Za starých časů pod klecí postávali lidé, kteří přišli shlédnout „morální ponaučení“ otroka skrčence. Byla to lekce pro děti. aby věděly, co se stane služebné, která se vyhýbá práci, nebo zahradníkovi, jenž ukradne vzorek, dělníkovi, který odmlouvá pánovi. Teď tu nebyl nikdo. Zaprášená země byla pustá. Vysušené parcely, malý hřbitov na druhé straně prostoru pro ženy, strouha mezi oběma prostory, pěšiny, mlhavý kruh zelenější trávy přímo pod ním, všechno bylo opuštěné. Jeho mučitelé tam ještě chvíli postávali, smáli se a hovořili, pak se začali nudit a odešli.
Pokoušel se převrátit do pohodlnější pozice, ale mohl se pohybovat jen nepatrně. Klec se při každém pohybu rozkolébala a rozkývala. takže se mu přitížilo a bál se. že spadne. Nevěděl, nakolik bezpečně klec visí na jediném háku. Noha. kterou měl zaklíněnou ve dvířkách, ho bolela tak silně, že si přál omdlít, ale i když se mu točila hlava, zůstal při vědomí. Zkusil dýchat, jak se tomu naučil před dávnou dobou na jiné planetě, klidně a zlehka. Na této planetě, v téhle kleci to nešlo. Plíce měl stlačené dnem klece, takže mu každý nádech působil obrovskou námahu. Pokoušel se zůstat při vědomí, pouze zůstat při vědomí, ale vědomí bylo nesnesitelné.
Když slunce doputovalo na tuto stranu budovy a začalo na něj svítit plnou silou, závrať se změnila v nauzeu. Pak občas upadl do bezvědomí.
Přišla noc a zima. Pokoušel si představit vodu. ale žádná tu nebyla.

Nikdo se mu nepokusil ublížit, ale jeho mnohomluvné lži neposlouchali. Jakmile muž odříkal svou litanii, odvrátil se a mladíci Esdana znovu popadli. Postrkovali ho dveřmi a chodbami – přes samou bolest neviděl, kudy ho vedou – dolů po kamenných schodech, po širokém, dlážděném nádvoří, do místnosti, kde mu naposledy bolestivě škubli rukou a podrazili mu nohy, takže upadl jak dlouhý tak široký na zem, zabouchli za ním dveře a nechali ho ležet na břiše na kamenech ve tmě.
Položil čelo na paži, ležel a třásl se, slyšel vlastní dech, jak vázne v kňourání.
Později si na tu noc vzpomněl, i na další věci z příštích dnů a nocí. Nevěděl, tehdy ani později, jestli byl mučen proto, aby ho zlomili, nebo zda byl toliko příhodným předmětem bezcílné brutality a zášti, chlapecká hračka. Vybavoval si kopance, údery, velmi mnoho bolesti, ale na nic z toho si jasně nepamatoval – kromě klece pro skrčence.
O takových věcech slyšel a četl. Nikdy ji ale neviděl. Nikdy nebyl v jakémkoli vymezeném prostoru. Cizinci a návštěvníci na farmách Voe Dea nevstupovali do ubikací otroků. Byli obsluhováni domovními otroky v domech majitelů.
Tohle byly malé ubikace, ne více než dvacet chatrčí na ženské straně a tři baráky na vstupní straně. Bydlel v nich personál v počtu několika set otroků, kteří se starali o dům a obrovské zahrady Yaramery. Byli oproti rolníkům privilegovaní. To ovšem neznamenalo, že jsou zproštěni trestů. Poblíž hlavní brány, která se otevírala ve vysoké zdi, dosud stál sloup k bičování.
„Tam?“ zeptal se Nemeo. Ten, který mu pokaždé zkroutil ruku, ale druhý, Alatual, odpověděl „Ne, pojď ještě, je to támhle,“ nedočkavě se rozběhl a spustil k zemi na vrátku klec pro skrčence. Visela pod strážním stanovištěm, vysoko na vnitřní straně zdi.
Byla to obyčejná kabina z rezavého ocelového pletiva, na jednom konci zaletovaná a na druhém ji bylo možné zavřít. Visela na řetězu, zavěšena na jediném háku. Když ležela na zemi, vypadala jako past na nějaké zvíře, ne příliš velké. Mladíci ho svlékli a pobízeli ho, aby do ní hlavou napřed vlezl. Pobízeli ho elektrickými biči. které se užívaly na trestání líných otroků a se kterými si posledních pár dní pohrávali. Postrkovali ho a šťouchali mu biči do řiti a šourku a vřískali přitom smíchy. Zkroutil se do klece, až se v ní choulil hlavou napřed, ruce a nohy přitisknuté a vmáčknuté do těla. Prudce přirazili dvířka pasti, přičemž mu skřípli nahou nohu mezi dráty a způsobili mu bolest, jež ho, zatímco klec vytahovali nahoru, oslepila. Klec se divoce rozhoupala a on se křečovitě chytil drátů. Když otevřel oči, viděl, že země je asi sedm nebo osm metrů pod ním. Po chvíli kymácení a točení ustalo. Nemohl vůbec pohnout hlavou. Viděl pod klec a když protočil oči, viděl téměř celý vnitřní prostor ubikací.