Nejdříve si s žádným z nich netroufal mluvit, aby jim nezpůsobil potíže, ale jejich věznitelé si jich nevšímali, jen jim dávali rozkazy; očividně jim důvěřovali a měli k tomu dobrý důvod. Buřiči, prostředkové, kteří uprchli z ubikací, zapálili domy a zabili dozorce a pány, byli dávno pryč: byli mrtví nebo zmizeli, či byli znovu zotročeni a na obou tvářích ocejchováni křížem. Tihle byli dobří služební duchové. Velice pravděpodobně zůstali po celou dobu loajální. Mnoho nevolníků, zvláště osobních otroků, mělo stejnou hrůzu ze Vzpoury jako páni a snažilo se je chránit nebo s nimi uprchlí. Nebyli o nic většími zrádci než páni, kteří osvobodili své prostředky a bojovali na straně Osvobozených. Stejnými, o nic většími.
Dívky, mladé pomocnice na polích, byly jedna po druhé přiváženy, aby ukojily mužskou touhu. Skoro každý den vyjížděli mladíci, kteří ho mučili, s terénním vozem a odváželi dívku, kterou využili, a přiváželi si novou.
Jedna z mladších domácích nevolnic, Kamsa, s sebou vždycky nosila své mimino, a muži ji ignorovali. Druhá, Heo, byla bázlivá žena, která ho obsluhovala. Tualenem s ní každou noc spal. Ostatní muži od ní drželi ruce pryč.
Když ženy nebo ostatní nevolníci potkali v domě nebo venku Esdana, přitiskli ruce k bokům, bradu k hrudi, sklopili oči a nehýbali se: formální úcta, která se očekávala od osobních prostředků, kteří potkali pána.
„Dobrý den, Kamso.“
Odpovědí mu byla úcta.
Byla to již léta, co se setkal s výsledným produktem generací otroctví, s druhem otroka popisovaným jako „dokonale vycvičený, poslušný, nezištný, oddaný, ideální osobní prostředek,“ když byli nabízeni k prodeji. Většina prostředků, které znal, přátelé a kolegové, byli městští námezdníci, najatí pány do společností a sdružení na práci v továrnách, obchodech či kvalifikovaných řemeslech. Poznal také velmi mnoho rolníků. Rolníci se s pány setkávali jen zřídka; pracovali pod vedením dozorců a ubikace řídili kasírovaní otroci. Ti, které znal, byli většinou na útěku, chráněni Hamem, podzemní dráhou; na cestě ke svobodě na Yeowe. Žádný z nich nebyl zcela připraven o vzdělání, názory a jakoukoli představu o svobodě jako tito nevolníci. Zapomněl už, jak vypadá dokonalý otrok. Zapomněl na naprostou neproniknutelnost člověka, který nemá žádný osobní život, na nedotknutelnost zcela bezbranného.
Dívky, mladé pomocnice na polích, byly jedna po druhé přiváženy, aby ukojily mužskou touhu. Skoro každý den vyjížděli mladíci, kteří ho mučili, s terénním vozem a odváželi dívku, kterou využili, a přiváželi si novou.
Jedna z mladších domácích nevolnic, Kamsa, s sebou vždycky nosila své mimino, a muži ji ignorovali. Druhá, Heo, byla bázlivá žena, která ho obsluhovala. Tualenem s ní každou noc spal. Ostatní muži od ní drželi ruce pryč.
Když ženy nebo ostatní nevolníci potkali v domě nebo venku Esdana, přitiskli ruce k bokům, bradu k hrudi, sklopili oči a nehýbali se: formální úcta, která se očekávala od osobních prostředků, kteří potkali pána.
„Dobrý den, Kamso.“
Odpovědí mu byla úcta.
Byla to již léta, co se setkal s výsledným produktem generací otroctví, s druhem otroka popisovaným jako „dokonale vycvičený, poslušný, nezištný, oddaný, ideální osobní prostředek,“ když byli nabízeni k prodeji. Většina prostředků, které znal, přátelé a kolegové, byli městští námezdníci, najatí pány do společností a sdružení na práci v továrnách, obchodech či kvalifikovaných řemeslech. Poznal také velmi mnoho rolníků. Rolníci se s pány setkávali jen zřídka; pracovali pod vedením dozorců a ubikace řídili kasírovaní otroci. Ti, které znal, byli většinou na útěku, chráněni Hamem, podzemní dráhou; na cestě ke svobodě na Yeowe. Žádný z nich nebyl zcela připraven o vzdělání, názory a jakoukoli představu o svobodě jako tito nevolníci. Zapomněl už, jak vypadá dokonalý otrok. Zapomněl na naprostou neproniknutelnost člověka, který nemá žádný osobní život, na nedotknutelnost zcela bezbranného.
<< Home