„Změnili jste rozhodnutí?“
„Prezident Oyo schválil rozmístění biba proti jednotkám, které se shromáždily a chystají se ze západu vtrhnout do této provincie.“
Jaké roztomilé slovo, „bibo“. Esdan zavřel na okamžik oči.
„Bude to děsivá zkáza,“ pokračoval Rayaye.
Souhlas.
„Je možné.“ Rayaye se předklonil, černé oči v černém obličeji, dychtivý jako kočka na lovu. „že když budou povstalci varováni, že se možná stáhnou. Budou ochotni vyjednávat. Jestliže se stáhnou, nezaútočíme. Když budou ochotni vyjednávat, přizpůsobíme se. Zkáze lze zabránit. Ekumeny si váží. Váží si vás osobně, pane Stará Hudbo. Věří vám. Kdybyste k nim promluvil po síti, nebo kdyby jejich vůdci souhlasili se setkáním, vyslechnou vás. Ne jako nepřítele, utlačovatele, ale jako hlas benevolentní, mírumilovné neutrality, hlas moudrosti, který je nabádá, aby se zachránili, dokud je ještě čas. To je možnost, kterou vám a Ekumeně nabízím. Ušetřit vaše přátele mezi vzbouřenci a ušetřit zároveň tento svět nevýslovného utrpení. Otevřít cestu k trvalému míru.“
„Nejsem oprávněn mluvit za Ekumenu. Velvyslanec –“
„To neudělá. Nemůže. Není k tomu oprávněn. Vy ano. Jste nezávislý prostředník, pane Stará Hudbo. Máte na Werelu jedinečné postavení. Obě strany vás respektují. Věří vám. A váš hlas má nekonečně větší váhu mezi bílými než jeho. Přišel teprve rok před Vzpourou. Vy jste, mohu říci, jedním z nás.“