Po této expanzi se Kainové stáhli na sta tisíciletí na Hain a nechali své daleké příbuzné svému osudu.
Když začali pozemšťané používat vesmírné lodě ŇAFAL – rychlé téměř jako světlo, a okamžitý komunikátor, kterému říkali ansibl, a začali zkoumat okolní vesmír, narazili na Hainy, kteří se vydali najít své ztracené příbuzné. Byl vytvořen Světový svaz (viz romány Rocannonův svět, Planeta exilu, Město přeludů. Ten se rozvinul a vyzrál v rovnostářské sdružení světů a lidí, které si říkalo Ekumena. Bylo spravováno z Hainu, lidmi, kteří se nazývali stabilové. Mobilové se roztrousili po vesmíru a pátrali po neznámých planetách, na kterých by našli další civilizace, a sloužili jako poslové a vyslanci na členských planetách.
„Ekumenické“ romány jsou následující: Levá ruka tmy, Les je svět, svět je les, a Vyděděnec. K ekumenickým patří většina z vědeckofantastických povídek ve sbírkách Dvanáct stran větru, Růžice kompasu, poslední tři povídky v Zubařovi vnitrozemského moře a všechny povídky ve Čtyřech cestách k odpuštění.
Tato poslední kniha představuje planety Werel a Yeowe. Před třemi tisíci pěti sty lety ovládla na Werelu bílou, severní rasu agresivní černá rasa, a ustanovila otrokářskou společnost a hospodářství s kastami, založené na barvě pokožky. První kontakt s Ekumenou vyděsil Wereliany natolik, že začali rychle rozvíjet zbraně a vesmírné lodě a jelikož se jim naskytla příležitost, obsadili Yeowe, sousední planetu směrem ke slunci, kterou nelítostně zotročili. Brzy potom, co Werel konečně přijal diplomaty Ekumeny, vypuklo na Yeowe velké povstání otroků. Po třiceti letech války se Yeowe od nejmocnějšího národa Werelu, Voe Dea, osvobodila. Společnost Voe Dea byla destabilizována jak osvobozením Yeowe, tak novými vyhlídkami, které jim nabízela Ekumena. Během několika let se povstání otroků rozšířilo a postavilo proti sobě do konfliktu „pány“ a „prostředky“ v občanské válce v celosvětovém měřítku. Tento příběh se odehrává na konci této války.
Ursula K. Le Guin