Další rozhovor s Rayayem byl odložen. Zadyo ho přišel omluvit. Ministr byl odvolán k rozmluvě s prezidentem a vrátí se za tři až čtyři dny. Esdan si uvědomil, že brzy ráno slyšel nedaleko vzlétat letadlo. Byla to pro něj milost. Měl v oblibě bouřlivé debaty, ale byl ještě příliš unaven, příliš otřesen a odpočinek uvítal. Nikdo k němu do pokoje nechodil, kromě vystrašené ženy Hey, a zadya, který přišel jednou za den zeptat se, jestli něco nepotřebuje.
Když už se cítil dost silný, směl opustit pokoj a jít ven, pokud si přál. S pomocí hůlky a tvrdé podešve ze starého sandálu, kterou mu Gana přinesla, mohl chodit, dojít do zahrad a sedět na slunci, jež každým dnem sláblo, jak se léto chýlilo ke konci. Strážce či přesněji řečeno opatrovníky mu dělali dva veoti. Vídal oba mladíky, kteří ho mučili; drželi se od něj dál, evidentně měli zakázáno se k němu přibližovat. Jeden z veotů byl obvykle na dohled, ale nikdy k němu nepřistoupil.
Nedošel daleko. Někdy si připadal jako brouk na pláži. Část domu, jež se dala užívat, byla obrovská, zahrady byly rozsáhlé, lidí tu bylo velmi málo. Šest mužů, kteří ho přivezli, a pět nebo šest dalších, kteří zde žili; velel jim zavalitý muž Tualenem. Z původní populace prostředků v domě a na farmě zde bylo deset až dvanáct otroků, malý zbytek domácího personálu kuchařů, pomocníků v kuchyni, pradlen, pokojských, komorných, osobních sloužících, leštičů bot. čističů oken, zahradníků, hrabačů pěšin, číšníků, lokajů, poslíčků, podkoních, řidičů, dívek a chlapců pro ukojení touhy, kteří svým majitelům a jejich hostům sloužili za starých časů. Těchto pár už nebylo v noci zamčeno ve starých ubikacích domácích prostředků, kde se nacházela klec pro skrčence, ale spali na nádvoří ve změti stájí pro koně a lidi, kde ho zpočátku drželi, nebo v komplexu místností kolem kuchyní. Většina z těchto několika zbylých byly ženy, z toho dvě mladé, a dva nebo tři staří, křehce vypadající muži.