„Měl jsem za to, že si přirozeně přejete přežít.“
Rayaye zavrtěl hlavou, jako kdyby ho obtěžovala moucha. „Od doby, kdy jsme se připojili k Ekumenům – a dávno před tím. než jsme se k nim připojili, pane Stará Hudbo – jsme se věrně řídili jejich politikou a klaněli se jejich názorům. A proto jsme ztratili Yeowe! A proto jsme přišli o západ! Čtyři miliony mrtvých, pane Stará Hudbo, čtyři miliony během první Vzpoury. Od té doby další miliony. Miliony. Jak prostředků, tak pánů.“
„Sebevražda,“ pronesl Esdan tichým mírným hlasem, způsobem, jakým mluvili prostředkové.
„Pacifisté chápou všechny zbraně jako zlé, zhoubné, sebevražedné. I přes letitou moudrost Ekumeny, pane Stará Hudbo, nemáte praktický náhled na důvody války, ke kterým jsme my, mladší a krutější lidé, nuceni. Věřte mi, nejsme sebevrazi. Chceme, aby přežili lidé, národ. Jsme rozhodnuti, že to tak bude. Bibo bylo plně vyzkoušeno dlouho před tím, než jsme se připojili k Ekumeně. Je regulovatelné, dá se navádět na cíl, je ovladatelné. Je to přesná zbraň, precizní válečný nástroj. Fámy a strach široce zveličily jeho kapacitu a vlastnosti. Selektivnímu rozmístění během prvního léta povstání zabránila jen reakce stabilů ústy vašeho velvyslance.“
„Měl jsem dojem, že hlavní velitelství armády Voe Dea se rovněž postavilo proti rozmístění této zbraně.“
„Někteří generálové. Mnozí veoti mají zastaralé názory, jak víte.“