Později se domníval, že byl v kleci dva dny. Pamatoval si, jak mu dráty trhaly sluncem spálené nahé tělo, když ho vytahovali ven, šok z ledové vody, která se na něj valila z hadice. Tehdy byl na okamžik zcela při vědomí, uvědomoval si sám sebe jako loutku, která leží malá, skleslá v prachu, zatímco muži nad ním mluvili a něco pokřikovali. Pak ho museli odnést zpět do cely nebo chléva, kde ho drželi, neboť kolem byla tma a ticho, ale zároveň stále visel v kleci skrčence a pekl se v ledové výhni slunce, mrzl v hořícím těle a zapadal stále pevněji do přesných drátěných ok bolesti.
V určitém okamžiku ho přenesli do postele v pokoji s oknem, ale stále byl v kleci a houpal se vysoko nad zaprášenou zemí, nejzaprášenější zemí. nad kruhem zelené trávy.
Byli tam zadyo a podsaditý muž, a nebyli tam. Nevolnice s obličejem jako syrovátka, hrbila se a třásla, a působila mu bolest, když se mu pokoušela namazat spálenou paži, nohu a záda hojivou mastí. Byla tam a nebyla. V okně svítilo slunce. Cítil, jak ho dráty znovu a znovu chytají za nohu.
Tma mu ulehčila. Většinu času prospal.
Po několika dnech si dokázal sednout a sníst, co mu bázlivá nevolnice přinesla. Spáleniny se hojily a většina zranění a bolestí se zmírnila. Nohu měl hrozně nateklou, protože měl zlámané kosti: nezáleželo na tom, pokud nemusel vstát. Poklimbával a lenošil. Když do pokoje vešel Rayaye, okamžitě ho poznal.