi H7 Emi
1. Zní hlasy soudních znalců a padlých andělů,
Ami Emi H7
řvou ústa slavných starců z reklamních panelů
Emi D Emi H7
[: a jaro karty míchá pro záda shrbená
Emi Ami Emi H(H7) Emi
a přetěžko se dýchá a svítí červená. :]

2. V tom jaru listy žloutnou a sněží do květin
a hrůza chodí s loutnou a s věncem kopretin,
[: té loutně struny chybí a stvůra bez tváře,
spár dravce, tlama rybí, si hýká z oltáře. :]

D Emi
R: Že (už) blázni pošetilí jsou na oprátce,
D Emi
dnes vládce zavraždili, ať žije vládce!
D Emi
Tryznu mu vypravili a jde se dál,
H7 Emi Ami Emi H7
dnes krále popravili, ať žije král!!

Pušky a děla

Ami E Ami E
1. Pušky a děla, vždyť to je docela
Ami E Ami
a výhradně chlapská příležitost,
C Dmi
ženský maj' strachy, že prochlastám prachy,
E
vždyť děcka jsou babská záležitost.

Dmi Ami
R: Feldflašku vodky a vlněný spodky
G Ami
a zelený mundúry s frčkama k tomu,
Dmi Ami
v ešusu žrádlo, a kdyby se padlo,
E Ami
tak napište starý, že nepřijdu domů.

2. Koukat se svrchu na zubatou mrchu,
co hnátama šahá po vojákách,
vylejzá z kvérů a děsně to žeru,
když pálí ji žáha po bodákách.

R:

3. Možná, že v lednu už konečně zhebnu
a zhebnou i kluci, co dneska tu jsou,
se suchým žvancem a na hřbetě s rancem
já nadávám "krucifix himllaudón!"

E Ami
R: + [: že nepřijdu domů ... :]

Krutá válkaKrutá válka

Spirituál kvintet
E C#mi F#mi G#mi
1. Tmou zní zvony z dálky, o čem to, milý, sníš,
G# A F#mi E A6 E(F#mi)
hoří dál plamen války a ráno je blíž,
H7 E C#mi F#mi G#mi
chci být stále s tebou, až trubka začne znít,
G# A F#mi E A E
lásko má, vem mě s sebou! Ne, to nesmí být!
2. Můj šál skryje proud vlasů, na pás pak připnu nůž,
poznáš jen podle hlasu, že já nejsem muž,
tvůj kapitán tě čeká, pojď, musíme už jít,
noc už svůj kabát svléká ... Ne, to nesmí být!
3. Až dým vítr stočí, tvář změní pot a prach,
do mých dívej se očí, tam není strach,
když výstřel tě raní, kdo dával by ti pít,
hlavu vzal do svých dlaní ... Ne, to nesmí být!
4. Ach, má lásko sladká, jak mám ti to jen říct,
každá chvíle je krátká a já nemám víc,
já mám jenom tebe, můj dech jenom tvůj zná,
nech mě jít vedle sebe ... Pojď, lásko má!

Dmi Gmi Dmi
R: Namísto býčích zápasů jen zabíjení volů,
Gmi Dmi
sto pikadorů bez pasů a matadoři z dolů,
F Dmi
když dáma růži odhodí, tak promění se v můru,
Gmi Dmi A
je černé moře bez lodí a vlci vyjí vzhůru
Dmi
na čtyři měsíce.

3. Pár hnízd pod sítí z pavučin
a utopení ptáci na řece
a hvizd, jenž zdusí v kovu čin,
než lev se dopotácí do klece,
sad keřů se zlatými pruty, hra rtuti v potocích,
železné ryby s prašivinou na bocích.

4. Pět bran ze slupek ořechů
a pod branami kvádry ukryté,
zvuk hran už vsákl do mechu
a všude stopy sádry rozlité,
krkavci nad věžemi hradů a šelmy v podhradí
řvou "mene tekel" na krvavém pozadí.

R: Ta země ve snu spatřená se podobala ghettu,
to hrůza s Ďáblem sbratřená bubnuje na roletu
v tom snu, v němž mlčky křičíme, že nula pojde z nuly,
Dmi Gmi Dmi
je nejhorší, že nevíme, je nejhorší, že nevíme,
A Dmi
je nejhorší, že nevíme, že jsme již procitnuli ...

Pták Noh

Dmi Gmi A Dmi Gmi A

Dmi Gmi A Dmi
1. Pták Noh na sponě do vlasů
Gmi A Dmi C A
rval poloshnilou slámu ze stohů,
Dmi Gmi A Dmi
pár soch a střelky kompasů,
Gmi A Dmi C A
jež ukazují k chrámu bez bohů,
Gmi Dmi Gmi Dmi
barevné uniformy mužů a na chodníku dav
Gmi A Dmi Gmi A Dmi Gmi A
a stejné tváře stejných sériových hlav.

2. Ten sen měl pachuť hororů
a šíleného chóru zbabělých
a den byl plný praporů
a šedivého flóru zemřelých,
tři stovky šupinatých schodů a nebe z provazů,
setnuté hlavy v galerii obrazů.

Provizorní balada

C F G Ami F Ami G C G
1. Sedí na lavičkách, hrají čáru u zdí činžáků,
C F G Ami F Ami G Ami
hrají po uličkách na kytaru, v kapse sáček buráků,
C F G Ami G Ami G C G
cestu předurčenou nepochválí, lžím se nediví,
C F G Ami F Ami G Ami
hlavu přeplněnou ideály, jež bohužel neživí.

G
R: Zatímco vytrvale hledají podnájem,
Ami F E
každý z nich okázale předstírá nezájem,
Ami F E
tvrdošíjně uctívají vzory ulice,
Ami Dmi Ami Dmi E
vždyť svatí se dnes dožívají věku jepice, věku jepice.

2. Ještě provonění květy zvonků z toulek nedělních,
stojí uhonění u svých ponků nebo stavů přádelních,
práci po okolí jenom tuší, víc se čaruje,
když se nepodvolí, jak se sluší, ukazovák varuje.

R: Vůbec nic neznamená upřímné jednání,
pán starší poznamená, že nemá chování,
jestliže se nepoučí příliš mladý muž,
Dmi E Ami
přelíbezně doporučí: Zařaď se a kuš! Zařaď se a kuš!

Potkal jsem svou tchýni

D
1. Potkal jsem svou tchýni na mostě v Bechyni,
A D
vítr jí rozfoukal drdol,
moje milá tchýně kráčela si líně,
A D
neboť si koupila Sidol.

G D
R: Sidol je voda na čištění kamen,
A D
ten, kdo ji pije, s tím je provždy amen,
A D
proto taky Sidol nepiju!

2. Když si tvoje tchýně libuje ve víně,
můžeš jí ho trošku vypít,
až to tchýně pozná, bude mela hrozná,
halt se nesmíš nechat chytit.

G A D A D
R: + -ju, -ju, -ju, proto taky Sidol nepiju!

Já hledal cestu pravou a našel útěchu,
že spojit ruce s hlavou povede k úspěchu,
však zapomněl jsem, nebohý, ač ševce mohu zmlátit,
že verpánek je třínohý a nesnadno jej zvrátit,
zavládl hrobař.

31. Šly ruce s hlavou k čertu, náš názor shodne se,
že hrobař nezná žertu, je vážný z profese,
chce diskusi jen s mrtvými a nezná volných sobot,
i nečekal jsem s jinými a prostě - práskl do bot,
a teď jsem tady.

32. Poslání: Dnes profesor i žák ví, že končí legrace,
když hrobař šoupe rakví a čeká ovace,
a z vodorovné polohy že nejsnáze lze vstáti
tak, že se opřeš o nohy a ruka pomáhá ti,
hlavou pak mysli!

26. Bůh dal nám místa dosti, všem podle určení,
však často, což je k zlosti, čert místa vymění,
a pak jsou z lotrů právníci a z mordýřů jsou světci,
pak z umělců jsou horníci a z imponentů vědci
k obrazu svému.

27. Když domovník je knězem, kněz čistí ulice,
když lékař chodí s dřezem a pere spodnice,
pak blázen střeží reaktor a řezník básně píše,
pak z cenzora je redaktor a švec je vládcem říše
k obrazu světa.

28. Já rukama jsem měřil o chleba starosti,
své hlavě pak jsem svěřil, by dbala moudrosti,
však hlavu jsem si roztřískl a octl jsem se dole,
a tu mi rarach napískal, bych vyměnil jim role,
prý třeba změny.

29. Má hlava tudíž dřela, pečujíc o chleba,
a ruka podepřela, kde mravů potřeba,
však otřel jsem se o ševce a žehral na verpánek,
výsledek - jizvy na lebce a rozražený spánek,
prašť jako uhoď.

1922. Prý - nepodléhat zášti a zlu se vystavit,
když po tváři mne praští, mám druhou nastavit,
a oni - krejzlík pod krkem a zášť jim čiší z očí,
a žáčka ženou postrkem, jen do dveří jim vkročí,
slunéčkům našim.

23. Pak řekli, že prý žebrat je věcí nemužnou,
je třeba dary nebrat, pohrdat almužnou,
a sami chodí přežraní a almužny je živí,
a žáčci chodí zedraní a hlad jim z očí civí,
bída a nouze.

24. Nuž, ponechejme mistry cvrlikat na hřadě,
ne každý je dost bystrý pro místo v úřadě,
kdo silný je a stydí se, nechť obsluhuje veslo,
kdo hubu má, ten hodí se na poslanecké křeslo,
případně na trh.

25. Smíš vrahem být, či ševcem, nebo být dramatik,
pak nezápolíš s dřevcem a smíš být pragmatik,
anebo staň se písařem, měj pero za suspenzor,
nic neumíš? Buď bachařem! Jsi imponent? Buď cenzor
anebo fízl!